Knihkupectví Dobrovský - na každou svini se vaří voda!

Ať chcete nebo nechcete, léto se pomalu blíží. Hodně z vás pravděpodobně chce jít někam na brigádu. Jestli vám však můžu poradit, ani náhodou nechoďte pracovat do KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ! Budiž vám toto odstrašujícím případem:

Už dlouho mě takhle nikdo nenasral. Hodně dlouho. Minulé léto jsem byl zaměstnán jako brigádník v OC Brno Vaňkovka - knihy Dobrovský (přízemí). Byl jsem tam z protekce, jelikož vedoucí prodejny Jiří Hauska vede ve Vyškově kroužek kung-fu, kam můj táta a brácha chodili. Přes taťku jsem tedy měl domluvenou brigádu. Když jsem se ptal ostatních brigádníků i pracovníků, zjistil jsem, že je to tam vlastně vesměs jedna velká rodina. Přístup vedoucího Jiřího Hausky byl opravdu pozoruhodný. Vůbec jsem nevěděl, co můžu jako brigádník požadovat, co si můžu dovolit, co je moje právo. Když jsem se na něj obrátil s žádostí na sepsání smlouvy, řekl mi: "To sepíšeme pak." "Pak" znamenalo v srpnu. Nato, že jsem nastoupil na brigádu v červenci a pracoval jsem tam do srpna - to je celkem vtipné. Na konci prázdnin teda byla sepsána smlouva a já byl do knihkupectví pozván ještě třikrát v září na výpomoc. Loučil jsem se slovy, že smlouvu si pak s Hauskou domluvím, až k nim přijdu příště. Žádné příště nebylo. A nejlepší na tom je, že nebyly ani peníze. Tuším v září či říjnu došla první částečná výplata za červenec. Řekl jsem si, že je to fajn, že to snad začne chodit víc. Do prosince se však nikdo neozval. Táta sice každý týden tomu ..... Hauskovi volal a on stále a stále sliboval, nadával na účetní, že je kráva a má v tom bordel, nevěřil svým očím, divil se, ale pochybuju, že udělal něco pro to, abych byl řádně vyplacen. Hnát jsem to nikam nemohl, smlouvu jsem si totiž nevzal a na září ji ani nemám u nich (jestli jsou u nich ty dvě za červenec a srpen, to opravdu nevím, ale hádám, že ne). Je to samozřejmě moje chyba!

Pamatuju se, že jeden pátek jsem byl opravdu nasranej, co s těma penězma bude. Vánoce za dveřma a já bych i rád koupil dárky. Výplata stále v nedohlednu. To mě dovedlo k napsání tohoto e-mailu do brněnské prodejny:

Dobrý den,
TAK SAKRA KDYŽ UŽ DOSTANU TY SVOJE PENÍZE, CO? MĚ JE TOTÁLNĚ UKRADENÝ, JESTLI S TÍM MÁTE PROBLÉMY, JÁ PROSTĚ TY PRACHY CHCI, UŽ MĚ FAKT SERE VÁŠ PŘÍSTUP. JE MI JEDNO, ŽE JSEM NA VÁS SPROSTEJ, PROTOŽE MI UŽ FAKT PŘIJDE, ŽE SI NEZASLOUŽÍTE SOLIDNÍ JEDNÁNÍ, KDYŽ SAMI JEDNAT NEUMÍTE. 4 MĚSÍCE!!! 4 MĚSÍCE ČEKÁM NA SVÝCH BŮHVÍKOLIK TISÍC A FURT NIC. JESTLI JE NEBUDU MÍT PŘÍŠTÍ TÝDEN V RUCE NEBO NA ÚČTU, TAK MI VĚŘTE, ŽE VÁM TAM NA PRODEJNĚ UDĚLÁM SCÉNU. BUDE MI ÚPLNĚ U PRDELE, CO MI NA TO ŘEKNETE, PROTOŽE TOHLE UŽ NENÍ MOŽNÝ. TO BYLO FURT NĚJAKÝ SLIBOVÁNÍ, ALE HOVNO-HOVNO. STRČTE SI SVOJI POSRANOU KOMERCI DO HAJZLU, UŽ SI U VÁS NEKOUPÍM ANI LEPORELO! TAKŽE MI UŽ KURVA DEJTE TY PRACHY!

S PŘÁNÍM BRZKÉHO KRACHU (SAMOZŘEJMĚ POTOM, AŽ MI POŠLETE VÝPLATU)
VÁŠ
Tomáš Kremr

Nelituji toho, co jsem napsal, jsem na to vlastně hrdý! Vedoucí samozřejmě volal tátovi, že jsem ho velice urazil a já musel s brekem napsat tento omluvný e-mail:

