úterý 7. července 2009

Rock for People, ještě než to propuklo (1/4)


Když nemůže Mohamed k hoře, musí to jít naopak. Když nechtěj přijet tři skvělý kapely do Milonic, musí jet Tomáš do Hradce Králové. A proto se už ve čtvrtek s Tadem sbalíme a míříme do Pardubic. Za Ondrou. Vyjdem do špáru na nákupy a z původního plánu, který zahrnuje myšlenku "abychom měli na rfp co jíst" ihned sešlo na "jenom dement nechlastá". Večer je fajn, jde se na kulečník, kde zase předvedu, že i největší lemra může vyhrát. Následuje letní kino, kde jsou nám neustále za prdelí policajti. K tomu taky musím říct, že jít do kina na Austrálii je jeden z největších omylů, jakých se můžete v létě dopustit. Už jen z toho důvodu, že v kině je vám ovladač úplně k ničemu. Následně jsme zamířili do Road Café - odteď tam chci i zemřít - a potom se kluci vydali na dobrodružnou výpravu napříč rozvodněným Labem, hezky po proudu. V pátek vyzvedáváme Terku na vlakáči a mažeme k vlaku. Stihli jsme to, žádný problém, žádný stress, I don't wanna work today a tak, vždyť to sami znáte. V pátek asi zvedli platy všem průvodčím, protože jeden z nich vytočně konstatuje, že tohle není vlak do Hradce, ale do Jihlavy. Kdo se v tom má jako vyznat, když ty vlaky stojej těsně za sebou?! O dvacet minut později k sobě připojujeme ještě Jirku, který dojel kousíček od Řáholce. Náš tým je naprosto bezkonkurenční. Navíc nehorázně přechčijeme dav s krosnama, když do autobusu zadarmiko na letiště nastoupíme o zastávku dřív a všem se pak hezky vytlemíme. Co nás ale vyvede z míry je stavba stanu. Nejenom, že v obalu na stan najdeme dvě nepoužitý šprcky, ale taky máme problém s konstrukcí. Když se nakonec povede a my postavíme stan, je na čase zasadit strom a zplodit syna. Sázení přeskočíme, protože náš tucet špinavců doplní Mrnič a může se jít kalit. A taky, že se kalí. Většinu chlastu, co jsme si přivezli si dáme hned první den a nejvíc to "odskáče" Mirek, kterej spustí na jeden reflektor "ty vole, to je čůrák, on na mě svítí". Ano, pro dnešek máme o zábavu postaráno. A já navštívím s Terkou úplně první koncert:
Laco Deczi [100%] - jo, možná za to může ten chlast, ale na žádnou jinou hudbu se mi netančilo líp. Jen mám dojem, že jsem byl trošku pro ostudu. Trošku víc pro ostudu. Každopádně na rozjezd je to super. Když pak zkoušíme najít kluky, doslova se nám před očima objeví Jirka, taky trošku veselej. Hlavně z toho, že si zapogoval na The Chancers, kam jsem se teda nedostal. Asi půl hodiny pak kecáme s holkama, který Jirka nebojácně oslovil, na křižovatce. Je to výhodný, protože se vsadí, že když jedna z nich udělá maturitu se samejma jedničkama, tak ta druhá přeběhne václavák úplně nahá. A naopak (haha)! Což je skvělý! Neradi odcházíme (co kdyby tu sázku přesunuli na dnešek?), ale je to nutné. Do pěti do rána dojíždíme načaté flašky a povídáme si ve stanu. To je vůbec magickej stan, protože je pro čtyři lidi, vyspí se tam jen tři, ale sedět nás tam mohlo pět. Mirek dospává jinde.

A protože jsem línej, tak vám povím až zítra, jací byli Arctic Monkeys a vůbec celej první festivalovej den.
Vypotil v přesném velitelském čase:
do trička

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)