Jak jsem věnoval leden

Protože DNES ODEŠEL BÁSNÍK, který už nás na to všechny kdysi připravil, řekl jsem si, že by to chtělo trochu toho uznání. A proto jsem většinu ledna mlčel a blogoval jen o tom, jak jsem chlastal a uhořel, protože jsou to důležitý milníky mýho života a někdo o nich musí vědět, aby mi je za deset let připomínal a vysmíval se mi, jakej jsem to byl trotl. Ne, že by snad nebylo o čem psát ty zbylé dny, ale řekl jsem si, že když Fluf chystá ten svůj odchod, neměl bych na sebe přitahovat pozornost a všechny návštěvníky mu přenechat, takový jsem formát. Takže ne minutu, ale celý předchozí a taky ten zbytek ledna ticha, za padlého hrdinu.

"Wake me up, when september ends."

(Dobrá, nechal jsem vás v tom půl dne, tak se snad hodí říct, že Fluf nikam nejde)

"Holiday."

Zora žije!

Když Fluf trávil prázdniny u pásu, prázdniny trávil u pásu a trávil prázdniny v čokoládovně, přišla často na přetřes jeho otázka, proč v čokoládovnách Zora nevyrábí čokoládu stejné značky? Já mu tehdy říkal, že je to dobře, protože čokoláda Zora (zvlášť ta s kukuřičnými lupínky) se nedala jíst, žrát a v konečné fázi se to nedalo ani vypít. A nejhorší na tom bylo, že mi to babička cpala horem dolem. Protože to bylo levný a čokoláda s příchutí hroznů, to už znělo sakra exoticky, čili to vyplnilo mikulášskou, velikonoční a denděťovskou nadílku. Plus nějaký ty banány, pomeranče a rybí tuk, protože babičky to s náma vždycky myslí dobře. Když už to podle Flufových zápisů vypadalo nadějně, že by se Zora přestala vyrábět, šel jsem zrovna ve Vaňkovce do Intersparu a hned mě práskl do očí regál s čokoládama a ještě tam bylo plno slev, zůstal jsem stát s otevřenou pusou, protože:

Nemohl jsem uvěřit svým očím. Byl jsem z toho tak vyveden z míry, že jsem tu čokoládu s NOVÝM obalem a PŘIJATELNÝMI příchutěmi (černý bez se asi moc neprodával), navíc stále za LIDOVOU cenu zapomněl koupit! Dostalo mě to do takového transu, že jsem si koupil čokoládu na vaření, abych měl ve vlaku co chroupat a až když jsem vylezl od pokladny, uvědomil jsem si, že jsem Zoře ani nedal šanci, ukázat se. Slibuju, že tuto službu všem Olomoučanům prokážu co nejdříve. Musíme si ale ještě povědět, jak je možné, že neumím chodit pomalu.

200 nejlepších alb

Jestli si myslíte, že za všechno může Paroubek, Bush anebo ekonomická krize, tak si tomu věřte, ale za tohle může Fluf. Nechci podávat zkreslené informace, ale jednoduše si koupil F:lter, kde objevil seznam 200 nejlepších alb za ? let a pak přišel s návrhem, že si je musíme poslechnout. Že je prostě pokoříme, ať jsme taky kulturně vzdělaní lidé. Já na to řek, proč ne, navíc deF je teď na dva týdny pryč, takže nás nemůže zabít za to, že posloucháme braky. Takže, abyste věděli, já teď budu poslouchat 200 nejlepších alb podle F:lteru a jestli tam nebudou Stereophonics anebo Snow Patrol, zabiju je. Jsem obeznámem s první (poslední) osmičkou. Dámy a pánové, přivítejte:

200. The Wombats - A Guide to Love, Loss & Desperation
199. The Magic Numbers - The Magic Numbers (tomu se říká originální název)
198. The Teenagers - Reality Check
197. Madonna - Music (tohle jsem asi už slyšel)
196. Kelis - Tasty (jó, tak tohle jsem slyšel - nebo aspoň něco z toho)
195. Wolfmother - Wolfmother (ti maj teda fantazii)
194. Fun Lovin' Criminals - Loco
193. Test Icicles - For Screening Purposes Only (jednu skladbu mám od deFa a musím říct, že se mi líbila)

Z toho vyplývá, že nám máte držet palce a do konce srpna s námi setrvat na vlně, protože na konci .... nó, to bude.

