Gilmore Girls

SPOILER ALERT!

O čem taky psát jiném, než o seriálu, který mi skutečně změnil život. Kdybych na to měl pečlivě vyplněnej sešitek Modrého života, prohlásil bych "čestné pionýrské", ale skutečnost je naprosto jiná. Změna života avšak stále platí. Vzali jste si kabát, deštník a pořádný trekový boty? Podnikeme výlet do minulosti...

Kolik, že mi to teď je? Jo jasně, jedenáct let? Možná víc nebo míň, fakt teď nevím. Ale určitě je sobota. Sobota znamená televize. Televize znamená Gilmorova Děvčata. To znamená mě, přikovanýho na gauči. Hltám každé slovo. Směju se každému vtipu, narážce. Směju se obličejům. Nenasytně se cpu svoji pravidelnou dávkou "doplňte si podle gusta". Ale né, čtyřicet minut uběhlo (reklamy vážně nepočítám). No, nevadí, další sobota zase není tak daleko.... Bude to ovšem dlóóóóuhý týden.

Nějak podobně to u nás vypadalo. Byly to krásné soboty. Když jsem pak byl starší, logicky přicházely další řady. A po řadách nové a nové zvraty. A s nimi stále větší chuť vidět víc. Jenomže jak jde čas, tak se všechno mění. Dávno mi není jedenáct a holkám z rodu Gilmorů taky ne. Prožívají lásky a s nimi i problémy. Starší Lorelai nejenom, že nemůže stále nalézt toho pravého a když se zdá, že se přeci jen ten pravý objevil, jsme snadno vyvedeni z omylu. Ať už za to může vlastní rozhodnutí, marnivost anebo znovunalezená dcera. Očividný zvrat přichází s první manželem. Abych byl upřímný, vlastně jsem dřív vždycky fandil Lorelai a biologickému otci Rory - Christopherovi. Hodili se k sobě a měli být spolu, protože takhle to prostě má vypadat. Jenomže z Chrise se mi pak před očima vyklubal majetnickej parchant a je jasný, že fungovat to nemůže. Navzdory tomu, Lorelai ho pojme za manžela. Zasvěcení chápou, že to bylo spíš z trucu, smutku nad zničenou svatbou s Lukem, ale přesto, kdo z vás nechtěl rozkopat křeslo, když se o tom dozvěděl?

Znáte to, takový to pořekadlo, že jablko nepadá daleko od stromu? A pak něco o tom, že jaká matka, taková dcera? No ano, ani tento příběh není jiný. Rory se sice zamiluje do "toho hodného kluka odnaproti", ale teď fakt chci slyšet ty holky, který říkaj, že zamilovávání se do grázlů je pouhopouhý výmysl nás, chlapů. No jasně, asi proto si Rory nakonec vybrala Jesse. A pak zase zpátky "toho hodného". Posledním úlovkem je kombinace těch dvou a navíc má taky rodinu na zabití. Jak jsem však prve napsal, matka=dcera, stejně tak se tedy i Rory zachová při žádosti o ruku. Odjede na kampaň za Obamou. No páni, děkujeme pěkně.

Jenomže nejenom Lor a Rory a jejich osudoví muži stojí za celým seriálem. Z výčtu obyvatel rozhodně musím jmenovat trošku nadrženou sousedku Babett a jejího druha Maureyho, stejně tak nešikovnou, božskou šéfkuchařku Sukie (mňam) s manželem Jacksonem, který je sice trochu srab, ale jeho zelenina chutná čertovsky dobře a jeho spermie vyzařují vysoké procento aktivity, protože Sukie je snad pořád "v tom". Nekončím, naopak začínám. Jmenovitě: Michel (protivný recepční se slabostí pro Celine Dion a psy čau-čau), Gipsy (automechanička, jejíž jméno se každou sezónu mění: jednou je to Gipsy, podruhé Cikánka, pak zase Gipsy, Cikánka a konečně Gipsy; bláznivá nova), Taylor (starosta), reverend, knihkupec Andrew, šedesátiletá baletka a zpěvačka Patty (která je možná ještě nadrženější než Babett) a Kirk! Hvězda, muž všeuměl, brouk pytlík, jeho si prostě nejde nezamilovat...... + spousta dalších.

Na závěr jsem si nechal pana a paní Gilmorovy. Jsou bohatí, milují se, mají dceru a vnučku a úspěšný život. Můžou si snad přát něco víc? Omyl, zdání klame. Věčně nespokojená Emily, která vyhodí každou služku, kterou si najme se neustále plete do života svých děvčat a určuje, který muž je pro ně nejlepší. To Richard si radši hledí své kariéry pojišťováka a do soukromého života se moc neplete. Tedy, plete, to víte že plete, ale nepodniká radikální kroky, jako ryze seznamovací večířek s jedním děvčetem a šedesáti chlapci z dobrých rodin. No páni, teď mě napadá, vždyť vy už tohle všechno musíte vědět, proč to sem sakra taky píšu, že?

Na začátku článku jsem zmínil, že tento seriál mi změnil život. Ano změnil. Jen kvůli tvrdě pracující Rory jsem tvrdě pracoval ve škole i já, mým snem bylo a taky je pořádně vystudovat a udělat kariéru. Navíc, novinařina (či alespoň psaní), to je to co nás spojuje a já se nemůžu ubránit dojmu, že ona a její matka jsou vylepšené a vtipnější kopie mě a mojí mámy (samozřejmě až na ty vztahy). Pořád doufám, že navštívím Yale a třeba tam i budu studovat, co já vím. Chci psát, chci psát, chci psát a tenhle blog by mě k tomu měl trošku víc dokopat! Jen kvůli Gilmorovým děvčatům jsem alespoň zčásti takový, jaký jsem a vděčím jim za to. Postavím jim pomník, alespoň imaginární.

Trošku kostrbatě, skákavě se dostávám k závěru. Závěru blogu i závěru sedmé a poslední řady seriálu, který mě ovlivnil. Pořád si pamatuju, když jsem si v jedenáct hodin večer pustil poslední epizodu a do půlnoci ji probrečel. Celou. Neloučil jsem se jen se zábavou na několik hodin. Loučil jsem se s postavami, s městečkem Stars Hollow a jeho obyvateli, loučil jsem se s Rory a její matkou, loučil jsem se částí svého života. Už nikdy nebudu čekat na další sobotu a dychtit po nových dílech a dějových liních. Znám je již nazpaměť. Kdo ví, třeba za rok, za dva si ke Gilmorkám znova sednu a začnu prvním dílem ráno a skončím posledním v zimě. Anebo se natočí další řada, která (a to teď musím po větším zdráhání potvrdit) by by děj jen zbytečně natáhla. Nejlepší by však bylo, kdyby byl natočen závěrečný film. Takový film, který by udělal tu nejkrásnější tečku za sedmi sériemi mého a jejich života.

iHyik
(po korekci)
Zdroje: fanpop.com, nytimes.com, luckifer.blog.cz, collider.com, utenti.lycos.it, dating.irishtimes.com