Pixar žije, je to jasný. A Pixar je můj animovanej Buddha. Takovej Síddhatra Gautama kreslenejch tučňáků. V případě tohoto filmu jsem o něm dost zapochyboval a zradil svou víru. Někdo ale musí nevěřící Tomáše napravovat.
Bětka mě vytáhla na film (sliboval jsem jí to už rok, bylo na čase) a z výběru, co hrají ve Špalku, nakonec vyplynulo, že na ten animák s úplně debilním a nicneříkajícím trailerem. Proč bych zrovna měl na tohle chodit do kina? Všeobecný hype mě ale převálcoval. A tak jsem vyrazil.
Čekalo mě něco neskutečného. Už u úvodního minianimáku o čápech a mracích jsem brečel smíchy. To ještě brečelo publikum s náma. U filmu jsem pak ale úplně chvílem chcípal a s Bětkou jsme se řezali na celej sál. A to mě strašně sralo, že se tam vlastně smějem úplně sami. Je jasný, že děti to nemohly chápat, pro ně tam pak byl takový ty "Charlie Chaplin komický situace", takže humor byl určen spíš dospělým. Ti ale přizdisráčsky seděli v sedačkách, občas se uchechtli (ten pán vedle nás, ten byl asi nejživější, navíc jeho malej syn to dobře komentoval, protože byl malej, naivní a vtipnej, což zase přišlo vtipný nám, velkem a částečně bez iluzí), ale jinak normálně drželi se svejma ratolestma za jeden provaz. Asi nechtěli ztratit důstojnost.
Na to jsme my dva srali. Do kina jsem se přišli bavit a ne se zajímat o to, co si o mě lidi v tmavým sále myslí. Nikdy je už neuvidím. A ani je nepoznám, stejnak jim nejde vidět do ksichtu. Tak proč to řešit? Taky jsme to neřešili a prostě se tam chlámali. Perfektní příběh, perfektní vtipy, perfektní hlášky, perfektní dabing, perfektní joy!
Komu tenhle animák ujde, je blbec. Dlouho jsem se tak nenasmál. A nekoukl na životní příběh. A nenasmál.
Nevěřící Tomáš. Příště mu zavřete hubu. Tahle zkouška víry za to stála.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat