Postelové duševní melodrama

V únoru se stalo strašně moc dobrejch věcí. Vypatlaný mařky na Facebooku jsou ještě vypatlanější, já jsem vůči nim paradoxně nějak moc zapšklej a už se jim ani nevysmívám, nějak mě totiž opustil ten elán. Myslím si, že za to může ta nemoc.

Asi před dvěma týdny mě vyrazili z hor (dobrovolně jsem odešel, nechtěl jsem ředitelskou důtku), protože jsme po půlnoci svévolně opustili chatu a vrátili se před třetí. Problém byl, že jsme se nemohli strefit do okna. Byla to sranda, v hospodě, kde jsme strávili asi hodinu a půl jsme nechali útratu třináct set. Co si budem povídat, kraviny dělá každej. Na horách jsem tedy zůstal jenom 21 hodin a pak jsem jel domů. Co už taky, že?

V úterý jsem byl v Olomouci za Flufem, Martaskou a katedrou filozofie, abych se zúčastnil jejich soutěže Nebojme se myslet. Já jsem se teda myslet nebál, což nebyl moc dobrej nápad, protože právě to byl základ toho, že jsem to zprasil. Kdybych náhodou vyhrál ten iPod, došlo buď k justičnímu omylu anebo jsem fakt dobrej kluk. Mnohem zásadnější pak byla návštěva hospody s pravýma filozofama. Všichni se pohádali o tom, kterej filozof je lepší, která filozofie mele větší kraviny a proč bych vlastně nikdy neměl chtít být filozofem. Asi půl hodinu jsem jim rozuměl jenom sprostý slova, když si nadávali. Pak se debata otočila k seriálům, tak jsem se konečně chytil. Chytil jsem tam i tu nemoc, kterou ještě nějakej ten pátek potáhnu v srdci.

Zvláštní náhodou se ke mně dostala nahrávka Tepláky od kapely Nightwork. Nebudu svůj blog špinit odkazem na takovou obskurnost, je to příšerná muzika. Vůbec to není živý, roztančený, vybouřený a mladý, je to strašně suchý a vlezlý, jak když pustíte gramofon a přes tu gramofonovou trubku odkud jde zvuk přehodíte matraci a ještě poškrábete desku. Je to hrozný.

Tak jsem si vylil zlost, je to lepší. Viděl jsem hodně filmů. Jak mám teď ty nemocný plíce, mám asi nemocný i srdce, protože u všeho jsem brečel. U Lásky nebeský je to celkem pochopitelný, to byl skvělej biják. U 127 hodin je to taky trochu pochopitelný, navíc je ten film dost silnej. Moc pochopitelný to není u takovýho Prince of Persia: Sands of Time, ale svedu to na celkovou infantilnost toho filmu. Co už mě trochu zaráží, že mi ukápla i slza u Silent Hillu, kterej si to tím svým koncem dost pokazil. Další kapitolou jsou i Muži, co zírají na kozy a vtipnej McGregor, kterej neví, kdo jsou Jediové. Taky jsem brečel. Bulel jsem i u animované Megamysli a animovanýho Tangled. Oboje je výborný. Průlom jsem zaznamenal až dneska, když jsem nebrečel u Black Swan a Machete. Tak už se asi lepším. Jak jsem hodnotil si můžete přečíst na mým čsfd anebo na twitteru.

U čeho jsem nebrečel a docela bych zaplakal je druhá série Misfits, která mě začíná pěkně štvát, protože po třetí epizodě a "burákovým útoku na tatéra" stejně jako po "Simonovi z budoucnosti" se mi chce trošku zvracet. Klišééééé!

V červnu přijedou do republiky 30 Seconds to Mars. Větší lidí jde teda na Prague City Festival, aby viděli Blink-182, na který kašlu, beztak od nich znám akorát I Miss You, protože to kdysi byl můj bravíčkovskej emotivní song. Na Flogging Molly asi taky bude narváno, stejně jako na Hadouken! Na ty bych zašel rád, akorát si musím do té doby sehnat kanady. Hlavně ale když budou 30STM, snad to vyjde, tyvole.

Prague City Festival to obecně letos navolil dobře a hlavně všechno opět rychleji, než RFP. Jasný, RFP asi stejně jako vždycky ohlásí zase velký jména. Coldplay, Eros Ramazotti, Lady Gaga a tak. Na poslední chvíli ještě přijedou Billy Talent, aby tomu dali závěrečnou šťávu - a abych měl kapelu, ze které se trhnu a půjdu si vybrat do bankomatu. Navíc mě trošku děsí, kolik mých známých chce teď jet na RFP taky. Budu si muset najít nějakej novej festival, kde mě ještě nikdo nezná. Teda vybranej už mám, ale nebudu to nikomu hlásit, abyste tam nejeli taky.

Na druhou stranu se mi dost líbí, že asi uvidím The Wombats a The Like. Na třetí stranu absolutně nemůžu pochopit, co budou v Hradci Králové hledat The Streets, ti jsou mi třeba úplně volní. Jestli ale v rámci jejich vystoupení vyskočí z dortu Jamie T, asi se nakonec zúčastním a něco spolu zajamujem. Nebo s Fake Tapes, to je jedno. "Potřebuju ještě dva prásky, abych mohl hrát dál." Joo, Fake Tapes, o těch můžeme s Flufem mluvit pořád, starý časy jsou starý časy.

Mám pocit, že v červnu do Prahy chtějí přijet i My Chemical Romance. Bad timing again, bitches.

Myslím, že moje nitro tady umírá pod vrstvou holčičí blbosti. Normálně se nerozčiluju nad tím, jak si hvězdičky komentují fotky na Facebooku, obvykle v tom najdu svůj zdroj radosti a životní sílu, když mám ale rýmečku a kašílek, funguje to jako kryptonit, nejradši bych je pozabíjel. A taky emařky.

Na hrob mi kupte nějaký zvadlý kytky, ať je to hodně dramatický.

Tak my už jdeme do finále a za volné místo na disku vážně dík

Seriálová sezóna skončila. Tedy ta hlavní, čímž mám na mysli tu, která začne na podzim a skončí v květnu. O tom, že pro mě seriálová sezóna znamená vlastně celý rok (protože neexistuje týden v roce, kdy by nevyšel alespoň jeden seriál, který bych nesledoval) raději taktně pomlčím. V čem byla tahle jiná než ostatní?

Skončilo LOST. O tom už jsem se však zmiňoval včera.

How I Met Your Mother se konečně svezlo na hranici a právě balancuje mezi totální lhostejností a totální nudou. Že už to je neúnosné, o tom svědčí celá pátá řada, která jenom v několika dílech ukázala, že si alespoň ten balanc zaslouží. A v září bude hůř! HIMYM season 6. Johnny Cash má ale vždycky pravdu, takže: Sooner or later, God's gonna cut you down.

Dalším sitcomem na přetřes je The Big Bang Theory (link). Ten stejně jako předešlé HIMYM letos objevili téměř všichni a je jen otázkou času, kdy do slovníků nespisovné češtiny pronikne bazinga. Achjo. O seriálu ale na rozdíl od toho paskvilu nahoře můžu mluvit jedině v dobrém. Protože minimálně pro mě se TBBT vypracovává stále vzhůru a zároveň zůstává jediným seriálem, na který se nemůžu dívat s anglickými titulky. Já ty vtipy takhle prostě nepochopím. Tak doufám, že bůh z CBS bude vědět, kdy skončit. Čtvrté sérii dávám zelenou.

CBS pro mě letos hrála jenom na pobavení, proto jsem vzal za vděk čtvrtou sérií Rules of Engagement (link). Tenhle sitcom jako jediný dokázal, že je prostě nejlepší. Opravdu nestavím na první příčku Přátele, opravdu je RoE mou srdcovkou a kultovní záležitostí. Když samozřejmě nepočítám IT Crowd, to je totiž úplně jiná kategorie. Britský seriály prostě patří jinam. Jsem jenom potěšen, že se z vedení CBS ozvalo, že pátá série na nás už čeká. A my čekáme na ni! Já v první linii!

Když už jsem načal ty britský seriály, měl jsem tu čest seznámit se s Misfits. Šest dílů něčeho tak divného, až vlastně geniálního. To už ale skončilo dávno. Nicméně zářez si to zaslouží. A vy se na to rozhodně podívejte. Dřív, než začne druhá řada.

Stanice ABC se letos také činila. Nejenom Ztracenými, ale hlavně zkusila vsadit na Flashforward (link). FF byl ovšem podle mě tak stupidní a blbý, že jsem jej po sedmi epizodách s radostí odstřihl a smazal. Tento seriál si nezaslouží být součástí mé DVDtéky. A fakt, že si tenhle fakt uvědomilo i vedení - tudíž seriálu zakázali vstoupit do druhé série - svědčí o tom, že ne všechno s logem ABC musí být nutně úspěšné. Nápad může být dobrý, ale na provedení hlavně záleží.

Cougar Town (link) na stejné stanici měl za úkol pobavit a všechny nalákat na Přátelskou Courteney Cox jako čtyřicátnici, která nikdy nezestárne. No, zestárla, jde to na ní vidět, ačkoliv všech těch 24 pitomě trhlých dílů svědčí o tom, že si to bohužel stále odmítá přiznat. Přese všechnu tu infantilnost a vyloženě americkou blbost si mě však CT něčím získal. Nechám to až na druhé řadě, abych přišel na to, proč se na to vlastně pořád ještě koukám. Možná jen kvůli tomu úžasnýmu soundtracku.

Jejich posledním "hitem" mělo být V (link). Sci-fi remake o mimozešťanech s esem v rukávu jménem Elizabeth Mitchell. Prvotní nadšení vystřídala kardinální nuda. Momentálně mám seriál rozkoukaný a uvidím, kdy se odvážím dokoukat první sérii. Vzhledem k tomu, že oproti FF si právě V získalo druhou šanci v druhé sérii, zřejmě by to mohlo být lepší.

Stanice FOX letos pro mě zůstává číslem dvě, protože odvysílala druhou řadu Fringe (link). V první řadě jsem se půlku série potýkal s nutkáním všechno vypnout a spálit. V druhé půlce mě Olivia konečně chytla za srdíčko a druhá řada už jenom vylepšovala, vylepšovala a vylepšovala. Zpackaný FF měl být prý náhradou za Lost. Náhradu za Lost ale může udělat jenom starej dobrej J.J. Abrams. Takže ji udělal. Akorát o rok dřív. A na jiné stanici. ABC, you may go fuck yourself.

Hodně plusových bodů si zaslouží i za seriál Glee (link). Tenhle tak trochu "gay" (jestli víte, jak to myslím) muzikálový seriál je tak příšerně naivní a zračí všechno to, co nesnáším na té příšerné american high school fucking culture a paradoxně se mi to líbí. No, co si budeme povídat, Glee má příběh, kterým si můžete podložit kratší nohu stolu. Jenže když začnou zpívat a tančit a hrát, vždycky to vystoupá do výšin. Koncentrace talentovaných tváří: 500 na metr čtvereční. Seriál však ještě do finále nevstoupil, od poslední epizody jej dělí ještě tři díly. Ačkoliv tendenci má spíše klesající, stále se drží vysoko nad vodou. A zřejmě proto si FOX objednal další dvě série.

Mezitím na FOXu skončil i Dollhouse (link). Důstojně odešel po dvou sériích a myslím, že je to jenom dobře. Ačkoliv to právě teď není nějakej televizní blockbuster, za několik let to dozraje (když dozrajeme i my všichni) a pak to bude klenot. Uvidíte, že jo.

Kdo si drží prim v největším přínosu mojí duše, to je jednoznačně Showtime. Jejich Dexter (link) se čtvrtou sérií naprosto zbořil hranice fascinace a přikoval mě do křesla tak pevně, že jsem z toho i těžce dýchal. Naopak jsem během roku dohnal Californication (link), abych pak mohl spolu se všemi ostatními dorazit finále třetí řady shlédnout s ostatními. A o tom, že Hank Moody je fucking genius a David Duchovny je hell an actor se budu klidně prát do skonání. Showtime jednoduše natrhl všem prdel. A já už fakt nemůžu dospad podzimu na další série obou seriálů.

Čemu jsem letos dokázal odolat, to byli Heroes (link). Ačkoliv prý poslední (ano, seriál byl po této sérii utnut, uvažuje se o závěrečném filmu) řada stála fakt za to, už jim nevěřím ani nos mezi očima. Moje sbírka sice bude nekompletní, ale kdo stojí o seriály, který měly celý tři série (nebo čtyři volume, oni to mají hrozně divně rozdělený) abych jim dokázal věnovat maximální pozornost. Projevil se zde tzv. Prison Break efekt. Když někdo prostě neumí natahovat, ať se na to radši vysere. Závěrečný film PB jsem vypnul po čtyřiceti minutách a v životě už to nechci vidět. Hrdinové vždy patřili mezi mé nejoblíbenější. Ale už jsem poněkud náročnější a sledovat neustálé zvraty a pořád stejně krásnou Hayden Panettiere, na to už jsem asi starej. Každopádně nic try, bitches. NBC si letos u mě ani neškrtlo.

Jenom taková krátká zmínka - Warehouse 13 stojí za houby. Na to jsem tuhle sezónu taky přišel. A Happy Town mě přestalo bavit hned v půlce pilotního dílu. Nyní už jen toužebně očekávám letní HBOvskou upírskou megalománii True Blood (link). A ta má letos podle mě dost slušně nakročeno. Uvidíme, jak si se třetí řadou poradí. Já jim fandím. Už jenom díky jejich reklamní kampani. O Pravé krvi si povíme až v září. To zrovna skončí... A začne seriálová sezóna 2010/2011. Kdo už se těší?

Teď už nastává jen finální rituál. Vypálit všechny seriály, které jsem za rok nastřádal (počítám i ty, které se již nevysílají, nejsou aktuální, stáhl jsem si je do zásoby, ...). Je čas uložit nějakých 150 GB na kulaté nosiče. Tady ještě bude žhavo. Hell yeah!

LOST is gone. Like... forever.

Kdybyste mi položili otázku, jaký je můj nejoblíbenější seriál, zcela určitě by to už nebyl Lost, jako tomu bylo kdysi před pár lety. I tak je ale právě Ztracenými zaplněný celý třetí stupínek na pomyslném žebříku nejlepší desítky. Proč je vlastně Lost tak jedinečný? Teda, jedinečný pro mě.

V přátelských kruzích jsem "seriálovej magor". Já si to normálně přiznávám, protože je to pravda. Někdo hraje celej den World of Warcraft, někdo posiluje, někdo plete košíky, já se divám na seriály. Na hodně seriálů. Jenže o tom už mluvit nemusím, to jsem ve své vlastní blogsféře zmiňoval už bilionpětkrát.

Na Lost mě teď zpětně fascinuje, jak se za těch šest let naprosto změnilo. Z "klasického" (zároveň naprosto unikátního) příběhu s bojem o přežití v pozadí se to do druhé série změnilo v tajemnou konspiraci. Ve třetí řadě jsme té konspiraci přišli na kloub, abychom zjistil, že vždycky existuje nějaký ten muž za oponou. Čtvrtá řada přinesla naději a taky dost akční náser, boj o přežití se vším všudy. V pětce jsme nakonec přičichli ke všem těm věcem, který jsou na pomezí vědeckého vysvětlení, nicméně budiž. Tady zmizelo to všechno, co jsem na Lost hlavně miloval. Fakt, že všechno je vlastně jakýmsi způsobem "reálné", vysvětlitelné, logické, odůvodněné. Šestá řada pak změnila naprosto všechno a já se poprvé vzdal smutně naděje, že teď už se všechno zvrtlo ve jménu víry.

Šestá řada je určitě nejméně zdařenou sérií celého seriálu, myslím, že o tom lze jen těžko pochybovat. Vysvětlování záhad v jedné epizodě naprosto nulové, v dalším díle pak rychlostí jedna záhada shrnutá do jedné sekundy. Prostě a jednoduše jakoby došly síly a chuť nás vyšťavit a všechno objasnit.

Seriál asi měl skončit tak, jak skončil. Ačkoliv jsem sám naprosto nepochopil, co se to sakra stalo, po pár hodinách jsem zážitek vstřebal. Pokud stále někdo tápe, doporučuju rozhodně pořádně poslechnout rozhovor v kostele. Ten totiž mluví o všem. O vlastně docela chytrém konci. O tom, jak všechno vlastně dopadlo tak, jak to dopadlo. Co rozhodně bylo hezké, i když možná smysl postrádající, to byl ten perfektní návrat k začátku. Na konci.

Vím, že hlavně šestá série byla přeplněná logickými chybami, nesmyslnými vysvětleními a zbytečnostmi, se kterými prostě většina z nás spokojená nebyla. I přesto si myslím, že Lost dokázalo něco velkého - i přes svých šest sérií se nikdy nezvrhla v nic, kvůli čemu bych vstal od obrazovky a řekl: no tak tyvole, tohle už přestává všechno. Pokaždé se objevilo něco, co mě dokázalo uchvátit. I když to byly třeba jen dvě minuty z celých epizodních čtyřiceti.

Upřímně teď ale nevím, jestli mi bude víc chybět seriál anebo lost.cz. Web, který mě prakticky dostal na internet a hlavně jsem díky němu poznal jedny z nejúžasnějších lidí. Web, který mě rozhodně zformoval, změnil mě. Přátelé, kteří mi nebudou chybět - protože se všemi už "žiju" i mimo webovou komunitu :) Dostal jsem nějak i pocit, že na něco mám. A dostal jsem krásnou nabídku jménem edna.cz. A taková vydá za všechny nevysvětlené záhady.

Děkují vám, Ztraceni. Thank you, Lost. I will never forget.

Na první lásku se totiž nezapomíná.

O krok napřed

Když jsem před dvěma rokama hltal všechny možný seriály, všichni možní lidi se mi smáli. No jo, seriálovej fanatik, blázen, magor, seriálovec, chacha. A teď se karta obrátila.

Za svůj seriálový život samozřejmě vděčím jedině webu lost.cz a lidem, kteří mě k seriálům přivedli. Protože, ano, moji vášeň rozpoutalo LOST, který za chvíli odstartuje svou finálovou šestou řadu! Po něm hned začala éra Útěků z vězení (jejíž čtvrtou sérii jsem utnul v půlce) a Hrdinů (kterou jsem ukončil po katastrofálním Volume 4 a zatím poslední řadu ani radši vidět nechci). Tři základní kameny stačily k tomu, abych si vybudoval silnou závislost postavenou na dost pevných kamenech. Na odhalení ale čekaly mnohem větší klenoty.

Mohl to být třeba Dexter o charismatickém zabijákovi, který je pro mě seriálem č.2. Jedničkou jsou Gilmorova děvčata, to ví už snad každý. Díky Mystikovi se dostávám na kobylku True Blood a Dead Like Me. Posléze přichází How I Met Your Mother a The Big Bang Theory, Fringe, Battlestar Galactica, Dollhouse, fiaskální Flashforward, nadějné V, perfektní Californication, povedený Cougar Town, veleoblíbené IT Crowd anebo méně oblíbené FM, vtipné Misfits, hilarijózní Rules of Engagement, roztomilé Pushing Daisies, ..... a samozřejmě tucet dalších seriálů, který si doma jenom syslím a nemám stále čas je všechny zkouknout.

A najednou přišla nějaká revoluce. Z podivína se stal úplně normální člověk. Protože úplně každý teď začíná ujíždět na HIMYM a dělá si z toho životní kult, postupně taky hodně dalších přechází na podle mě teď už mnohem vtipnější TBBT. Když takhle někdo přišel z otázkou: "Znáš Big Bang Theory?", chtěl jsem mu vrazit, ale místo toho jsem se mu vysmál, že jsem na to koukal, ještě když on byl v plenkách. Rozthrnul se i pytel s Californication a vsadím se, že brzo se najde dalších dvacet lidí, kteří zasvětí své myšlení Fringe a FF, který brzo přijdou i do Česka. A až se začne vysílat Dexter, nikdo neodolá. A já budu radši stát úplně mimo dění a radši se ani nezmíním o tom, že existují lidé, kteří už to všechno znají nazpaměť. Je to jen krásná ukázka toho, jak všechno postupuje ve vlnách.

Je to vtipný pocit, vidět sám sebe o takové skoro dva roky zpátky. Zapáleného vyznavače všemožných hlášek a gagů, posléze jen už umírněného diváka. Je to jako přetočit čas. Dřív si ze mně všichni mohli utahovat, protože jsem byl téměř sám. Když si teď začnu dělat prdel já, dostanu po tlamě. Protože zase budu skoro sám proti všem. Ale já to i tak risknu.

Směju se vám. Za dva roky to pochopíte :-)

FM [70%]

Chcete nový britský seriál s britským humorem, britskými (noo) herci a britskou hudbou, odehrávající se v Británii? Kdybych nejmenoval tu hudbu, mohli byste si stáhnout IT Crowd a udělat jen dobře. V tomhle případě ale volba padá na nový šestidílný seriál, který má s IT Crowd nemálo společného.

Kromě všeho, co můžeme nazvat britským jde také o hlavního herce Chri

se O'Dowda - DJ Lindsay Carol -, 20ti minutových šest dílů (a zase IT) a rádiové prostředí se dvěma muži a jednou ženou. A ta jim vládne (což se o IT Jen říct nedalo).

Každý díl vypadá asi takto:

Lindsay se snaží dostat ženu, jenže je to ňouma a pokazí, co se dá. Rádiový kolega Dom má zase problémy s pitím a píchá mámy svých kamarádů. Jane zase nabíjí koho může a jako jediná z těch tří se nejvíce (asi na 376 m) přiblížila slovnímu spojení "as normal as possible". A k těmto třem přátelům se každý díl přidává jedna známá kapela a jejich krátký hudební výstup ON AIR. A do toho řada komických situací.

Známí The Wombats (200ka), Ladyhawke (200ka, navíc je to krásná holka!!!), The Subways (!), Sway (to myslím byli ti cvoci s ptákama), Guillemtos (nebo s těma ptákama byli tihle?) a The Charlatants (zněli dobře). ČSFD také zmiňuje, že se tam mihnou nějaké ty hvězdy jen na pár minut, ale beztak by vám to nic neřeklo, protože já půlku (přesněji 3) z těch interpretů vůbec neznám, takže tamti neznámí nemaj šanci.

Nápad je to dobrý. Herci jsou taky dobří. Vtipy jsou někdy perfektní! Absence umělého smíchu tomu dodává kapku vážnosti, která se tam ale vůbec nehodí a proto na tom seriál dost ztrácí. Jako oddychovka na jeden večer to naprosto stačí, pak si pustíte buď hodně dobrou komedii anebo hodně psycho film. FM. Forever <=> Music.

Pushing Daisies [100%]

"At this very moment, in the city Coeur d'Coeurs, young Ned..."

Těžko byste hledali milejší, kýčovitější a romantičtější seriál v jednom. Vlastně byste neměli šanci.

Včera jsem dokoukal poslední díl PD. Jaké to bylo rozloučení, o tom později. Jelikož u nás tento skvostný seriál má velice slabou základnu a mnozí jej ani neznají, rád vám nejprve přiblížím, na co jsem vlastně celé dvě série koukal.

Pokud byste byli mí přátelé, které vidím pět minut v autobuse a musel bych stihnout vám všechno urychleně objasnit, vypadalo by to asi takto: "Jeden chlápek, ještě jako malej kluk, zjistí, že dokáže oživovat mrtvé. Pokud umřou dokáže je jedním dotekem na minutu oživit. Pokud se jich do minuty nedotkne zas, umře někdo jiný. Oživlý však neumře. Pokud ale má žít dál, ten chlápek se ho už nikdy nemůže dotknout. Když ten chlápek vyroste, v týmu s jedním detektivem vyšetřujou vraždy. Vždycky se zeptá oběti, kdo jí to udělal a pak ji zase 'zabijou'. Jednou ale ten týpek dostane oživit jeho lásku z děství. Protože ju ale furt miluje, nedotkne se jí znovu a místo ní umře někdo jiný. No a to je tak v kostce celý, Adame."

Samozřejmě to ale není celý.

Ned - To je ten týpek, co umí oživovat mrtvé a co oživí svou životní lásku, Chuck Charles. Jejich vztah je založen na nedotýkání se sebe, což z něj dělá unikátní, romantickou podívanou. (Já bych to nevydržel, u mě už by byla Chuck druhej den mrtvá.) Vlastní pekařství Pie Hole, kde peče koláče. (Nikoli pod paží, i když v tom vedru ... )

Chuck Charles - Nedova láska z dětství. Její rodiče jsou mrtví, jediný, kdo jí zbyl, jsou její dvě tety Lily a Vivian, které její smrt oplakávají. Chuck se o ně dřív starala, teď se jim ale nemůže ukázat, protože by jim to mohlo způsobit šok.

Olive Snook - Pomocnice v Pie Hole. Je dlouho zamilovaná do Neda a je nešťastná, když má cukrář oči jen pro Chuck. Zprvu se snaží přijít na Nedovo a Chuckino tajemství, později ale všeho nechá. (NEJlepší postava, u každé její scény jsem chytal záchvaty smíchu, leckdy jsem si některé části musel i přetáčet znova a znova)

Emerson Cod - Fanoušek "pop-up" knih (takový ty s vyjížděcíma obrázkama) a soukromý detektiv, který za vším vidí jen peníze. Jeho ironické komentáře a "bezcitnost"k jeho postavě naprosto sedí. Úzce spolupracuje s Nedem při vyšetřování. Celý život pátrá po své ztracené dceři.

Teta Lily - zahořklá stará dáma, bývalá akvabela. Kromě svého oka, schovaného pod páskou, skrývá šokující tajemství.

Teta Vivian - dobrosrdečná a milá stará dáma, bývalá akvabela. Neskrývá nic, je čistá jako okvětní lístek Lilye.

Co je na Pushing Daisies ale tak unikátní? Má jedinečný smysl pro humor, kterým mě vždycky naprosto odzbrojí. Navíc je strašně milý svým kýčem, kterým se vůbec nešetří, naopak se s ním úplně rozhazuje, plýtvá a hýří, což v tomto jediném případě je jen dobře, protože je to hlavně onen kýč, který vás sejme. O zmiňované romantice nemluvě. Jestli jse nespokojení s vaším psychologem, serte na něj a sežeňte si Pushing Daisies. V kombinaci s kakaem to nejlepší na nervy.

A abyste si zas někteří (já vás totiž vidím, že, Niku?) neříkali, že "další nekonečnej seriál nepotřebuju", tak vás můžu ujistit, že Pushing Daisies mají jen dvě série, první s 12x40 minutami, druhá měl skončit desátým dílem (původně tak i skončila, stanice ABC seriál pozastavila), což však nevypadalo jako závěr takové příběhu nijak zvlášť korektně, proto byly natočeny ještě tři díly. Je na nich poznat, že jsou trochu uspěchanější, celý seriál prakticky zakončí druhá půlka dílu 2x13, přesto ale fanoušci musí zaplesat. Lepší konec, než-li nic.

Takže dnes, všichni, povinně: Vypněte porno, vypněte Brüna, odejděte z kina v půlce Star Treku a pusťte si Pushing Daisies. Nedoceněný seriál, který se k nám asi nikdy nedostane. Bohužel.

[100%] finále

Nejprve musím varovat všechny, kteří jsou blázni a neviděli pátou sezónu druhého nejlepšího seriálu na světe LOST anebo neviděli (!) poslední díl této série. Také upozorňuji, že nebudu psát nic jako zamyšlení nad epizodou, spojitosti, jak by to mohlo být dál a podobně. Nečekejte nečekané a čekejte spoilery! Hodně spoilerů. (ohledně 5. řady)


(celému LOST se chci věnovat až po skončení šesté série, nerad bych zrovna tento komplex kouskoval, protože to nejde. Finálová epizoda předposlední řady na mě však udělala ohromný dojem!)

Je asi 15.00. Vyháním bratra od počítače a spěšně hledám linky na poslední díl. Naleznu a stahuji. Za půl hodiny se vrátím, seženu titulky a jdu se koukat. Takhle nějak to vypadalo, předtím, než jsem zbořil hradby pevnosti Fascinace.

Napjatě očekávaná epizoda všemi, jen ne mnou. Jasněžejo, je to dvoudílný finále, musí bejt dobrý, finále jsou vždycky dobrý a u lost to platí trojnásob, ale přecijen, pátá řada měla slabé momenty. Jestli je však měla, nevadí, poslední dvojepizoda mi to náramně vynahradila.

Kupte si pukavou kukuřici a usaďte se. Pořádně se na to vyspěte. Dejte si pod záda polštář a zakryjte se peřinou. Ovladač položte na dosah ruky. Zavřete dveře na dva zámky a spusťte antihlukovou stěnu, aby se vám nestalo, že musíte jít v půlce dílu umýt nádobí. Pěkně se vyčurejte a sedněte (to byste asi měli udělat, než zamknete dveře) do křesla. Palec na play! Připravit, pozóóóór...... teď!

Všechno, co nám zůstávalo skryto, ať už zčásti (chrám, socha), či úplně (Jacob) si odkope deku a my můžeme sledovat to, co jsme si vždycky přáli vidět. Tvůrci ale nejsou pitomí. Nenechají nám všechny chlebíčky na jednom tácu, ale nosí je po talířcích. S údivem se tedy zažereme do první scény, kde vidíme Jacoba. Konečně! Kolik mu je? Tak mezi třiceti, čtyřiceti lety. A kde Jacob sedí? Na pláži. A co plave na horizontu oceánu? Black Rock. A co stojí vedle Jacoba. Čtyřprstá socha velká jako kráva. Sice jí nevidíme do obličeje, ale i pohled z profilu toho dost odhalil. Já nejsem v klidu. Ani náhodou nejsem v klidu. Zírám, šiju sebou, hltám! Není možná! Tahle epizoda je skvělá už od prvních pěti minut. Na to jsem nebyl zvyklý. Ne u páté řady.

Pak blá blá blá a je tu zas Jack "všechno vím a znám a všechny vás jako vždycky zachráním", který se rozhodne, že tu bobmu prostě nechá vybuchnout. Kate si o tom v ponorce ale myslí své a na svou stranu přetáhne i Sawyera a Juls. Sawyer to o pár minut později vysvětlí ručně stručně - a tady je kritický bod celého sledování. Sawyer zrovna natáhne Jackovi jednu dobře a správně mířenou ránu a bác. Spadne mi obraz a na obrazovce se ukáže - poškozený soubor! Ale bože, ne! Musím si tu epizodu stáhnout celou od začátku. Věřte mi, že takovej šok je fakt odpornej, zvlášť v týhle chvíli. Dobře, další půlhodina nesmírně protivného čekání. Zvládnu to, zvládnu to. Kdybych si kousal nehty (fuj!), tak už dneska nic nenapíšu, protože bez prstů to není ono.

Jede se dál, pomáhám přehrávači přetáčet epizodu dopředu očima. Uff, tak to tady máme znova. Akumulovaná energie za celé tři roky, co se Sawyer ani Jack spolu nepoprali vyprchá celkem rychle, kvůli Juliet. Ta předvede jen smutné gesto vůči Sawyerovi a tak se nakonec všichni spojí, aby ta bomba opravdu vybuchla - všichni zase věří Jackovi. Já jen vztekle přihlížím, krev mi bublá tuším i ve spáncích. Co bublá, buší tam!

Hrozí výpadek mojí sítě. Locke míří za Jacobem a Ilana taky. No prosím, to bude zajímavé. A co teprve zabití Jacoba? A co teprve zničení Jacobovy chatrče? A co teprve fakt, že Locke není Locke? A co to mělo znamenat, to Jacobovo "oni přicházejí"? Ne, opravdu to nemohlo skončit napínavěji.

Vlastně mohlo! A taky skončilo! Skončilo to tak napínavě a tak smutně, že to opravdu víc nešlo. Prý srdceryvný konec! Tse, ten konec ryl nejen srdce, ten konec ryl do mojí víry, do mýho já, ten konec si mě totálně rozryl, takže ti rychlejší z vás už na mě stihli vysázet řepku. Vidět umírat Juliet v nějakých dvou minutách totiž byla jedna z nejsmutnějších scén, kterou jsem viděl (až po posledním dílu Gilmorek, jasně, to bylo 40 slzavých minut, ale to už se o mně všeobecně ví, že jsem magor). Jak ji to stáhlo k tý kapse! A jak ji táhlo furt dolů! A jak ji pak Sawyer chytil! A jak ji nakonec musel pustit! A jak padala! A jak se probudila! A pak to jen zbělelo a přišel nápis "LOST". Kdo nebrečel je pařez, vůl, nelida, v nejlepším případě Mystik anebo Terryle (nemá podobnost ani s jedním se tří jmenovaných).

Dalších osm měsíců samozřejmě přežiju. Do ledna mám zásobu jinejch seriálů, který chtěj bejt viděny. Ale pokud si někdo myslí, že lost je jen slátanina nesmyslů, která pro popularitu udělá cokoliv a je naprosto chaotická a nedomyšlená, spletl se. A že se spletl! Protože všechno do sebe pomalu zapadá. Nic není náhoda, všechno je osud. Osud, kterej zavolal. A ještě jednou se nám ozve. 01/2009 JOIN THE WAVE!

Aktuální filmovo-seriálové zážitky

Jelikož jsem tvor zvídavý a koukavý, takže co mi přijde pod ruku, rád shlédnu. Ať už je to dřív, ať už je to později. Jelikož však můj filmový apetýt poměrně strádal, musel jsem se včera kouknout na jeden film. Kupodivu je to film, který jsem rozkoukal dřív a usnul jsem u něj. Mám už takovou teorii, že u pokud u filmu usnu, je to dobré znamení, protože napodruhé se mi zaručeně vryje někam do REM fáze spánku a já si o něm nechám zdát. Stejné to bylo i s těmito třemi počiny. Dva filmy a v mezipauze (neplést s menopauzou) jeden seriál. A všechny obstály na jedničku. Kdo ani jedno neviděl, snad vezme za vděk aspoň těmito jednohubkami.


Rachel Getting Married [90%]

Rachel se vdává a její sestra, Anne Hathaway, by u toho ráda byla. Už dlouho se však léčí z drogové závislosti. A poměrně dlouhou dobu už je čistá. Problém je ten, že se stále pokouší řešit věci z minulosti, které jsou však dávno zahrané v autu. Postupně se dovídáme, kdo v rodině umřel, čí to byla vina a proč je důležité být upřímný. Z jedné malé špulky se pak odvine velice silný příběh o tom, že rodina má držet při sobě, že neexistují žádné rozdíly mezi lidmi, že láska může překonat úplně všechno a hlavně, že není dobré oprašovat skříňové kostlivce, zvlášť ne v době, kdy se vaše sestra vdává. Jen je škoda toho táhlého a protivného konce, který postrádal nějakou "akci" a udělal za celou skvělou atmosférou psychologickou tečku. Posledních pár scén pravděpodobně režíroval myč oken, který smutnil nad ztracenou pixlou jaru.


True Blood [100%]

(ano, to je ten seriál) Žijeme ve světě, kde stejně jako sloni, protivní šéfové, či zlobivé přítelkyně žijí upíři. Aby se však zabránilo újmám na lidských životech, je zaveden vcelku přijatelný kompromis. Nápoj Tru: Blood, který upírům umožňuje dopřávat si svých slastí v jakémkoliv baru a nevypít ani jednoho člověka. Mnoha lidem je to jedno, ještě víc lidí to sere, ale některé to fascinuje. Mladá servírka a telepatička Sookie k nim patří. Zamiluje se do upíra Billa, který není z těch, jejichž dobrou náladu určuje množství mrtvých lidí. Myslíte si, že už tu máme zápletku? Těsně vedle. V městečku Bon Temps totiž není úplně všechno v pořádku. Například Sookiin bratr Jason, kurevník a smolař, na kterého chce místní policie hodit vraždu tří žen. Do celého kolorytu zapadá také homosexuál Lafayette, jehož hlášky jsou naprosto perfektní, a jeho sestřenice Tara, která pro nějaké to "fuck" nejde daleko. Celé to doplňuje Sam, majitel baru, který je až po psí uši (mrk) zamilovaný do Sookie. Celých dvanáct epizod je však prakticky totožných. Sex, krev, sex, upíři, sex, vražda, sex, vtipy, sex..... a sex. Celému komplexu to ovšem dodává jistý (neřekl jsem erotický) náboj a alespoň já se držel obrazovky jako klíště a nespustil z ní oči. Navíc v červnu začne druhá série, kde by se mohli objevit (i kdyby jen ve featuringu) vlkodlaci a metamorfové. A do toho celého skvěle zapadá: I wanna do bad things with you!


Changeling [100%]

Psychologické drama (nečekaně), kde podle mě naprosto božsky vystupuje Angelina Jolie jako žena, které se ztratilo dítě. Byla by však vražda filmu, říct vám, o čem to celé vlastně je. Nerad bych zkazil jedinečný zážitek nikomu z vás. Ve zkratce tedy jen vyzdvihnu těžiště, na kterém se vše vratce kolébá. Matce se ztratí syn. Pět měsíců marně čeká, až jej Los Angeleská policie najde. Po této době však přichází výborná zpráva: syn byl objeven. Jenže, to má své "jenže"! "This boy, he's not my son! What kind of mother will I be, if I won't recognize my son?" Do toho si však LAPD zpívá stále stejnou písničku o tom, že děti se za pět měsíců změní, takže ja naprosto možné, že mu zmizí mezírka mezi zuby, je obřezán a zmenší se o osm centimetrů. Jak s tím souvisí masový vrah, zkorumpovaná policie, ústav pro psychicky narušené a advokát, který za své služby nechce zaplatit, to už musíte zjistit sami. Ne nadarmo jsem řekl, že nabízím pouze jednohubky.


Obrázky: crankycritic.com, my.spill.com, galaxycine.vn

How I Met Your Mother [95%]

SPOILER ALERT!

