Jsem chladný jako obloha ve Vancouveru

Jsem sportovní antitalent. To už jsme si jednou řekli. A zrovna teď, když celý svět žije jenom Vancouverem, jsem dokonce i sportovní ignorant. Obojí neúmyslně.

V televizi sleduju maximálně hokej, fotbal jde naprosto kolem mě a ještě si občas rád pustím Golden League, či jak se to jmenuje, prostě nějaký to atletický závodění. A jednou za dva roky olympiádu. Rozhodně si ale nerezervuju místa v hospodě a nesleduju důležitý momenty pro český národ. Sedím si hezky doma, baštím namazanej rohlík a je mi jedno, jak to dopadne, protože on vždycky někdo vyhraje. To už tak pámbu na tom světě zařídil, že vždycky někdo vyhraje. A když to zrovna není můj favorit, nepáchám sebevraždu.

Abych ale pro svět nebyl taková velká chlapská svině, protože každej chlap má smrdět, mít chlupatý záda, z předkožky mu má vyletět masařka a hlavně musí sledovat sport v televizi. Vyberte si, co se vám ke mně hodí, ale když si zapnu v telce třeba i ten hokej, je to tak výjimečná událost, kterou si užívám a proto to nedělám často, abych se pak nestal běžným, téměř ordinárním fanouškem. Pro mě je mnohem větší událost, když dávají večerníček o zvířátkách pana Krbce.

Nicméně i přesto jsem si včera řekl, že se na Bauera podívám. Po roce Vánoce, zapnul jsem si bednu a zjistil jsem, že analogově už se dávno nevysílá a já nahoře v pokoji nechytám digitál. Jedna nula pro okolní svět, který mi hází klacky pod nohy a digitálem mi mlátí o hlavu a směje se mi. Abyste o mě teda neřekli, že nejsem správnej Čech a pseudofanoušek, obětoval jsem svých pět minut, jenom abych zjistil, že chytnu novu a stv1.

Snahu mi ale upřít nemůžete. Stejně jako snahu blogovat uprostřed hodiny biologie, před kterou jsem měl tělák, ve kterém jsme hráli basket, což je druhý nejhorší sport na světě pro správný chlapy, kteří jsou chlupatí a smrdí. Tak asi nejsem správnej chlap, když mě nebaví sdílet svůj pot s protihráčem.