čtvrtek 9. července 2009

Rock for People, den Karel (3/4)


Ten povedený rozcestník nahoře by se vám určitě mohl hodit (významně mrkám). Úspěšně jsem zvládl popis prvních dnů našeho společného festivalování, nyní je čas, povědět vám, co přinesl druhý (a nejlepší) fest-den. Vstávat se nikomu zrovna nechce, ale když už jsme za tou hudbou jednou přijeli, museli bychom pak psát fejkový blogy, což je na houby. Ve skutečnosti tenhle den byl celkem nic moc. Ale s perfektním rozjezdem. Jirka totiž v Gambrinus městečku zábavy vyhrál na opičí dráze s nejlepším časem 9.56 sekund nějakou hypermoderní hračku, která zřejmě má imitovat vznášedlo z Hvězdných válek. Fotka vedle je jen pro ilustraci. Jediným hudebním zážitkem mohlo být všech Sto zvířat, jenže na ně jsem se nějak nevypravil a místo toho jsme s Ondrou, Mirkem a Terkou zevlili u stanu České spořitelny, somrovali ledovou tříšť, vyhrávali hakisáky a nechávali si zaplíst nějaký barevný copánky. Koncert Mucky Pup [30%] bych zdálky (seděl jsem zrovna u t-music stanu a nechal si dobít mobil) ohodnotil jako příšerný. Před touhle (asi) kapelou jsme ještě stačili zapařit na Horkýže slíže [50%]. Jestli si teda mysleli, že mě oblbne tím, že po každé písničce zařve do publika "královéhradeeeeec" a bude to tak dělat až do konce koncertu, pak u mě tvrdě narazili. Ale aspoň měli silný refrén jak hovado. Večer pak hrozně hezky vyplnili:

The Kooks [100%]

Jednoduše bych to mohl shrnout do: "nádherné, fenomenální, šťavnaté, optimistické, veselé a letní". Po trošku neúspěchu s Arctic Monkeys (mluvím teď o práci s publikem) jsem byl totálně šokován, jak tahle kapela zvládá skvěle hrát (dobře, tak někdo říká, že prý to zpěvák neuzpíval, na to já seru, já to neslyšel) a ještě si s publikem povídat. Nejenom že hned po nástupu začal frontman zdravit všechny česky a ptát se "jak sé mamé", ale vůbec celá jejich show byla založena na komunikaci s lidmi, kteří si je přišli poslechnout. Navíc se nechovali jako mrtví brouci z polárních oblastí, ale bylo na nich úplně vidět, jak si ten koncert užívají a jak jsou šťastní, že jsou tady. Totálně mi zlepšili náladu, cítil jsem, jak mi štěstí teče žilama a je to písničku od písničky lepší. A po Shine On jsem prožil novou dimenzi radosti. The Kooks se stali mým fest numero uno!

Po nadupaném koncertě z Británie to chtělo ještě víc barev, lásky, srandy a sexu, čili španělé Ska-P [90%] byli jasnou volbou. Protančil jsem celej koncert a i když se mi tam původně moc nechtělo, uznal jsem, že na autogramiádě The Kooks by asi nebyla taková prdel. A ne, nebyla.

