Do Pardubic jezdím rád. V Pardubicích mám rodinu. Rád tam zůstávám na víkendy. Víkendy obvykle dopadnou nějakým společným výletem. A jelikož je tato předloha už vcelku zaběhnutá, nikdy není problém si ji zopakovat po stotísíceosmé.
V sobotu jsme proto vyrazili do Babiččina údolí. Jako malý klouček (malá Adélka s přeoperovaným pohlavím) jsem na zámku a v podzámčí Ratibořickém již byl. To bylo ještě tenkrát, když Viktorka vřískala u splavu. Doufal jsem, že návštěva proběhne klidně. Omyl, milí zlatí. Cumulonimby důchodců, zájezdů ze Zlína a německých existencí zamířilo na nějakou tamní akci, kdy je procházka až ke Starému bělidlu doprovázena historickými postavami. Navzdory očekáváním to však bylo opravdu vtipné a milé. Až na ty davy lidí. Vy, kteří čtete můj blog už delší dobu, jistě víte, že jsem zapálený geocacher. A když se jedna keška nachází pod altánkem v zámeckém parku, to by bylo, aby nebylo. Původní plán však nepočítal s paní kněžnou a třemi komtesami, které i se svými krinolýnami okupují přístrešek. Bezva! Smutně pokračujeme k mlýnu a spravíme si chuť jednou multinou (moje první). U splavu probíhá Neckyáda, na což se skvěle kouká, zvlášť když z těch pofidérních lodiček někdo slítne. Kvanta turistů mi ale dávají zabrat a těším se domů. Po cestě sebereme jednu fikaně schovanou kešku na autobusové zastávce a konečně je večer! Andělé a démoni! Mnou ostře sledovaný film. Tedy očekávaný. První část je vcelku Brownovská, jen jsem se musel smát, když tam symbolog a výzkumnice z CERNu začali vést takovéto druhy konverzace:
Langdon: Tohle je Santiho kaple.
Vittoria: Ale sochy nejsou původní.
Langdon: Benini!
Vittoria: Ale jak by se Benini...? Ledaže by.... Koukněte, Roberte, flek na zdi!
Langdon: Templáři! A podle toho, že Galileo patřil k Iluminátům, soudím, že tajemství kaple schoval ve svém třetím spisu na straně pět.
Vittoria: Ale né, je za deset minut osm, zemře první ze čtyř možných následovníků papeže.
Langdon: Za deset, říkáte? Tak to je rozhodně krypta pod chrámem Umučení sv. Terezy.
Vittoria: Máte na mysli knihu Ezechielovu, řádek sedmnáctý, žalm čtyřicátý pátý?
U Langdona bych ještě chápal, že si umí dát všechno dohromady, ale specialistka na urychlovač částic dle mého není tou, která si povečer předčítá z Larousse o Vatikáně. Druhá půlka už pak jen chce strhávat publikum, takže nabídne ryze akční figury a řekl bych, že je vůbec nejpovedenější. Sice to není to, co všichni očekávali, ale s tím soundtrackem v pozadí klidně mohli nechat na plátně záběry pohlavního styku plameňáků a bylo by to akčnější než Statham v prvním Kurýrovi (ten třetí stojí za hovno, to bych vás taky měl varovat). [65%] si myslím Andělé zaslouží. Démonům o [5%] přidám. Po návratu z kina ještě na HBO koukám na Hory mají oči 2 a z důvody očekávané stupidity v půlce odcházím. Dnes ráno pak ještě odlovím jednu rozhlednovou kešuli a těším se na večerní Karamazovi v letňáku. Nejdřív bych se ale měl naučit dějepis. Předposlední písemka, iHyi, no tak, to zmákneš!
V sobotu jsme proto vyrazili do Babiččina údolí. Jako malý klouček (malá Adélka s přeoperovaným pohlavím) jsem na zámku a v podzámčí Ratibořickém již byl. To bylo ještě tenkrát, když Viktorka vřískala u splavu. Doufal jsem, že návštěva proběhne klidně. Omyl, milí zlatí. Cumulonimby důchodců, zájezdů ze Zlína a německých existencí zamířilo na nějakou tamní akci, kdy je procházka až ke Starému bělidlu doprovázena historickými postavami. Navzdory očekáváním to však bylo opravdu vtipné a milé. Až na ty davy lidí. Vy, kteří čtete můj blog už delší dobu, jistě víte, že jsem zapálený geocacher. A když se jedna keška nachází pod altánkem v zámeckém parku, to by bylo, aby nebylo. Původní plán však nepočítal s paní kněžnou a třemi komtesami, které i se svými krinolýnami okupují přístrešek. Bezva! Smutně pokračujeme k mlýnu a spravíme si chuť jednou multinou (moje první). U splavu probíhá Neckyáda, na což se skvěle kouká, zvlášť když z těch pofidérních lodiček někdo slítne. Kvanta turistů mi ale dávají zabrat a těším se domů. Po cestě sebereme jednu fikaně schovanou kešku na autobusové zastávce a konečně je večer! Andělé a démoni! Mnou ostře sledovaný film. Tedy očekávaný. První část je vcelku Brownovská, jen jsem se musel smát, když tam symbolog a výzkumnice z CERNu začali vést takovéto druhy konverzace:
Langdon: Tohle je Santiho kaple.
Vittoria: Ale sochy nejsou původní.
Langdon: Benini!
Vittoria: Ale jak by se Benini...? Ledaže by.... Koukněte, Roberte, flek na zdi!
Langdon: Templáři! A podle toho, že Galileo patřil k Iluminátům, soudím, že tajemství kaple schoval ve svém třetím spisu na straně pět.
Vittoria: Ale né, je za deset minut osm, zemře první ze čtyř možných následovníků papeže.
Langdon: Za deset, říkáte? Tak to je rozhodně krypta pod chrámem Umučení sv. Terezy.
Vittoria: Máte na mysli knihu Ezechielovu, řádek sedmnáctý, žalm čtyřicátý pátý?
U Langdona bych ještě chápal, že si umí dát všechno dohromady, ale specialistka na urychlovač částic dle mého není tou, která si povečer předčítá z Larousse o Vatikáně. Druhá půlka už pak jen chce strhávat publikum, takže nabídne ryze akční figury a řekl bych, že je vůbec nejpovedenější. Sice to není to, co všichni očekávali, ale s tím soundtrackem v pozadí klidně mohli nechat na plátně záběry pohlavního styku plameňáků a bylo by to akčnější než Statham v prvním Kurýrovi (ten třetí stojí za hovno, to bych vás taky měl varovat). [65%] si myslím Andělé zaslouží. Démonům o [5%] přidám. Po návratu z kina ještě na HBO koukám na Hory mají oči 2 a z důvody očekávané stupidity v půlce odcházím. Dnes ráno pak ještě odlovím jednu rozhlednovou kešuli a těším se na večerní Karamazovi v letňáku. Nejdřív bych se ale měl naučit dějepis. Předposlední písemka, iHyi, no tak, to zmákneš!
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat