středa 23. února 2011

Česká andělská hudební scéna

Sice jsem v televizi chytil předávání Andělů až někdy u konce, ale docela jsem se pobavil. Předně bych rád vyzdvihl moderátorskou dvojici Tomáš Klus a Eva Farna, kteří to hezky hudebně zmákli. Jsem rád, že kapelou dvacetiletí se nestali Kabáti, protože kdyby vyhráli Kabáti, přežil bych to, ale strašně bych nadával. Ačkoliv se není čemu divit, jestli prototyp českého posluchače hudby vypadá jako kdokoliv z Kabátů a svoji hudební pohodu si představuje někde, kde se chlapi poperou a kdyby tam stála stovka žen, vyzvou ji k tanci, i když netančí, je mi líto, kam se česká hudební scéna šine. No ale je tady asi masa lidí, která si koupila jejich nový album Banditi di Praga, a ti o tom vědí víc než já, já ostatně uznám, že několik písní od Kabátů se mi líbí a většina se mi líbí, když jsem ožralej a strhne mě dav, ale v životě se mi ještě nestalo, že bych přišel domů a pustil si Colorado, nechal narůst umaštěný vlasy a vyžral na ex flašku whisky. Takhle nějak to na mě působí, ale no prosím, proti gustu.... Ti moji Chinaski a Kryštofové už taky nejsou nijak slavní. Jo a skupina dvacetiletí je Lucie, což chápu a jsem docela rád, protože si to zaslouží.

Do Síně slávy skočil Petr Muk, na tom není ani co komentovat, protože to čekali všichni. Já to čekal taky, protože hlavně proto, že Muk umřel. Spíš by mě zajímalo, kdo by to dostal místo něho. A jakej to má vlastně význam dávát ceny posmrtně? Hezké uznání, určitě, ale to tu zlatou sošku radši lidem dejte, když ještě žijí, je z toho pak větší radost.

Zpěvačkou roku se podle práva nestala Lucka Vondráčková, které jsem vždycky fandil ani ne tak za to, jak zpívá, ale hlavně za to, jak je strašně cílevědomá a sebevědomá. Její hudba je čím dál divnější a smůla se jí taky lepí na paty, nicméně si jí hrozně vážím. Taková Hana Hegerová je podle mě neuvěřitelná frajerka. Bude jí 80 a pořád vydává a když jsem byl před třemi lety na jejím koncertě, strašně mě uchvátila. Vyhrála ale Lucka Bílá, o které nikdy nevím, co si mám myslet. Asi zpívá hodně dobře, její vystupování je taky zábavný, ale když slyším její písničky, prostě se mi nelíbí. Akademie to asi ví líp než já.

Když se teď dívám na nominace k Videoklipu roku a Zpěvákovi roku, docela mě mrzí, že nevím, kdo vyhrál. Sošku za skladbu roku si tuším odnesla Debii - Touch the Sun, což chápu, je to dobrá skladba a navíc v reklamě, že. Kdyby to vyhráli Nightwork za Tepláky, asi se poseru a Xindl X za Lásku v housce, strávím na tom záchodě půl dne. A ještě mi vlastně uniklo (když už můžeme plivat na Nightwork), kdo vyhrál Skupinu roku . Tak asi beztak ti Kabáti.

Co třeba zase ale vím je, že Album roku vydali Nightwork. To je zase další fakt, který mi moje hlava nepobírá, protože jako co? Tepláky? To ne, tyvole, vždyť oni snad ani neumí zpívat, ne? To ale neumí snad ani Kabáti a vyprodávaj haly, to je pravda. Vlastně v tý hudební branži už to není o tom, kdo umí zpívat, ale kdo má barevnější tepláky.

Mezi Objevy roku se zkusil prosadit Martin Chodúr, o kterým tak nějak jako vím, že asi byl v nějaké superstar (mimochodem další řada na Nově, myslíte to vážně, jo?) a asi i nějakou vyhrál, to už nevim, každopádně co tam zpíval, to bylo hezký. Ale za chvíli o něm už neuslyšíme ani na Andělech. O Republic of Two snad jo, tahle písnička se mi od nich líbí. No a taky to vyhráli, že ano.

