Nechci být hasičem

Ten sníh mi vůbec nevadí, ale je úplně odporný, jak tu pořád vyhazujou proud. Odpoledne je to v pohodě, ale večer jsem se fakt bál. Fakt jsem se kurva bál, mám celkem hnusnou historku, kterou budu vyprávět dětem.

To jsme takhle s bráchou sami doma a vypne v noci proud. Není to nic neobvyklýho, proč by mělo být? Chvíli čekáme, nic se neděje, někde najdem baterku a svítíme si. Najednou se zableskne něco na obloze. Což už je docela ujetý, vzhledem k tomu, že asi za pět vteřin začne někdo mlátit na okno. Celkem vyhukanej jdu ke dveřím a když slyším taťku, dost se mi uleví. Pustím ho dovnitř, dovím se, že proud nejede skoro nikde a znovu se divně zableskne. Kdybych nebyl debil a nekoukal na katastrofický filmy, nemuselo by se mi honit hlavou, že přišla atomová válka nebo mimozemšťani. Vzhledem k tý zimě by mohlo dojít k nějaký velký katastrofě a přišel by Černobyl II. Jsem hroznej posera, no.

Jenže to už přišel i třetí záblesk a všude tma, což mi zrovna nepřišlo jako prdel, tak rychle píšu Tomovi, jestli to u nich taky tak je, nebo jestli maj problém jen okolní vesnice, abych se ujistil, že pokud by tam taky byly problémy, mohla by to být celorepubliková invaze. Pokud by tam proud nezhasínal, byl bych asi o něco klidnější. Najednou mi volá bratranec, že prý co jsem chtěl, že jsem ho před chvílí prozváněl. O tom nemám ani tušení a do toho tady brácha prohlašuje, že nechce umřít. Fakt psycho.

Taťka má problém, že než odešel z baráku, zatopil v kamnech a teď bez elektriky by se ten kotel mohl přehrát a něco by se mohlo dojebat a třeba i trošičku bouchnout. Což už vůbec není prdel. Takže bráchu necháme v obýváku a zavřem se v jedný malý sklepní místnosti a otevřem si tam jediný okýnko. Na zemi kýbl s vodou a dva plechový kyble. Já svítim baterkou a taťka vytahuje ty zpropadený zapálený kusy dřeva a snaží se je nacpat do těch plecháčů. Přes kouř ale neviděl, kam to poleno na lopatě háže, takže jsem kdesi rychle chňapl po dalším kyblu a přisunul ho, ani nevim jak. Celá místnost se zaplnila kouřem a oba jsme se začali dusit, jenže jsme to prostě ještě museli vyhodit. Kouř je úplně všude, už to fakt vypadá jako poslední hodinka, taťka pak rychle chňapl po těch dvou kyblech a vyhodil je z okýnka na zahradu a na mě zařval, ať okamžitě padám pryč.

VZDUCH! Konečně vzduch! Jsem tam opřenej o zeď, v ruce baterku a jsem rád, že dýchám, najednou se rozsvítí světla a taťka vyletí ze zakouřené kotelny a běží po schodech nahoru a utíká na zahradu, kde je naštěstí sníh, takže snad nehrozí, že něco chytne. Snad. Táta mě rychle pošle pro lopatu, utíkám teda zpátky do garáže v o dvě čísla menších máminých pantoflích, málem se tam zabíjím v tom sněhu. Při cestě zpátky uklouznu, baterka mi vypadne z ruky někam do křa a jen tak tak jsem to ustál a pomohl si lopatou získat rovnováhu. Doběhl jsem s ní k tátovi, ten začal nabírat sníh a hasit. Všecko už bylo v pohodě, tak jsem si řek, že to polouhašený dřevo vyfotim, ale byl jsem kompletně rozklepanej.

Z toho by mělo vyplynout to moje posraný blogový myšlení, který fakt existuje a je úplně odborný, protože si snad při každé chvíli (i když v té kotelně jsem o tom neuvažoval) představuju, jak ji asi napíšu na blog a dost mě to sere. Včetně dneška. Měl bych se léčit, tohle fakt není kurva normální. A já se k tomu ještě přiznávám, brrr.

Nicméně jsme tu malou pohromu zažehnali. Ze sklepa i zahrady se celkem hromsky dýmilo ještě tak pět minut, soused se přiběhl podívat, jestli nehoříme a já už celkem klidnej, že jede proud, takže se nekoná třetí světová jdu domů, po cestě se ještě stihnu vyděsit svítící baterky ve křu, ale jinak všechno v pohodě. Táta momentálně šel pro mámu, která byla na oslavě kdesi, ale ještě mi stihl ukázat svoje popálený prsty. Nic vážnýho, ale je to hrozný, některý místa má úplně na uhel. Kouř cítím v puse ještě teď, na icq se dovídám, že proud ale padá všem, i Tomovi a Daně.

Vážně jsem si myslel, že se tam dole udusím. A taky jsem si myslel, že si naliskám. A už nikdy se nebudu dívat na posraný katastrofický filmy, člověk z toho má akorát jebáky a vypadá jak struhadlo. Pfuuuuuu, dneska budu spát jak belina.