Očekával jsem (jako mnoho a mnoho dalších), že budu svědkem nějaké nízkorozpočtové zábavy ve stylu "příšerná tchýně" a "ano, maminko, klidně tu zůstaňte jako dlouho chcete". K sitcomu, který je podle čsfd.cz třetím nejlepším seriálem jsem přistupoval opatrně (mimochodem, imdb.com jej hodnotí na známku 8.8 z 10. )Buď jsou všichni úplně pitomí anebo jsme se spletl já a "himym" opravdu není jen nesmyslná snůška vtípků ala Troškův "Kameňák". Samozřejmě, že to byla moje chyba. Dovoluji si říct, že od dob velké slávy Přátel mi takový sitcom chyběl. Dokonce si dovoluji říct, že jde dokonce o lepší seriál, než jsou Přátelé. Ano, mluvím vážně, nepíchnul jsem si nic a ani necítím žádné výpary. Je to asi chyba, že se lidé drží Přátel jen z toho důvodu, že mají deset řad, lidi je milují po celé roky a jsou už prostě kultovní, což se o himym říct nedá, dobře, ale rozhodně má vtipnější situace a řekněte sami, kdo jste si po pár dílech Přátel neříkali, že se sází na stejný humor a už to místy není až tak vtipné? Možná je to totiž pravda. Himym vyplnilo přátelské mezery a posunulo je na špičku, kterou ještě stihlo vybrousit "každodílními" hláškami jako high five, suit up, what up anebo hi, have you met ... ? Jenomže nemůžete všechno postavit jen na hláškách. Nejste přece šílení.

Barney Stinson - není sice ústřední postavou seriálu, nicméně nelze si jej nezamilovat. Kromě toho, že je děvkař a vydělal balík, teď šuká jak alík. Na druhou stranu, proč ne? Je to neetický, jasně, ale lidem se to líbí. Barney je fakt zvíře a zvrhlík, ale jeho milostným eskápádám se musíte smát. A ty finty, který používá: "Jsem Barney z budoucnosti. Za chvíli sem vejde moje mladší já a osloví tě. Musíš se s ním vyspat, osud celého lidstva závisí na vás dvou." O tom, že se vydává za pilota raketoplánu, lékaře, který vymslel lék na rakovinu anebo za diplomata Spojených států radši pomlčím. Jeho charakter oplývá vtipem, medem a strdím, není možné na něj jen tak zapomenout.

Ted Mosby (the Architect) - Tohle je hlavní postava. Celý seriál se vlastně točí kolem něj. Je to Ted, kdo v roce 2030 vypráví svým dětem, jak potkal jejich matku. Rámcový příběh začíná a postupně se zase vrací do již jmenováného roku, kdy znudění potomci musí poslochat nekonečnou story. Ty dva puberťáky to nebaví, ale my, diváci mlsáme a mlsáme a jsme pěkně nadržení na každou kapitolu Tedova života. Náš hlavní hrdina je architekt a nějak pořád nemůže najít tu správnou práci, která by mu pomohla získat si klienty. Celou dobu prahne po Robin, ale ano, tušíte správně: ani ona není jeho budoucí žena, což se dozvídáme hned ze začátku celé první sezóny.

Robin Scherbatsky (z Kanady) - Kráska, jejíž kanadský původ se v seriálu stává terčem mnoha a mnoha nekanadských žertů od svých přátel. Miluje hokej a v minulosti byla Kanadskou popovou teenage-star. Ostatně její dvě písničky: Let's Go to the Mall a Sandcastels in the Sand si můžete poslechnout na youtube.com. Robin má šílené nápady, je sexy a Dan Landa by řekl "kluci honí s ní". Od prvního dílu si ji musíte zamilovat (dobře, nemusíte, ale mohli byste), protože nezamilovat si takovou televizní reportérku pro velice slavnou televizi Metro News One (a kariéru udělá i v Japonsku), to je hřích nad hříchy. Její pohled zkrotí každého a je to trošku sukničkářka (kalhotářka, nehodí se to víc?). Milujte ji a množte ji, protože s ní byste na to kafíčko fakt šli.

Lily Aldrin (zamilovaná) - Nadržená a krásná dlouholetá přítelkyně Marshalla. Učí děti v mateřské škole a nemá problém se kdykoliv vyspat (samozřejmě jen se svým miláčkem). Nebere si servítky s ničím a pravdu ráda říká přímo, že jo, you little slutty bitch ;o). Obvykle ale nadává jen z legrace. Do toho je příšerně zvědavá a neudrží tajemství a myslí na budoucnost (když se jeden pár dozví, že za jejich rozchod může Lily, je to vcelku šok). V seriálu vás šokuje jednou situací, ale ačkoliv píšu červeným, spoilerovým písmem, tak vám ji nemůžu prozradit, protože bych vám to fakt zkazil, takže se omlouvám, ale nejde to. Ještě bych snad mohl říct, že alkohol je její kamarádka a co vyváděla na koleji, to by se mělo někam zapsat jako varování pro příští generace :o)

Marshall Eriksen (zamilovaný) - "jedna debilní klišé fráze" (dobře, je to věčný snílek, dostali jste mě) a v nadrženosti si se svojí partnerkou Lily nezadá. A asi proto se k sobě tak hodí. Je nejmenší člen rodiny (kolik, že to má? 195 cm?) a proto si z něj bráchové dělali srandu. Zbožňuje kakao (schvaluju) a šílený severský sport - vynález rodiny Eriksenů (stejně jako recept, který zahrnuje gumové medvídky a majonézu). Studuje právničinu a chce chránit životní prostředí. Jeho další životní kroky vám ale neprozradím :o)

Sitkom How I Met Your Mother (himym.cz) je jedna z věcí, které vaši dvdtéku posunou zase o level výš. Musím se přiznat, že asi prvních šest dílů pro mě bylo katastroficky nudných, ale pak se to ve mně zlomilo a já to baštili od rána do večera s přestávkou na oběd a večeři. Je to sice vykrádačka Přátel, jak jsem již psal, ale úctyhodná vykrádačka, kdybych chtěl někdy vykrádat, tak bych si z himym vzal příklad. A kolik, že to máme už natočených řad? Jo, že se dodělává čtvrtá? (Mimochodem, doporučuju se na ni dívat co nejdřív, řeší se tam dost aktuální problémy). Tak to je moc dobře, protože jestli nějakému seriálu v dnešní době přát úspěch, himym je jasná volba. Jen by bylo snad dobré dodat: všeho moc škodí (a v nejlepším se má přestat).

Bez korekce

zdroje: entertainmentwallpaper.com, vysnu.com, 411mania.com, galerie.himym.cz, tvfanatic.com

Gilmore Girls

SPOILER ALERT!

O čem taky psát jiném, než o seriálu, který mi skutečně změnil život. Kdybych na to měl pečlivě vyplněnej sešitek Modrého života, prohlásil bych "čestné pionýrské", ale skutečnost je naprosto jiná. Změna života avšak stále platí. Vzali jste si kabát, deštník a pořádný trekový boty? Podnikeme výlet do minulosti...

