Všechny cesty vedou do Říma 1/4

Nikdy jsem nebyl u moře. Nikdy jsem se nesbalil a neodjel na jih. Všichni jezdili do Chorvatska, aby ty letní prázdniny vypadaly přesně tak, jak mají vypadat. Já nejel. Itálie, Řecko, Chorvatsko, ... nic z toho mě absolutně nelákalo. A po třech dnech strávených v Římě a okolí mě stále nic moc neláká.

DEN 1 - 12.5.

Odjezd byl naplánovaný někdy na 12:15. Předtím jsme ještě všichni, co chodíme na gympl, museli do školy na těch pár prvních hodin. O čtvrt na jednu byla všechna zavazadla v autobuse a čekalo se jenom až doběhne Kevin. Já s Nikem a Ondrou zabral tři sedadla vzadu na padláku, že tam budem mít pohodlí a bude se dobře spát. Nevěděli jsme, že autobus se zaplní celý, takže ani jedno sedadlo nepřijde na zmar. Stavy doplnili deváťáci z jazykovky na Slovanském náměstí v Brně.

Nevím, jestli mě nějaká sudička proklela už v kolébce, anebo prostě tyhle situace přitahuju, ale kdykoliv se jede někam daleko a ještě k tomu autobusem, musí si prostě přede mě sednout ti největší dementi zájezdu. Před pár lety to byli čtyři dementi z Bílovic, kteří si neustále stěžovali, že musí někam chodit a nic je nebavilo. Když stanuli před nejdelším mostem v Evropě, prohlásili: "To sme jako kvůli mostu zastavovali? Most máme v Bílovicách taky, to sme mohli jet klidně dál." Tentokrát to byla svatá trojice: Kanaďan, Skin a Klikař.

Kanaďan byl jasnej od začátku, přišel do busu a sedl si za náma na padlák, protože jinde nebylo volno. Měl na sobě tričko s názvem nějaké deathmetalové skupiny, kraťasy a kanady. Nevím, kdo jede do Itálie v kanadách, ale vypadal fakt bezvadně.

Skin se projevil hned po něm. Měl vyholenou hlavu a začal po autobusu hned šířit názory o tom, že by hladil cikány, až by je vyhladil. Poslouchal 50 Centa a byl strašně drsnej. Do vět pořád vkládal "vole", až to nebylo zdravý.

Klikař vypadal v pohodě, akorát si asi někdy v devět hodin na odpočívadle v Rakousku lehl na beton a začal dělat kliky. Se Skinem se furt vodili za ručičky, hráli hry na mobilu a ani jednomu se furt něco nezdálo.

Nejprve jsme s autobusem zastavili v Mikulově. Podruhé to bylo v Rakousku. Byl to takovej malej motorest, ale teda úplně hrubej. Měli tam skvělý zákusky a miliardu sladkostí. Za pultem stála taková kozatá Rakušanka v kostýmu selky. Vypadala dost drsně, když jsme chvíli zvažovali, co by se stalo, kdybychom z obchodu něco ukradli, došli jsme k závěru, že by normálně vytáhla zpod pultu bouchačku, odstřelila nás ve dveřích a pak bez mrknutí oka prodávala dál.

Protože jsme měli ještě plno času, bavili jsme se tím, že jsme natrhali nějakou dlouhou trávu za barákem na poli a hráli švihací válku. Dostal jsem docela na prdel, takže jsme to nakonec zapíchli na dětským hřišti a koukali na malý rakouský děcka, jak se houpou na houpačce. Ondra mě bavil smyšleným scénářem, jak ta malá holka spadne z houpačky, sejme svoji mámu a zezadu ji do hlavy praští deska od vracející se houpačky. Deska podle něj měla být zapálená. Skin a Klikař si kopali s hakisem. Kanaďan asi kreslil do hlíny javorový listy.

Rozbalili jsme řízky, já i Nik jsme měli kuřecí, Ondra prohlásil, že ten Nikův není kuřecí, ale je v něm pomlatý děcko, což mě opět hrozně pobavilo, ačkoliv je to pěkná sviňárna.

Ti dva pak koukali na Yes Mana a já si na neťasu zapnul novej díl Lost, dokoukal dva díly RoE a dokončil první sérii South Parku. Pak jsem to sklidil a s Nikem jsme šli naučit Ondru poker. Hned v prvním kole mě zbankrotoval.

Na další zastávce v Rakousku (to je ta, jak Klikař dělal kliky) nám kixnula baterka autobusu, takže jsme se hodinu vozili před hotýlkem na plastovým koni a mávali na turisty. Nakonec se podařilo autobus rozjet za pomoci neznámého rakouského truckera, takže jsme šťastní a promrzlí naskákali do autobusu. Čekala nás strašná cesta.

Potili jsme se jak prasata, leželi různě na sobě, neustále se probouzeli a nemohli usnout. Mně se zřejmě přehřál mobil v kapse, takže mi náhle ze sedmi čárek na baterce zbyla přes noc jenom jedna. Skin ležel v uličce a já se střídal s Kevinem, když jsme si na střídačku leželi na ramenech. Kdykoliv jsem se rozespale položil na Nikovo rameno, vzbudil se, odstrčil mi hlavu a na moje rameno si usadil hlavu svou. Tolik o kolegialitě. Ondra spal opřenej čelem o válec deky, což bylo k popukání, protože to vypadalo, jakoby mu každou chvíli měl ten válec projet skrz hlavu až do sedadla.

Když jsme se ráno probrali v Římě, všechno už bylo jinak... Ondru bolela záda, Nik měl přeleženou pravou kulku a mě svědila prdel. O tom si ale povíme zítra.