Tady to taky žije, abyste si nemysleli

Je sobota, mám zrovna čas, nikdo mě nevyhazuje od počítače, čili je na čase svěřit se čtenářům, jaký jsem měl vlastně týden. Od minulého pátku se stala hromada věcí. Což je na takovou malou vesničku celkem objevné zjištění.

Tak třeba v pátek, to jsem se podruhé v životě opil. Původní myšlenka "posezení s kamarádkou" se zvrtla v mírnější alkoholový dýchánek (opravdu mírnější, fakt). Ze dvou členů se pak vyklubali čtyři, z toho jeden chtěl po celý večer běhat v trenkách po střeše. Podle jeho plánu jsme postupně měli hrát kvarteto a kdo prohraje, bude běhat po střeše v trenkách, poté neustále vykřikoval, že jsme socky, že nám tahle zábava nepřijde vůbec vtipná. Nato si vzal pásek, uvázala si ho po obvodu hlavy a začal předvádět bojová umění. Najednou někoho napadlo, že si zahrajeme twistera. Michael znova navrhnul, že by se mohlo hrát o běhaní v trenkách po střeše. Byl opět přehlasován a tak se hrál twister jen pro zábavu. Nakonec byl však jeho plán stejně splněn a sám rozhodn vylezl z okna na tu svoji střechu, pod rouškou tmy sundal oblečení a proběhl se kolem dokola. Blaženě naběhl zpět do pokoje, vzal pásek, obmotal ho kolem pet flašky a udělal si z ní domácí zvířátko a zatakoval hrací plochu na již zmíněného twistera. Se závěrečnými slovy "všechno na všechno" zalehl většinou barevných koleček na plátně a bylo vymalováno. A z čeho jsem se to vlastně opil? Půl panáka jaggermeistera a dvě skleničky vodky s džusem (1:3). Ano, drazí čtenáři, jsem máčka. Jestli mě opije tohle (upozorňuji, že jsem byl pouze v náladě a motal jsem se, věděl jsem o sobě na sto procent), tak nechci vidět, co budu dělat na vlastní svatbě. Nicméně po cestě domů jsme naházeli do schránek pár volebních lístků. Po kilometru a půl, to už jsem seděl na židli za počítačem, jsem chvíli měl problém zorientovat se v prstokladu na klávesnici, ale do hodinky jsem byl jako rybka.

To nás přesouvá k sobotě, která pravděpodobně neznamenala v tomhle týdnu vůbec nic.

Neděla byla ve znamení částečné biologie (písemka) a RocknRolly (automaticky zařazena jako jeden z nejlepších filmů, jakej jsem viděl, navíc ten přízvuk anglickej....).

Pondělí bylo stěžejní. Na moje nebohé tělo se přes noc z neděla přenesla rýma jako trám. Bylo to strašný a ještě teď je to dost na nic. Kašlu, smrkám (= troubím) a v pondělí mě ukrutně bolela hlava. Ale úplně hrozně. S diagnózou ucpaných dutin ale do školy stejně musím. Závěrečné písemky totiž nedávají druhou šanci. Večer jsem pak uznal, že jsem se stal závislý na kakau. Do jedné hodiny se pokoušel naučit. Vzdal jsem se a šáhnul po nové premiere. Poslední premiere. Rozlučková. Ach jo.

Úterek jsem využil ve prospěch neznalosti kapraďorostů a ve fyzice jsem byl mučen aspoň 25 minut lavičního času. Předtabulní čas, jen tak pro zajímavost, byl něco kolem deseti miliard let. Za jedna. *OBROVSKEJ_ODDYCH*

Ve středu jsem vyrazili zase na návětrnou stranu Vysočiny a zmrzali tam až do dvanácti. Navíc jsem chytil do zubů průvan a ten zmetek se mě drží ještě dneska. Důležité bylo, že v Nesovicích, chápete to, to je kousek prostě, taková díra, kde si myslej, že jak je tam teď přestupní uzel IDS JMK, tak jsou střed světa (to máte za to, že na prvního máje jste k MOJÍ vesnici napsali "Ceckojedy", parchanti [;-)]), no tak prostě tam, tam na sloupu zrovna uprostře uzlu, někdo vylepil tohle. To udělal nějakej zmetek z devátý třídy beztak, tipuju to na ty blbečky, co vždycky sedávaj v autobuse na padláku! Po vzoru Flufa (tam si taky přečtěte, o co vlastně jde) to při nejbližší příležitosti strhnu.

