Rum

Někteří z vás jej nikdy neokusili. Někteří jej mají rádi. Někteří nesnáší. Některým je lhostejný. Někteří jej milovali a poté nenáviděli. A jaká byla moje cesta?

Ať už v buchtě nebo v rumových pralinkách, ve vánočním cukroví či jakémkoliv jiném cukroví, nemohl jsem rum ani cítit. Myslím to doslova. Šestnáct let života mi rum smrděl, až se hory zelenaly a Lenin se obracel v mauzoleu na břicho.

První náznaky se objevily někdy v květnu (nebo možná ne, prostě v den, kdy měl náš učitel angličtiny narozeniny), když nám profesor Fiala donesl do třídy rumový pralinky. Nevím proč to udělal (jestli mu náhodou nechutnaly?), gesto to ale bylo velice milé. Já prve s díky odmítl, ale nakonec jsem neodolal a jednu okusil. Možná proto, že rumový pralinky neměly v mém okolí nikdy takový předchůdný hype jako District 9, děsivě mi zachutnaly. Tak děsivě, že jsem si dal dokonce i dvě.

Na konci prázdnin minulého roku jsem se náhle objevil na Pokrockové akci v Černčíně. Byly to alkholový začátky, takže mi stačilo pivo a dvě zelený a byl jsem jak prak, proto jsem se seznámil se dvěma chlápkama (30+), kteří mě chtěli pozvat na ruma. Ale chlapi, sorry, já ruma nepiju. Tak jsem zas dostal zelenou. Tehdy jsem dostal vynadaný, že rum je pití pro chlapy. Tak jsem byl asi hovno chlap. Já i tak začal trpět paranoidními představami, že těm dvěma chybí testosteron, protože se mě během té noci snažili několikrát odchytit, abych jim jejich laskavost vrátil a na něco je pozval. Představoval jsem si jednoho panáka, pak dva, pak tři, pak čtyři a pak divoký sex v roští (páč byl všude kolem les) a o ten jsem teda nestál, proto jsem vždycky něco zamrmlal a utekl z jejich dosahu. To byl poslední vzdor.

Začaly taneční a každej úterek po nich jsme se scházeli v pizzérce, celá dance group. Piva lítala a když nestačilo, ukecal mě Tom na rum. Se strachem jsem uchopil skleničku. Podíval se. Přičichnul. Znechuceně se zašklebil a odvrátil tvář směrem kamkoliv jinam, jenom ne k tomu patoku. A pak jsem zavřel oči, zatnul pěsti a kopnul to do sebe. Nic lepšího jsem nikdy nepil...

Poté to šlo ráz na ráz. Páteční posezení v pizzérce, moje zabijácká kombinace dvě piva a rum a potom dvouhodinové střízlivění v Bučovicích, utíkání policajtům, přespávání v dětských koutcích, tančení pod stolem, zpívání a přehazování cedulí s prodejem medu, ... jeden by to nikdy nespočítal. Rum se stal nedílnou součástí mého alkoholového života.

Před silvestrem se objevil na scéně Che Guevara. Něco jako rum se skořicí. To byla taky báseň. Na oslavu novýho roku jsem si ho trošku pochlemtal a následně se druhý den ráno zeblul jak šakal. Ani to mě neodradilo, abych rum snad nenáviděl.

Následují hory, na kterých jsem nevědomky opil Lucku rumem s kolou - mimochodem nápojem, který se mi vždy hnusil. Bylo prostě znatelné, že stárnu a rostu do moudrosti, že ano. Ani jsem netušil, že toho večera vzniklo nejsilnější alkoholové pouto na světě. Pozdější návštěvy pizzérky absolvované s Luckou se totiž neobešly nikdy bez rumu. S Luckou se rum totiž pije nejlíp! S ní se totiž pije nejlíp všechno! S nikým jiným už jsem od té doby ani rum neměl. Vlastně teda tuhle v pátek. Dvojrum jsem si dal sám.

Rum není jako slivovice. Slivovice smrdí a vypadá neškodně. Rum nesmrdí, rum voní a vypadá nebezpečně. Rozdíl mezi nimi je taky ten, že k slivce nemám tak silné citové pouto, a proto, když jsem na ostatky umíral u Tondy na záchytné stanici, sváděl jsem všechno na tu slivovici. Rum za nic nemohl. Rum je můj mazánek. Rum je prostě můj prvorozený syn, který zdědí království, korunu a až chcípnu, nechám v závěti přání, aby byli Rumovi bratři ve spánku zabiti a nemohli si tak dělat nárok na trůn. Rum dostane všechno. A nikdy ne nic! Rum je tekuté zlato. To si pamatujte, milé děti.

Na počest rumu jsem i složil toto závěrečné haiku:

Jen co jsem vypil

Čtyři skleničky rumu

Chtěl jsem víc. Víc. Víc!

Takže vy pohanští psi, co nemáte rum rádi samotnej (ten čtvrtej hlas jsem si přidal z jiné IP adresy), je čas vás obrátit na víru! A kdo rum konzumuje pouze v buchtách, ten u mě skončil na trvalo. Nebo ho aspoň vyloučím z Klubu přátel rumu. A lisknu každýho, kdo bude moc řvat!