LOST is gone. Like... forever.

Kdybyste mi položili otázku, jaký je můj nejoblíbenější seriál, zcela určitě by to už nebyl Lost, jako tomu bylo kdysi před pár lety. I tak je ale právě Ztracenými zaplněný celý třetí stupínek na pomyslném žebříku nejlepší desítky. Proč je vlastně Lost tak jedinečný? Teda, jedinečný pro mě.

V přátelských kruzích jsem "seriálovej magor". Já si to normálně přiznávám, protože je to pravda. Někdo hraje celej den World of Warcraft, někdo posiluje, někdo plete košíky, já se divám na seriály. Na hodně seriálů. Jenže o tom už mluvit nemusím, to jsem ve své vlastní blogsféře zmiňoval už bilionpětkrát.

Na Lost mě teď zpětně fascinuje, jak se za těch šest let naprosto změnilo. Z "klasického" (zároveň naprosto unikátního) příběhu s bojem o přežití v pozadí se to do druhé série změnilo v tajemnou konspiraci. Ve třetí řadě jsme té konspiraci přišli na kloub, abychom zjistil, že vždycky existuje nějaký ten muž za oponou. Čtvrtá řada přinesla naději a taky dost akční náser, boj o přežití se vším všudy. V pětce jsme nakonec přičichli ke všem těm věcem, který jsou na pomezí vědeckého vysvětlení, nicméně budiž. Tady zmizelo to všechno, co jsem na Lost hlavně miloval. Fakt, že všechno je vlastně jakýmsi způsobem "reálné", vysvětlitelné, logické, odůvodněné. Šestá řada pak změnila naprosto všechno a já se poprvé vzdal smutně naděje, že teď už se všechno zvrtlo ve jménu víry.

Šestá řada je určitě nejméně zdařenou sérií celého seriálu, myslím, že o tom lze jen těžko pochybovat. Vysvětlování záhad v jedné epizodě naprosto nulové, v dalším díle pak rychlostí jedna záhada shrnutá do jedné sekundy. Prostě a jednoduše jakoby došly síly a chuť nás vyšťavit a všechno objasnit.

Seriál asi měl skončit tak, jak skončil. Ačkoliv jsem sám naprosto nepochopil, co se to sakra stalo, po pár hodinách jsem zážitek vstřebal. Pokud stále někdo tápe, doporučuju rozhodně pořádně poslechnout rozhovor v kostele. Ten totiž mluví o všem. O vlastně docela chytrém konci. O tom, jak všechno vlastně dopadlo tak, jak to dopadlo. Co rozhodně bylo hezké, i když možná smysl postrádající, to byl ten perfektní návrat k začátku. Na konci.

Vím, že hlavně šestá série byla přeplněná logickými chybami, nesmyslnými vysvětleními a zbytečnostmi, se kterými prostě většina z nás spokojená nebyla. I přesto si myslím, že Lost dokázalo něco velkého - i přes svých šest sérií se nikdy nezvrhla v nic, kvůli čemu bych vstal od obrazovky a řekl: no tak tyvole, tohle už přestává všechno. Pokaždé se objevilo něco, co mě dokázalo uchvátit. I když to byly třeba jen dvě minuty z celých epizodních čtyřiceti.

Upřímně teď ale nevím, jestli mi bude víc chybět seriál anebo lost.cz. Web, který mě prakticky dostal na internet a hlavně jsem díky němu poznal jedny z nejúžasnějších lidí. Web, který mě rozhodně zformoval, změnil mě. Přátelé, kteří mi nebudou chybět - protože se všemi už "žiju" i mimo webovou komunitu :) Dostal jsem nějak i pocit, že na něco mám. A dostal jsem krásnou nabídku jménem edna.cz. A taková vydá za všechny nevysvětlené záhady.

Děkují vám, Ztraceni. Thank you, Lost. I will never forget.

Na první lásku se totiž nezapomíná.