Kolik, že mi to teď je? Jo jasně, jedenáct let? Možná víc nebo míň, fakt teď nevím. Ale určitě je sobota. Sobota znamená televize. Televize znamená Gilmorova Děvčata. To znamená mě, přikovanýho na gauči. Hltám každé slovo. Směju se každému vtipu, narážce. Směju se obličejům. Nenasytně se cpu svoji pravidelnou dávkou "doplňte si podle gusta". Ale né, čtyřicet minut uběhlo (reklamy vážně nepočítám). No, nevadí, další sobota zase není tak daleko.... Bude to ovšem dlóóóóuhý týden.

Nějak podobně to u nás vypadalo. Byly to krásné soboty. Když jsem pak byl starší, logicky přicházely další řady. A po řadách nové a nové zvraty. A s nimi stále větší chuť vidět víc. Jenomže jak jde čas, tak se všechno mění. Dávno mi není jedenáct a holkám z rodu Gilmorů taky ne. Prožívají lásky a s nimi i problémy. Starší Lorelai nejenom, že nemůže stále nalézt toho pravého a když se zdá, že se přeci jen ten pravý objevil, jsme snadno vyvedeni z omylu. Ať už za to může vlastní rozhodnutí, marnivost anebo znovunalezená dcera. Očividný zvrat přichází s první manželem. Abych byl upřímný, vlastně jsem dřív vždycky fandil Lorelai a biologickému otci Rory - Christopherovi. Hodili se k sobě a měli být spolu, protože takhle to prostě má vypadat. Jenomže z Chrise se mi pak před očima vyklubal majetnickej parchant a je jasný, že fungovat to nemůže. Navzdory tomu, Lorelai ho pojme za manžela. Zasvěcení chápou, že to bylo spíš z trucu, smutku nad zničenou svatbou s Lukem, ale přesto, kdo z vás nechtěl rozkopat křeslo, když se o tom dozvěděl?

Znáte to, takový to pořekadlo, že jablko nepadá daleko od stromu? A pak něco o tom, že jaká matka, taková dcera? No ano, ani tento příběh není jiný. Rory se sice zamiluje do "toho hodného kluka odnaproti", ale teď fakt chci slyšet ty holky, který říkaj, že zamilovávání se do grázlů je pouhopouhý výmysl nás, chlapů. No jasně, asi proto si Rory nakonec vybrala Jesse. A pak zase zpátky "toho hodného". Posledním úlovkem je kombinace těch dvou a navíc má taky rodinu na zabití. Jak jsem však prve napsal, matka=dcera, stejně tak se tedy i Rory zachová při žádosti o ruku. Odjede na kampaň za Obamou. No páni, děkujeme pěkně.

Jenomže nejenom Lor a Rory a jejich osudoví muži stojí za celým seriálem. Z výčtu obyvatel rozhodně musím jmenovat trošku nadrženou sousedku Babett a jejího druha Maureyho, stejně tak nešikovnou, božskou šéfkuchařku Sukie (mňam) s manželem Jacksonem, který je sice trochu srab, ale jeho zelenina chutná čertovsky dobře a jeho spermie vyzařují vysoké procento aktivity, protože Sukie je snad pořád "v tom". Nekončím, naopak začínám. Jmenovitě: Michel (protivný recepční se slabostí pro Celine Dion a psy čau-čau), Gipsy (automechanička, jejíž jméno se každou sezónu mění: jednou je to Gipsy, podruhé Cikánka, pak zase Gipsy, Cikánka a konečně Gipsy; bláznivá nova), Taylor (starosta), reverend, knihkupec Andrew, šedesátiletá baletka a zpěvačka Patty (která je možná ještě nadrženější než Babett) a Kirk! Hvězda, muž všeuměl, brouk pytlík, jeho si prostě nejde nezamilovat...... + spousta dalších.

Na závěr jsem si nechal pana a paní Gilmorovy. Jsou bohatí, milují se, mají dceru a vnučku a úspěšný život. Můžou si snad přát něco víc? Omyl, zdání klame. Věčně nespokojená Emily, která vyhodí každou služku, kterou si najme se neustále plete do života svých děvčat a určuje, který muž je pro ně nejlepší. To Richard si radši hledí své kariéry pojišťováka a do soukromého života se moc neplete. Tedy, plete, to víte že plete, ale nepodniká radikální kroky, jako ryze seznamovací večířek s jedním děvčetem a šedesáti chlapci z dobrých rodin. No páni, teď mě napadá, vždyť vy už tohle všechno musíte vědět, proč to sem sakra taky píšu, že?

Na začátku článku jsem zmínil, že tento seriál mi změnil život. Ano změnil. Jen kvůli tvrdě pracující Rory jsem tvrdě pracoval ve škole i já, mým snem bylo a taky je pořádně vystudovat a udělat kariéru. Navíc, novinařina (či alespoň psaní), to je to co nás spojuje a já se nemůžu ubránit dojmu, že ona a její matka jsou vylepšené a vtipnější kopie mě a mojí mámy (samozřejmě až na ty vztahy). Pořád doufám, že navštívím Yale a třeba tam i budu studovat, co já vím. Chci psát, chci psát, chci psát a tenhle blog by mě k tomu měl trošku víc dokopat! Jen kvůli Gilmorovým děvčatům jsem alespoň zčásti takový, jaký jsem a vděčím jim za to. Postavím jim pomník, alespoň imaginární.

Trošku kostrbatě, skákavě se dostávám k závěru. Závěru blogu i závěru sedmé a poslední řady seriálu, který mě ovlivnil. Pořád si pamatuju, když jsem si v jedenáct hodin večer pustil poslední epizodu a do půlnoci ji probrečel. Celou. Neloučil jsem se jen se zábavou na několik hodin. Loučil jsem se s postavami, s městečkem Stars Hollow a jeho obyvateli, loučil jsem se s Rory a její matkou, loučil jsem se částí svého života. Už nikdy nebudu čekat na další sobotu a dychtit po nových dílech a dějových liních. Znám je již nazpaměť. Kdo ví, třeba za rok, za dva si ke Gilmorkám znova sednu a začnu prvním dílem ráno a skončím posledním v zimě. Anebo se natočí další řada, která (a to teď musím po větším zdráhání potvrdit) by by děj jen zbytečně natáhla. Nejlepší by však bylo, kdyby byl natočen závěrečný film. Takový film, který by udělal tu nejkrásnější tečku za sedmi sériemi mého a jejich života.

iHyik
(po korekci)
Zdroje: fanpop.com, nytimes.com, luckifer.blog.cz, collider.com, utenti.lycos.it, dating.irishtimes.com