Plátno ze smutku

Něco z mé "poezie" (ty vole, já jsem dneska fakt vtipnej!) "Básnička" (chachá) vznikla kvůli jedné soutěži. Téma znělo "Dlouhá cesta". Můžete posoudit sami, přeji pěkné počteníčko: (jo a je to trošku depresivní, tak si u toho pusťte například Henriettu od The Fratellis - můj "novej" objev)

Zvláštní je plátno ze smutku
V něm jednou se zatočit - dost
A nikdo vás nevezme na milost
Zbývá jen tkát
Z černého zármutku

Pak koupit si křídla
A přišít je provázkem ze žalu
Za svitu měsíce pomalu
Jak vánek zlehka
Se rozlítit
Pro bublinu z mýdla

Jen nazout boty a odletět
Kamkoli od ní
Kde nocí je den
Kde padnout do kolen
A chvíli tak posedět

Jehlou mi nebývá kdejaký kov
Vyšívám myšlenkou
Povadlou domněnkou
Že míti rád nestačí
Když blízko nad hlavou
Hmatáte krov

Vždyť chci jen lásku bez příkras
Ta křídla andělská pekelně pálí
A kdo se na vteřinu o míli vzdálí
Nechť letí mu blázni napospas

Mlčeti zvuky
Mluviti ticho
Sledovat tmu v pohybu
A v každém jejím záhybu
Vidět tu tvář

Už nejde jen o princip
Vše je nastokrát pryč
A chtít odhodit míč?
V tom není řešení
Zas začne trápení

Koupit si sukno
Ale pořádně nachové
A na konci partie šachové
Začít s ním tančit
Pak zbytečně čekat
Až bude vám smutno

Je cesta dlouhá k zapomnění
Hloupé je psát ti
Že kde nic tu nic není
Že ten pocit už nikdo nepromění
I kdyby stokrát chtěl

Kdo vystačí si vzpomínkami
Na doby dávno za námi
Na lásku která bojovala
Která kdysi měla smysl
To já byl tvůj Nezamysl
Teď je jím někdo jiný

Již nevidím žádných východů
Už nechci kupovat zajíce v pytli
Stále jen sedět na vyviklané židli
Nepouštět se do jiných rozchodů

Zvláštní je plátno ze smutku
V něm jednou se zatočit - dost
A nikdo vás nevezme na milost
Zbývá jen tkát
Z černého zármutku