Dobrý den,
nepředpokládám, že máte chuť čist si tuto zprávu. Nicméně i přes to vám píšu. Víte, ten první e-mail, byl opravdu odporný. Lidé by k sobě měli být upřímní, ale určitě v mezích slušnosti. To předtím bylo až přespříliš upřímné, ale co hlavní - vulgární. Zpětně si uvědomuji, že takto jsem určitě jednat neměl. Měl jsem se ovládnout a vybít si vztek jinak. Vy musíte pochopit, že moje situace ale moc příjemná taky nebyla. První brigáda, jednání, nad kterým zůstává rozum stát a peníze, na které jsem čekal čtyři měsíce. Jsem dost impulzivní člověk, což mě zajisté neomlouvá, ale takováto první zkušenost nebyla moc pěkná. I přes to, že jsem na Vás stále nazlobený (nechci se zachovat jako úplný pokrytec), nemůžu opominout fakt, že jsem vás urazil. Nežádám od vás milosrdenství, mávnutí rukou, poplácání po rameni za slov "každý dělá chyby". Jen je mojí povinností vám napsat, že toho lituji a že se omlouvám. Vyšlo to čistě z mé vlastní inciativy (dá-li se to takto nazvat), správné to nebylo a jsem ochoten nést následky. A ani náhodou neočekávám nějakou další spolupráci (jen abyste si nemyslel, že mě taková věc vůbec napadla), už jen z toho důvodu, že si to nepřeji jak já, tak určitě ani vy.

Zdraví
Tomáš Kremr

Na ten už tak hrdý nejsem, pravda. Jenomže jsem prostě musel. Vtipné na tom je, že doma si o tom mysleli všichni nějak to samé. S lidmi se sice musí jednat hezky, ani náhodou neřešit nic vulgárně, jenomže já tu trpělivost neměl. Vedoucí pravděpodobně omluvu přijal, ale peníze nikde. Až o něco později jsem objevil další částku u sebe na účtu. Řekl jsem si tedy, že fajn, že ten zbytek snad zaplatí později. Hovno později, nezaplatili nic! Následují další nekonečné telefonáty plné planých slibů. Leden, únor, březen, přičtěmě září, říjen, listopad a prosinec, můžeme i duben - a máme tu skoro červenec. Je to téměř rok vymáhání peněz z firmy, která v sobě nemá kousek slušnosti. Telefonáty do Prahy, kde to nikdo nebere, pan vedoucí Pavel Dobrovský je pryč - zavolá vám, já vám zavolám po víkendu, všichni by moc rádi volali, ale pravděpodobně už v pondělí neměli kredit. Pak se to zahrálo da autu.

S chutí bych přidal další věc, která je sice naprosto z jiného soudku, ale přesto s tímto článkem souvisí. Jiří Hauska je totiž naprosto nespolehlivý člověk. Když táta jednomu známému půjčoval několik mých DVDček, musel to udělat přes Hausku, který slíbil, že onoho známého o víkendu uvidí a předá mu to. Bylo to v lednu. DVDčka se k dotyčnému dostala až koncem března a já je měl v ruce až v dubnu. Pan Hauska pravděpodobně vůbec neřeší záležitosti jiných, slibuje jako na běžícím pásu, který končí v sekci "na tohle se můžu vykašlat". Další velice veselá historka je ta, když se Hauska v telefonu omluvil, že je v autobuse, až vystoupí, tak zavolá - a nezavolal. Pozor, pane Hauska, tomu se říká skleróza.

Zpátky k hlavní otázce. Víte tedy, že jsme volali, že jsme se domáhali zbytku (4 000,-) a že nám to stejně bylo k hovnu. Dnes táta volal znovu (už je to taková rutina - vzbudit se, posnídat, jít do dílny, přijít ve čtyři na svačinu a zavolat Hauskovi). Hauska ho odbyl tím, že "účetní tam nemá nic napsaného a že je to divné a kdesi cosi". Upřímně, vůbec nechápu, kde táta bere tu trpělivost, já bych toho blbečka nakopal do prdele.

Se svými penězi jsem se tedy už rozloučil. Válku jsem prohrál, je to avšak i moje chyba. Teď už se pokusím jen udělat jim takovou reklamu, na kterou nezapomenou. Nemám šanci jim udělat ze života peklo, ale zkusit to opravdu můžu, no ne?

PROTO TEDY NAPOSLEDY ŽÁDÁM VŠECHNY, KTEŘÍ TENTO ČLÁNEK ČTETE: NIKDY! NIKDY NECHOĎTE BRIGÁDNIČIT DO KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ. JE TO O NERVY, JE TO O ZDRAVÍ, JE TO O ZBYTEČNÝ STRES. POKUD MÁTE PODOBNÉ ZÁŽITKY, PŘEDEJTE TENTO ČLÁNEK DÁL, PUBLIKUJTE HO NA SVÝCH STRÁNKÁCH, JE MI TO JEDNO. JEN CHCI, ABY SE TO VĚDĚLO - KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ = PODVODNÍCI, U KTERÝCH SE OPRAVDU, OPRAVDU NEHODÍ KOUPIT ANI TO ZMIŇOVANÉ LEPORELO.

Za vulgarismy se neomlouvám, omlouvám se (zčásti) Jiřímu Hauskovi, (viz nový článek) ani knihkupectví Dobrovský, neomlouvám se vůbec nikomu, kdo s nimi má co společného. Až na pár zaměstnanců pobočky v Brně - s nimi jsem vycházel :o)