Cenu za největšího ubožáka měsíce dostává Martina Čiklová

Bloguju, zase piju pivo a flejmuju. Akorát mě napadlo, že bych moh jen tak ze srandy tady každej měsíc udělit cenu za největšího ubožáka. Ale bylo by to stejně zbytečný, protože by to od ledna do prosince stejně pořád vyhrával Benedikt XVI., takže by to ztratilo smysl. Teď v březnu si ale zaflejmuju rád a cenu přeci jen udělám.

Nejdřív vám dám k nahlédnutí do malého historického okénka. Psal se rok 2008, když moje třídní vyhrála Zlatýho Ámose. Ve finále s ní skončila ještě jedna žena. Jmenovala se Martina 'Čikita' Čiklová a kdybych si, já blbec, nezapomněl vzít na finále do Prahy medaili za nejtrapnějšího, nejafektovanějšího a nejinfantilnějšího člověka, okamžitě bych ji na schodech korunoval a rituálně jí jednu vrazil.

Paní učitelka Banánová se totiž o post nejlepšího učitele ucházela už v roce 2006. Tehdejší prohra ji pravděpodobně poznamenala. I když vyhrála smskovou anketu Ámos Sympaťák, je to jedno. Sympatická není, když hlasujou lidi smskama, není to zrovna moc objektivní, nakonec stejně vyhraje ten, komu není líto ty peníze vyhodit - říká ten, komu druhej měsíc přišla ve vyúčtování částka 800,- Kč. Když se Čikitka přihlásila i pro rok - jo počkat, ona se teda nepřihlásila, přihlásily ji samozřejmě děti, které ji milují, jak jinak. Na děti to může svést vždycky, ale určitě tím nezakryje fakt, že kdyby jí to nebylo blbý, tak dá děckám domácí úkol, aby pro příště nevymýšlely pičoviny - 2008, vyvolalo to vlnu neskrývaného nadšení hlavně z naší strany, protože ta banánovka si nás dávala v smskách. Tyvole, tak když už je někdo jednou sympatickej, nemůže bejt dvakrát. Nakonec jsme jí setřeli úsměv ze slupky a totálně ji pošlapali napříč celou soutěží, protože jsme vyhráli, co jsme mohli a Čikitu jenom postříkala ta pověstná špína z kaluže, když zrovna projíždí kamion, však to sami znáte, drazí chodci.

Letos ji děti nominovaly zase. Jak ona to jenom dělá, že je tak skvělá a úžasná, vtipná, šarmantní a krásná, věčně optimistická, hravá a usměvavá. Zní to jak kdyby Srstka prodával psa v Chcete mě?. Jednoduše ta žena se prostě zase procpala až do finále. A vyhrála to. Což je hrozně vtipný.

Upřímně, to je jako chodit třikrát po sobě do miss, dokud už to porotu nezačne srát a tu korunku vám nakonec dá, abyste tam už nelezli počtvrté. Téhle bestii prostě není nic svatý, ona se přes tu nejočividnější ubohost opravdu zúčastní třikrát jedné soutěže, dokud jí to nevyjde a nedojede s dortem a nabubřelou slávou. V té porotě museli sedět asi samí zabedněnci, když většina byla pro, aby to letos Banánová dostala. Vidět ten patos potřetí, asi ji vypískám. Celkově mi není jasný, jak mohla prolízt celým tím sítem opakovaně už potřetí. Já bych ji vyhodil hned v prvním kole.

Blbost prostě kvete všude. Ne snad, že by mi tím Čikitka trhala srdce, já se jí spíš směju a poukazuju na ni, ačkoliv jí musejí být stejně všechny ty narážky na to, jak je pitomá, úplně volný. Ona je prostě taková splachovací. Mluví jako největší samaritánka, všechno dělá kvůli dětem, které jsou prostě tak vytrvalé, že ji do soutěže pořád přihlašují. Nepřeju jí to, protože je to srabský. Její výhra je možná zasloužená, ale spíš než to, tak by nad ní člověk zaplakal. A vysmál se.

Až se za dvacet let bude otvírat zoo s lidskou blbostí, potažmo prodejem orgánů na černém trhu, zasadím se o to, aby Martina dostala výběh a aby to dětem nebylo líto, vedle si budou moct pronajmout unimobuňku. Postavím ji za mříže, na hlavu jí dám korunku a ona bude hnít ve vlastní slávě. Pravděpodobně si toho stejně nevšimne. Metál pro Ubožáka blogu pověsím k popisné tabulce před klec. A navrch toho napíšu Groeningovi, aby mi na víkendy půjčoval Nelsona, který na ni bude za peníze ukazovat a posmívat se.

Čikita na Hrad!