Čtvrtek je zase o ničem, jen písemka z matiky možná tak stojí za zmínku. I když vlastně. Objevil jsem dvě soutěže. Literární. Psací. Pro psavce. Takže je obě zkusím. A k tomu se musím pochlubit, že jsem vyhál tady, což bylo veselé (hledejte fotogalerii).

Pátek - den ve znamení sekání trávy. Původně jsem si připravoval vtipný článeček o mých geinálních počinech, ale když to shrnu větou "Holky, jestli chcete manžela, kterej vám s chutí okope rajčata a pohnojí okurky, radši běžte zvonit na jiný dveře", vypoví to takřka o všem (jen ne o bráchovi, kterej vzal srp a z nudy začal osekávat omítku u souseda).

Jéžiš, to už je zase sobota?

Proč se u nás (ne)krade?

(sběrnici materiálu nám zrušili dávno)

Tento článek vzešel jako reakce na reakci na reakci na Flufův článek "Dostaví to, když je teď ta krize?", kdy jsem se ohrazoval (jak si můžete všimnout v komentářích pod článkem), že tohle se na vesnici nevidí. To zřejmě vedlo k dalšímu článku - "Čím by zdil Julius Fučík", kam se mi tentokrát nepovedlo komentovat (komentář se nezobrazil). Regauji tedy do blogu :o)

Samozřejmě chápu, že neřídit se dle hesla "blbej, kdo dává, blbější kdo nebere" je nevýhodné a ve městě to zjevně platí dvojnásob, ale ber v potaz, že ve městě nezná jeden druhýho, takže když znárodníš sem tam nějakou tu cihličku, nikdo si toho snad ani nevšimne. A když všimne, co s tím nadělá? Zhola nic. Tady, na vesnici, tady to je jiný. 500 lidí a všichni se navzájem znají tak dobře, že vědí i jak se kdo jmenoval za mlada, kdy komu umřel pes a jak se s tím vyrovánavala jejich sestřince z Opavy. Jakýkoliv tvůj pohyb je zaznamenávanej na RSS čtečku místních drben a není prostě možný odjet na týden do Alp, aby se o tom nešuškalo. Na jednom konci dědiny si prdneš a na druhým ses už za pět minut posral.

Druhý problém je, že se tady snad ani nic nestaví. A když teda jo, je to obvykle garáž člověka, kterýmu jsi byl před týdnem na oslavě narozenin a já bych fakt neměl to srdce zabavit mu pytel cementu pro osobní účely. Podobné je to s někým, koho ze srdce nenávidím. Jestli se pod rouškou tmy vypravím na jeho parcelu hlídanou bestiální čivavou, mám 80% šanci, že si mě někdo všimne a budu prozrazen. Z toho je pak jen ostuda.

Jako příklad bych dal loňskou aféru, kdy půlce dědiny zmizely muškáty i s květináči. To jsem se nasmál. Na pachatele se samozřejmě nepřišlo (pravděpodobně někdo z dálavy, kterej si to tu vyčíhnul), ale těch keců, rad a naštvanejch ksichtů, to stálo za to. Vydařená akce, kdy bude repríza?

Ale abys neřekl, že jen tak filozofuju ze židle a ťukám tu lži, vypravil jsem se tedy do terénu, obkouknout, co se kde dá "ukrást". Jsme až žalostně pod úrovní:

(písek z hlavní ulice? jen pro otrlé)


(škoda, že je to naše)


(hromada bordelu u kontejnerů za hospodou - je libo?)


(stavba našeho aristokratického despoty starosty, odsud krást, to je o život)

Závěrem tedy konstatuji, že i kdyby tu měl někdo to srdce krást cizímu majetek (u vás ve městě to chápu, to je prostě jen debilita stavebních firem), stejně by mu to bylo k ničemu, protože se tu nedá z čeho :o)

Ukončím to slovy našeho dějepisáře, zapáleného sběratele a cestovatele: "Krást se má, ale jenom Rembrandt a Picasso"
Zatím bez korekce