čtvrtek 25. června 2009

Box mezi kapkami deště

Když jsou ve škole ty dny, kdy už se prakticky nedá nic dělat, co se vzdělání týče, musí si studenti vymyslet vlastní alternativní program. A když nás takhle přestala bavit výtvarka, vlítli jsme do šatny a vytáhli boxovací rukavice (ne přímo palčáky, nějakou soft-version) a pustili jsme se do sebe. Ani jsem nečekal, že mě to chytne. Násilí nijak nemusím a nijak ho nepodporuju. Asi nejsem kluk, ale vlastně jsem se snad pral tak pětkrát v životě. Sice jsem dostal celkem na prdel a do žeber, ale nakonec bych stejně soupeře dostal - všichni ze mě totiž chytali záchvaty smíchu a já z nich posléze taky. To jsem zas jednou chtěl bejt drsnej drakobijec a místo toho si se svým tough-guy lookem můžu vytřít p...rach. Nezávisle na výsledku tří soubojů jsme nakonec složili pěsti se zvoněním a odebrali se do hodiny jazyka anglického.

Jak nemám to násilí rád, tak tohle ve mně probudilo jiskřičku nějaký průbojnosti, cílevědomosti, moh' jsem se vymlátit ze vzteku a naplno se rozesmát a přitom nic neřešit. Třeba ten box není až tak špatnej.

Veselý den však ještě ani nezačal. V průběhu dopoledne mi píše KingŽaba, jestli nechci jet do Hodonína na otočku (kešky a tak). Jasně, že chci, takže ve dvě hodiny vyrážíme. Cesta plyne skvěle, protože Lucka je prostě moje krevní skupina a prakticky se smějem úplně všemu a obvykle to ani k smíchu není. Cestou zpět sebereme dvě kešky. Jelikož kousek od místa, kde oba bydlíme má schovanou kešku ona sama, jdem se tam mrknout, v jakým je stavu. Živa a zdráva! Super. Jenže! Třešně! Jsou tam třešně. A nehorázně nízko. A nedozrálý. A nehorázně nízko! A nedozrálý! Ale nehoráízně nízko! Takže je jasný, že to musíme zkusit, prostě musíme. Žereme rudej plod léta a rozplýváme se nad nima, KingŽaba furt opakuje, že "takhle nízko jsem to, ty vole, nikdy neviděla" a pak zafilozofuje "a není to třeba otrávený, když je to tak nízko? Není to nějaká past?" Kdyby nezačalo pršet a nebylo všude bahno, tak se válíme smíchy. To bychom ale nebyli my, kdybychom neobjevili višně hned na vedlejším stromě. Mezitím se totálně vzbouří příroda a my po "ještě deset třešní a jdem" odbíháme k autu. Vražedné. Rychle se poté domlouváme, že v sedm vyjedem na bazén. Blíží se sedmá a já si jen tak loguju svoje dnešní nálezy. Mrknu se do okolí, jestli není něco novýho - A JE! A zrovna ve městě, kam chceme jít plavat! Po cestě naberem jednoho mudlu a jede se lovit! V té úplně nejtěžší průtrži mračen za deset let zmateně pojíždíme, pobíháme a hledáme nápovědy k souřadnicím. Jsme zmoklí, nejde vidět na krok, bahno a voda je všude. Souřadnice pak po menším problému konečně zjistíme a jedeme na místo, kde by snad měla keška ležet. Je už úplně jedno, jestli budem jako prasata (stejně už jsme) a naprosto nekontrolovaně vlítnem do houští. Chvíli hledáme a náhle se ozve: "MÁÁÁÁM!!" a poté už jen bujarý smích. Přes bláto následuje úprk do auta a poté rychlé zalogování. "Ty vole, cože??? My jsme třetí? To lidi nemaj nic lepšího na práci, sakra??" Nezuříme, vlastně se zase smějem. Kešku vrátíme, trošku se vyfotíme a nakonec opravdu razíme na ten bazén. Při našem štěstí ani není nijak zvláštní, že při běhu auto-vstup do bazénu sejmeme asi tak patnáct centimetrů hlubokou kaluž. Voda z nás doslova stříká, takže lidi si určitě ťukaj na čelo, proč zrovna MY toužíme po tom, vyčváchat se. Samozřejmě už je skoro zavíračka, ale paní u vchodu překecáme. Po nějaké té půlhodince vylízáme z šaten - paradoxně sušší, než předtím.

Tenhle den se mi vryl do paměti a ačkoliv to tak nevypadá - smích léčí.

4 komentáře:

  1. Tý jo, zrovna ve středu v čase onoho velkého a v budoucnosti milionkrát zmiňovaného slejváku jsem byl na kafi a spal jsem. Bych chtěl dělat vždycky něco hodně kůl, když se někde hejbe svět nebo aspoň vodstvo... Vedeš:)

    OdpovědětVymazat
  2. Nazdar iHyiku,
    dík za počteníčko ;-) a ještě dodávám menší pokračování...
    druhý den ráno, mamka: "ty jsi nechala v autě úplně mokrý potahy, bylo zapařený auto!!!"
    v práci, šéf: "Lucko, ty jsi zmokla, že mamka větrá auto?! A kdes´ jako byla?"
    já: "trochu venku"
    šéf: "a jste blbí nebo co? Lítat v takovým dešti po venku..." :-))

    kingzaba

    OdpovědětVymazat
  3. ad mamka: :D
    ad šéf: :D
    je vidět, že to není cacher :-)) počkat a jaktože nevím, že chodíš do práce někam? (mrk mrk)

    OdpovědětVymazat