Proč se u nás (ne)krade?

(sběrnici materiálu nám zrušili dávno)

Tento článek vzešel jako reakce na reakci na reakci na Flufův článek "Dostaví to, když je teď ta krize?", kdy jsem se ohrazoval (jak si můžete všimnout v komentářích pod článkem), že tohle se na vesnici nevidí. To zřejmě vedlo k dalšímu článku - "Čím by zdil Julius Fučík", kam se mi tentokrát nepovedlo komentovat (komentář se nezobrazil). Regauji tedy do blogu :o)

Samozřejmě chápu, že neřídit se dle hesla "blbej, kdo dává, blbější kdo nebere" je nevýhodné a ve městě to zjevně platí dvojnásob, ale ber v potaz, že ve městě nezná jeden druhýho, takže když znárodníš sem tam nějakou tu cihličku, nikdo si toho snad ani nevšimne. A když všimne, co s tím nadělá? Zhola nic. Tady, na vesnici, tady to je jiný. 500 lidí a všichni se navzájem znají tak dobře, že vědí i jak se kdo jmenoval za mlada, kdy komu umřel pes a jak se s tím vyrovánavala jejich sestřince z Opavy. Jakýkoliv tvůj pohyb je zaznamenávanej na RSS čtečku místních drben a není prostě možný odjet na týden do Alp, aby se o tom nešuškalo. Na jednom konci dědiny si prdneš a na druhým ses už za pět minut posral.

Druhý problém je, že se tady snad ani nic nestaví. A když teda jo, je to obvykle garáž člověka, kterýmu jsi byl před týdnem na oslavě narozenin a já bych fakt neměl to srdce zabavit mu pytel cementu pro osobní účely. Podobné je to s někým, koho ze srdce nenávidím. Jestli se pod rouškou tmy vypravím na jeho parcelu hlídanou bestiální čivavou, mám 80% šanci, že si mě někdo všimne a budu prozrazen. Z toho je pak jen ostuda.

Jako příklad bych dal loňskou aféru, kdy půlce dědiny zmizely muškáty i s květináči. To jsem se nasmál. Na pachatele se samozřejmě nepřišlo (pravděpodobně někdo z dálavy, kterej si to tu vyčíhnul), ale těch keců, rad a naštvanejch ksichtů, to stálo za to. Vydařená akce, kdy bude repríza?

Ale abys neřekl, že jen tak filozofuju ze židle a ťukám tu lži, vypravil jsem se tedy do terénu, obkouknout, co se kde dá "ukrást". Jsme až žalostně pod úrovní:

(písek z hlavní ulice? jen pro otrlé)


(škoda, že je to naše)


(hromada bordelu u kontejnerů za hospodou - je libo?)


(stavba našeho aristokratického despoty starosty, odsud krást, to je o život)

Závěrem tedy konstatuji, že i kdyby tu měl někdo to srdce krást cizímu majetek (u vás ve městě to chápu, to je prostě jen debilita stavebních firem), stejně by mu to bylo k ničemu, protože se tu nedá z čeho :o)

Ukončím to slovy našeho dějepisáře, zapáleného sběratele a cestovatele: "Krást se má, ale jenom Rembrandt a Picasso"
Zatím bez korekce