To bychom tak nějak měli to, co jsem viděl a můžu reprodukovat dál, pobavil mě však Peter Nagy a proto vlastně píšu. Už si přesně nevybavuju tu situaci, ale Farna a Nagy se bavili o pirátech a ptala se ho, jestli si někdy nějaké album stáhnul a on řekl, že ne, že si je kupuje v obchodě. No předně Nagy vypadá, že by si to možná stáhnul, ale neví jak. A takový kecy jako, no tyvole. Kdybych si nemohl nic stahovat, pořídím si tak za svůj život kolik? 30 alb? A to bych ještě musel jít vyloženě do tvrdýho a vědět, co chci slyšet. Nějaký "hmm, teď si třeba stáhnu tohle a uvidíme" by asi nefungovalo. Vážně mě mrzí, milí hudebníci, že cena vaší desky se pohybuje mezi 300 a 600 korunami. Kdyby to všechno stálo stovku, dá se už o něčem bavit. Ostatně že by to byl nějaký světu prospěšný výrobek a materiální hodnota, o tom lze polemizovat. Když to neuslyším, nic se neděje, když nebudu ale mít chleba, můžu chcípnout hlady. Můžou být rádi, že si je lidi stahujou, že se dostanou do podvědomí, že lidi přijdou na koncert. Rozumím tomu, že pro mladý kapely je těžký se uplatnit a vydělávat, ale ty kapely do toho jdou s tím, že to bude těžký a jestli jejich hudba stojí za hovno, nikdo si ji nekoupí, jasný jak facka. Budou se ale místo toho odsuzovat piráti, to se mi líbí. A nejvíc se mi líbí, že si vždycky stěžujou hvězdy, který vydávají přes dvacet, třicet let, mají peněz plnou prdel a rejpou do lidí, že si jejich CD nekoupí, ale radši stáhnou. Jednoduše mi vadí celá ta bublina kolem hudebního pirátství. Já mám originálních alb několik, třeba dvoje Chinaski a jedny Kryštofy, když za to stáli ještě všichni. Uvažoval jsem o tom, že si koupí i ty jejich novinky, ale nakonec mě těší, že jsem to neudělal. Teď už bych koupi alba řešil spíš jako projev uznání interpretovi, že pro mě byl v něčem tak moc zajímavý, že jsem se rozhodl ho podpořit. Když pro mě ale nikdo tak zajímavý není, holt se ztratí v lese torrentů, takhle to funguje.

Abyste třeba měli představu, čeho si vážím, tak si vážím Cimrmanů (ale to se nebavíme o hudbě), jejichž DVD i CD mám originály (a který nemám, tak si je postupně dokupuju a nahrazuju je). Vážím si Hurvínka, to mám jen originální kazety a CDčka, stejně jako to jedno DVDčko. Vážím si celkem i těch Kryštofů, jejichž bestofko jsem si pořídil. I Hanu Hegerovou bych si koupil a vlastně o tom i celkem uvažuju, protože si myslím, že si to zaslouží. Ale určitě si nekoupím Petera Nagyho, protože je rok 2011 a on má pořád na hlavě zplihlou trvalou. Co si on vůbec tak může kupovat? Reedice Queenů, Beatles a Abby? To už se snad ani nehodí kupovat, ne? To by mi musely všechny ruce upadnout.

Co z toho tedy vyplývá? Česká MEDIÁLNÍ (to je důležité slovo) hudební scéna je otřesná, o té undergroundové se moc neví, a kdo ví, tak drží hubu a spokojeně poslouchá a nic jinýho neřeší. Druhé poselství zní - už se těším na nový album The Wombats. Konkrétně na to, až si ho stáhnu a poslechnu. Schválně, jestli bude hrát jinak než to, co si koupí Nagy.

pondělí 21. února 2011

Ženy už ztratily kouzlo Magdaleny Dobromily Rettigové

Myslím si, že mladý holky mají vážný problém, kvůli kterýmu je nechtějí perspektivní mladí kluci jako já. Mladý holky neumí vařit, tak se teď musí učit perspektivní mladí kluci jako já. Vždycky jsem snil o manželce, která bude hodná, milá, hezká, chytrá a vtipná, bude sportovat a bude se umět postarat o dobrou večeři a taky o děti. Musí taky umět dělat na zahrádce. Já ji budu doplňovat tím, že budu makat, což ona nebude muset, prachy domů vždycky přinesu já. Pak si dáme něco dobrýho k večeři a pudem spat. Jak se mi má ale splnit životní sen, když strašně málo holek umí vařit? Je jim šestnáct a místo sekané si umí akorát tak namíchat vodku s džusem. K čemu mi je holka, která neumí vařit? Holky, jestli si někdy chcete vzít perspektivního mladýho kluka, naučte se vařit a péct. Já se zase naučím grilovat a marinovat, abychom pak o víkendu mohli pozvat přátele a udělali si barbecue. Není nic lepšího než víkendová barbecue. Takže: která z vás umí vařit, je hezká, hodná, milá, chytrá, vtipná, nezadaná a není vám přes třicet? Rád bych nějakou takovou poznal a po nocích si s ní četl Domácí kuchařku.

neděle 20. února 2011

Postelové duševní melodrama

V únoru se stalo strašně moc dobrejch věcí. Vypatlaný mařky na Facebooku jsou ještě vypatlanější, já jsem vůči nim paradoxně nějak moc zapšklej a už se jim ani nevysmívám, nějak mě totiž opustil ten elán. Myslím si, že za to může ta nemoc.

Asi před dvěma týdny mě vyrazili z hor (dobrovolně jsem odešel, nechtěl jsem ředitelskou důtku), protože jsme po půlnoci svévolně opustili chatu a vrátili se před třetí. Problém byl, že jsme se nemohli strefit do okna. Byla to sranda, v hospodě, kde jsme strávili asi hodinu a půl jsme nechali útratu třináct set. Co si budem povídat, kraviny dělá každej. Na horách jsem tedy zůstal jenom 21 hodin a pak jsem jel domů. Co už taky, že?

