Sportem ku výhře

Jako tvor hravý a soutěživý jsem nemohl nesáhnout po takovéto výzvě. Upozornění na soutěž mi poslala kamarádka (KingŽaba(c)) a já si řekl: Proč bych to nezkusil? Zkusím to! Takže to zkouším. Asi by to mělo mít i nějakou úroveň, takže se musím snažit. Pokud se vám to ale nechce vůbec číst, mrkněte se aspoň na www.kdesportovat.cz.

Mým asi nejoblíbenějším sportem je volejbal. Upozorňuji, že rovnice nejoblíenější = exceluji v něm neplatí. Pravděpodobně jsem spíše týmovým lemplem, který ale občas velice mile překvapí. Jak se hraje volejbal, s čím se hraje volejbal a přes co se volejbal hraje? Já budu věřit tomu, že to všichni víte, protože nejste nevzdělaní a nepíšete mi do komentářů, abych "hlásnul pro váš blogísek ashley-tisdale-hannah-montana-high-school-musical.blog.cz. Zbytek umí používat google. Volejbal je totiž krásná hra. Jáá se tedy přiznám, že dokonce ani neumím pořádně pravidla, neovládám speciální techniky, jsem malej a při smečování používám židličku, ze které i tak míč odpálím do sítě anebo (v lepším případě) do autu. Aspoň tam ale je ta snaha. Ve skutečnosti jsem to obvykle já, kdo týmu zajistí bezkonkurenční prohru a jsem to taky já - ten, který nikdy nesáhne po láhvi, kterou ve svých chlupatých rukách drží taťka Negramlavec, ale bude pít z prsu matičky Nemehly.

Avšak i takoví jsou potřeba. Jsem totiž toho názoru, že bez smíchu nelze žít a navíc sranda musí být - i kdyby na chleba nebylo. Když vynikající hráč jednou nastaví prsty mírně pokrčené, připravené vystřelit, místo toho, aby si uvědomil, že by musel vytáhout z peněženky rýč, vykopat si jámu, skočit do ní a tam míč odpálit prsty. Správně by měl totiž aplikovat odpal bagrem. Jestliže se takového něco stane někomu z elitního týmu tradičních míčovejch vyběračů, je to samozřejmě událost hodná mávnutí rukou. Pokud takto mrvím míče já, je to buď k smíchu. Častěji k pláči. Slabší povahy jen z kamarádství udrží svůj vztek za nehty a ovládnou touhu mě hystericky bodnout do krku. Ti, kteří se mnou hrají poprvé jsou obvykle zděšeni a rozdýchavají to doma u Gladiátora. Ti, jejichž nervová čidla plus bránice jsou již navyklá, se naučili brát moje výkony (chacha) s rezervou.

Co se týče volejbalové hry spojené s mojí osobou, myslím, že nejvíce to vystihne středověké Tomáš z Hruškapadlasakradalekoodstromu (taťkovi jde totiž většina sportů). Takže tu máme rozuzlení celého problému: Nemůžu za to já, že zkazím všechno, na co šáhnu. Můžou za to pitomý Xka a Ypsilony a Gregor Johann Mendel. Je krásnej pocit vědět, že nejsem vinnej svejch činů a neschopnosti. Je skvělý si plivnout na někoho jinýho za svý chyby, za který vlastně nemůžu. Hahá, to jsem to krásně obešel.

Tipuju, že asi ani nesplňuju podmínky do soutěže. Nesplňuju žádný podmínky. Možná proto mě čtete.