Co je ale NAPROSTO LEGENDÁRNÍ a činí tento den NAPROSTO NEJUNIKÁTNĚJŠÍM, je ...... a teď chvíli ticha, přichází mistr...... Karel! To si takhle sedíme s Flufem, Tadem, Terkou a Jirkou u stanu, kdo může, chlastá lemonda (jako vodu, že, iHyi?) a kdo nemůže, vykládá příběhy ze života. Je to super sranda, znovu jsem utvrzen v tom, že v mým životě nejsou špatní lidé, ale jsem obklopen skvělými špičkami. Komu chci ale vzdát hold a hezky mu zatleskat, je Jirka. Jeho totiž napadlo, že někde vezme plastovou (asi metrovou) sochu kuchaře v kostkovaných kalhotách a strčí mi ji do spacáku. Já se málem posral a lekl se, že je ve stanu mrtvola a zblblej loutkama za Saw jsem už začal uvažovat, že mě chce někdo zabít. Všichni ze mě ale měli spíš malou poplavu, takže jsem to vzal s humorem. Když ve dvě hodiny trošku docházela řeč, vymyslel Jirka, že bychom toho panáka mohli strčit na hajzly. Asi nečekal takový ohlas, ale za půl hodiny už kuchař čekal na svou oběť v jedné z hnědých kabinek. A my opodál, jen Terka spala (a doteď nás za to nenávidí). TY VOLE! Nikdy! Už nikdy! Už prostě vůbec nikdy si neužiju tolik srandy! Takovej fekální humor. Ty ksichty lidí! Ty komentáře! Ono se to nehodí, ale: :D :D :D :D! Po chvíli se k nám přidává jedno děvče, kterou to vzalo až moc, že z toho musela i trošku ječet, se svou kamarádkou. Postupem večera přenásíme panáka do jiné kabinky, kam leze víc lidí. Fanklub se nám rozrůstá. Náhle se tu objeví Ondra a Mirek, Ondra totálně na sračky a hezky je mele. Mluví o protestu proti státním maturitám, jak v areálu žebrali, jak si lehli pod čtyřkolku a když objeví naši past, ihned vytáhne harmoniku a jde číhat do vedlejší kabinky. Do půl hodiny už jsou čtyři kabinky za sebou zaplněny a osazenstvo čeká, až někoho donutí se strachy (smíchy) posrat před kabinkou. Daří se nám skvěle a brzy zkultovní hlášky jako "ty vole, nějakej skáčkovej kuchař", "hej, týpku, chcípni", "čeká na mě jedna hnědovláska - dobrý, probuď se z tý diskotéky", "hééj, to je člověk s harmonikou", "bílý víno nejvíííc", "zmizni, feťáku" anebo "hej, změna strategie". To ale není zdaleka všechno. Jsme možná slavní, ale do té doby, než přijde jedna totálně nachcaná holka, že už dva dny hledá Karla. Navedeme ji do kabinky s panákem, ona se začne smát, že to není on a zmizne. Do takových patnácti minut začnou k toitoikám chodit lidi, kteří chtějí vidět Karla a vzadu v kempu je zorganizována výprava za cílem najít Karla. O šesti ráno, kdy stále ještě stojíme u záchodků je naprosto celej kemp pohlcenej Karlem, najednou jsou všichni Karel, Karel je všude a nikdo, Karel je fenomén a legenda. Karel je génius. A Jirka největší. Vrchol to má ten, že druhý den večer se všechno opakuje v netradičím pochodu přes kemp. Jirka nechtěně ovládnul celej festival, celej kemp a úplně všichni hledají Karla, ačkoliv asi jen deset lidí ví, o co ve skutečnosti jde. Kdo tenhle blog "čte" a dostal se až na konec, prosím, zatleskejte do komentářů (klidně jako anonymní) Jirkovi a vzdejte mu poklonu. Tohle se už dlouho nikomu nepodaří. (fotky by měl mít Fluf, sledujte jeho blog)

No a zítra se vám svěřím, jak to celé vlastně dopadlo.

10 komentářů:

  1. Já jen řekl, že by mu to slušelo na toi toikách a že by to vlastně mohla být i docela prdel (a ona byla, a jaká!). Nicméně tolik slávy si zas nezasloužím. :)

    OdpovědětVymazat
  2. aaa zahada pochodu a skandování "hovno karel" vyřešena... a tak dlouho nám to vrtalo hlavou :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, Karel je prostě hvězda! :))

    OdpovědětVymazat
  4. Doplňující informace: Karel asi před rokem žil v Praze u kámošky na bytě, ba dokonce v její posteli... sice ho nikdo nikdy neviděl, ale to prý jen proto, že se sofistikovaně skrejval... a kdykoli ho někdo sháněl, tak byl na nákupu. Vůbec bych se nedivilaa, kdyby to byl ten samej... Prohledali jste i nedaleký obchody???

    OdpovědětVymazat
  5. Dámy a Pánové, TLESKÁM! Když jsme po 5 hodině ranní přišli k Toi Toikám (také v podnapilém stavu), našli jsme tam zajímavou skupinu lidí vyřvávající "KAREEEEL" a kolemjdoucích se ptali, zda je to Karel. Nejlepší bylo, když nám ukázali třetí toitoiku od začátku a v ní KARLA! :D
    Běhěm chvíle mu do rukou přibyla prázdná flaška od vína a krabička cigaret. Do toho nám krásně vyhrávala harmonika, uvodní píseň z fenoménu Pat a Mat, kterou jsme nazvali Bob a Bobek :D
    Děkuji za perfektní večer :D

    OdpovědětVymazat
  6. zdarec palec, karel je u nas fenomen uz od prvniho dne. sousedky, takovy ctyri punk holky nas haldily karlem uz od prijezdu... nacez jsme pak karla "znali" my i nejaky dalsi kluci sousedi... ono se to proste nejak rozsirilo. a nedivila bych se, kdyby ta holka, co hledala karla na hajzlech, byla jedna z tech 4 punk slecen:D

    OdpovědětVymazat
  7. a jeste jsem chtela rict, ze kolem seste rano jsem fakt potrebovala na hajzl a tak jsem sla. otevrela jsem ctvrtou toitoi zprava (modrou), v niz sedel karel... a banda nejakejch zvirat(nebo lidi?:D) se mi zacala smat... takze to jste byli vy?:D:D

    OdpovědětVymazat
  8. Torm: Yeah!
    Anonymní: Ano, to jsme byli my :D

    OdpovědětVymazat