V úterý jsem byl v Olomouci za Flufem, Martaskou a katedrou filozofie, abych se zúčastnil jejich soutěže Nebojme se myslet. Já jsem se teda myslet nebál, což nebyl moc dobrej nápad, protože právě to byl základ toho, že jsem to zprasil. Kdybych náhodou vyhrál ten iPod, došlo buď k justičnímu omylu anebo jsem fakt dobrej kluk. Mnohem zásadnější pak byla návštěva hospody s pravýma filozofama. Všichni se pohádali o tom, kterej filozof je lepší, která filozofie mele větší kraviny a proč bych vlastně nikdy neměl chtít být filozofem. Asi půl hodinu jsem jim rozuměl jenom sprostý slova, když si nadávali. Pak se debata otočila k seriálům, tak jsem se konečně chytil. Chytil jsem tam i tu nemoc, kterou ještě nějakej ten pátek potáhnu v srdci.

Zvláštní náhodou se ke mně dostala nahrávka Tepláky od kapely Nightwork. Nebudu svůj blog špinit odkazem na takovou obskurnost, je to příšerná muzika. Vůbec to není živý, roztančený, vybouřený a mladý, je to strašně suchý a vlezlý, jak když pustíte gramofon a přes tu gramofonovou trubku odkud jde zvuk přehodíte matraci a ještě poškrábete desku. Je to hrozný.

Tak jsem si vylil zlost, je to lepší. Viděl jsem hodně filmů. Jak mám teď ty nemocný plíce, mám asi nemocný i srdce, protože u všeho jsem brečel. U Lásky nebeský je to celkem pochopitelný, to byl skvělej biják. U 127 hodin je to taky trochu pochopitelný, navíc je ten film dost silnej. Moc pochopitelný to není u takovýho Prince of Persia: Sands of Time, ale svedu to na celkovou infantilnost toho filmu. Co už mě trochu zaráží, že mi ukápla i slza u Silent Hillu, kterej si to tím svým koncem dost pokazil. Další kapitolou jsou i Muži, co zírají na kozy a vtipnej McGregor, kterej neví, kdo jsou Jediové. Taky jsem brečel. Bulel jsem i u animované Megamysli a animovanýho Tangled. Oboje je výborný. Průlom jsem zaznamenal až dneska, když jsem nebrečel u Black Swan a Machete. Tak už se asi lepším. Jak jsem hodnotil si můžete přečíst na mým čsfd anebo na twitteru.

U čeho jsem nebrečel a docela bych zaplakal je druhá série Misfits, která mě začíná pěkně štvát, protože po třetí epizodě a "burákovým útoku na tatéra" stejně jako po "Simonovi z budoucnosti" se mi chce trošku zvracet. Klišééééé!

V červnu přijedou do republiky 30 Seconds to Mars. Větší lidí jde teda na Prague City Festival, aby viděli Blink-182, na který kašlu, beztak od nich znám akorát I Miss You, protože to kdysi byl můj bravíčkovskej emotivní song. Na Flogging Molly asi taky bude narváno, stejně jako na Hadouken! Na ty bych zašel rád, akorát si musím do té doby sehnat kanady. Hlavně ale když budou 30STM, snad to vyjde, tyvole.

Prague City Festival to obecně letos navolil dobře a hlavně všechno opět rychleji, než RFP. Jasný, RFP asi stejně jako vždycky ohlásí zase velký jména. Coldplay, Eros Ramazotti, Lady Gaga a tak. Na poslední chvíli ještě přijedou Billy Talent, aby tomu dali závěrečnou šťávu - a abych měl kapelu, ze které se trhnu a půjdu si vybrat do bankomatu. Navíc mě trošku děsí, kolik mých známých chce teď jet na RFP taky. Budu si muset najít nějakej novej festival, kde mě ještě nikdo nezná. Teda vybranej už mám, ale nebudu to nikomu hlásit, abyste tam nejeli taky.

Na druhou stranu se mi dost líbí, že asi uvidím The Wombats a The Like. Na třetí stranu absolutně nemůžu pochopit, co budou v Hradci Králové hledat The Streets, ti jsou mi třeba úplně volní. Jestli ale v rámci jejich vystoupení vyskočí z dortu Jamie T, asi se nakonec zúčastním a něco spolu zajamujem. Nebo s Fake Tapes, to je jedno. "Potřebuju ještě dva prásky, abych mohl hrát dál." Joo, Fake Tapes, o těch můžeme s Flufem mluvit pořád, starý časy jsou starý časy.

Mám pocit, že v červnu do Prahy chtějí přijet i My Chemical Romance. Bad timing again, bitches.

Myslím, že moje nitro tady umírá pod vrstvou holčičí blbosti. Normálně se nerozčiluju nad tím, jak si hvězdičky komentují fotky na Facebooku, obvykle v tom najdu svůj zdroj radosti a životní sílu, když mám ale rýmečku a kašílek, funguje to jako kryptonit, nejradši bych je pozabíjel. A taky emařky.

Na hrob mi kupte nějaký zvadlý kytky, ať je to hodně dramatický.