O poezii

Nesnáším, když poezii někdo rozebírá, slovo po slově a hledá kličky tam, kde je možná ani autor nezamýšlel. Autorovi to nevadí. Autor je dávno po smrti. Nechtěli jste někdy čistou dávku poezie? Nechtěli jste někdy opsat život do veršů, který se neveršují slovem, ale významem? Díky člověku, možná člověku ze všech nejdospělejšímu jsem si to uvědomil - a schválně neuvádím jeho jméno -. Uvědomil jsem si toho hromady. Nechci, aby se v básních hledaly významy. K poezii si přistupujte každý, jak chcete. Najděte si vlastní myšlenky a opisy anebo je vůbec nehledejte a nechte na sebe slova působit? Musíte nutně rozumět významu? Musíte? Pomůže vám to v něčem? Pochopit autorovu šílenou duši? Zažitý pravidla, špína. Přečtěte si jejich blog. Jejich poezii. A nepitvejte ji. Čtěte ji. Jsou zajímaví. Někteří dokonce opravdu něco říkají. Jsou čtyři. Objevil jsem je náhodou. Jsou noví. Jsou poetičtí. Není to poetický?