Alkoholová sonda do študákovy duše pokračuje. Šestnáct let odmítaný rum - charakteristický zápach, ze kterýho bych blil normálně i teď (a podotýkám, že normálně, jenže já nejsem normální) - předvčerejškem padnul, rozšířil moje hranice a obzory a mezi své kamarády na FB si konečně můžu přidat i Tuzemáka. Dobře, sice jsem do sebe tu skleničku nekopnul, ale lokal to jak sodovku, každopádně to vůbec tak nesmrdělo (a rýmu nemám) a chutnalo to sakramentsky dobře. Naprostá mňamka! A protože nejsem žádnej chlastací gladiátor, taky to způsobilo svoje. Tady proto nastupuje moje máčkovství. Jedno pivo (desítka), jeden rum (hmmm, prostě rum, nevim, kolik toho bylo) a najednou má iHyi skvělou potaneční náladu. Už si ani moc nebere, že ho vybrali do taneční soutěže (chápejte, to polichotí, jasně, ale na druhou stranu tančit, když na vás všichni čumí? To je pěkně na pytel).
Na řadu se dostává obvyklá minidepka z toho, že si u stolu zase přijdu jak pátý kolo u vozu a tak si dávám páku s Tomem, abych potvrdil, že jsem máčka. A jelikož heslo "čím víc máčka - tím víc adidas" platí všude, porazila mě nato v páce i Klára, za což jsem sklidil veřejnej posměch.
#1 A odteď začínám posilovat ještě intenzivněji! ( = konečně bych měl omíst ty pavučiny z činek)
Doma jsem potom všem přes ICQ psal, jak je miluju a mám je hrozně rád. (Tuhle větu si zapamatujte, je stěžejní pro další část)
Včera jsem si řek, že bychom si mohli skočit na pivo. Tak jsme vyskočili v osm z vlaku, já a Tom jsme se trochu naglgali Markynýho bianca (to je džus, ne alkohol). V pizzérce jsme se pak sešli ještě s Tadem, Klárou a Šárkou, zbytek osazenstva - Marky, Madli, Lucka, Alča, Hozna a Dana - zdrhnul na disku, kterou budu stále veřejně pomlouvat! (V úterý si ale povíme, jaký to tam bylo).
Jedno pivko. Zábava roste. Od Šárky se dozvím, že si její mamka o mně myslí, že jsem impotent (ne přímo těmi slovy, ale jak si jinak vyložit: "S kým jdeš?" "S iHyim." "Tak to je dobrý"), do toho zas někdo otevřel historku "Klára má větší bicepsy", pak přišlo na řadu, že jsem držel sklinku jak holka (hovno!) a celý to jednoduše vyvrcholilo tím, že jsem pravděpodobně holka. Což mě fakt děsně štvalo, protože Tad se dívá na Ordinaci, ale protože není panic, nikdo si z něho srandu dělat nebude.
Druhý pivko. Ještě jsem ani nedopil to první a už je tu druhý a pak dva rumy (jeden pro Toma) a velká šunková pizza, která se tak nějak rozmělnila mezi všema. Já už pomalu usínám na stole, ale pořád jsem veselej a je mi to jedno. V deset jdem vyprovodit Toma na autobus, na řadu přichází aféra "iHyi, ty seš prase" - "Ale, tyvole, já myslel, že je to prst, kurva!" Nebyl to prst. Proto mi ukradli botu a já po celým autobusáku skákal po jedné a následoval rozkazy Kláry a Šárky "zima, zima, přihořívá, hoří". Nezahořelo a já jsem to uprostřed boje vzdal a s jednou botou na noze jsem se slovy "kašlu na vás, jdu spat" lehl na lavičku. Že jsem pak slyšel jen nějakou kritiku, to mě nemohlo rozhodit, protože ihned vzápětí něco říkal o tom, že Klářina mamka má hezky tělo a když ona na to odpověděla "Sexy Lékárnice 96", musel jsem se hned zeptat, jestli tu anketu fakt vyhrála. A myslel jsem to vážně! Vlak nám ale jel až za skoro dvě hodiny, tak jsme se šli projít do města. Plno poznámek, že jsem holka (hahaha) a kdesi cosi, ale nijak jsem si nestěžoval.
Ze zverimexu jsme si chtěli urvat plakát do pokojíčku, neustále jsem se bál, že mě chytnou policajti a na závěr jsme před barák našeho tělocvikáře postavili cedulu "prodej medu". Doufám, že má radost. Ještě si vzpomínám, jak jsme se tam schovali do nějakýho křa, aby nás neviděli policajti. Vzápětí píšu kamarádce dobrou noc a ona odepisuje něco milýho i s větou "taky to zapíchni". Což o to, já bych píchal a odhodlaně jsem rozepsal smsku "Já bych *ukal, to ne že ne!" Neodeslal jsem ji, mám tu holku rád.
Pak už si moc nepamatuju, kam jsme chodili ale je mi jasný, že jsem byl hodně mimo, že jsem se smál každé kravině a všichni tam ze mě nemohli. Za jaké nálady jsme došli v jedenáct na nádraží už mi není zcela jasný, tam jsem se ale urazil nejvíc, protože ty vtipný poznámky už mě fakt vytáčely a já tam sednul jak baron a dělal jsem uraženýho. Byl jsem uraženej. Doma jsem byl smutnej, pořád jsem se všem omlouval a ráno jsem se vzbudil totálně veselej. Pokud jste tam se mnou někdo byl, rád bych se dozvěděl, co všechno jsem prováděl a jaký kraviny ze mě padaly. Taky bych se zasmál. A moc vám děkuju, že jste mě nenechali skočit do silnice pod auto. V pondělí zas budu hlídat já vás, jo?
Příspěvky
