[100%] finále

Nejprve musím varovat všechny, kteří jsou blázni a neviděli pátou sezónu druhého nejlepšího seriálu na světe LOST anebo neviděli (!) poslední díl této série. Také upozorňuji, že nebudu psát nic jako zamyšlení nad epizodou, spojitosti, jak by to mohlo být dál a podobně. Nečekejte nečekané a čekejte spoilery! Hodně spoilerů. (ohledně 5. řady)


(celému LOST se chci věnovat až po skončení šesté série, nerad bych zrovna tento komplex kouskoval, protože to nejde. Finálová epizoda předposlední řady na mě však udělala ohromný dojem!)

Je asi 15.00. Vyháním bratra od počítače a spěšně hledám linky na poslední díl. Naleznu a stahuji. Za půl hodiny se vrátím, seženu titulky a jdu se koukat. Takhle nějak to vypadalo, předtím, než jsem zbořil hradby pevnosti Fascinace.

Napjatě očekávaná epizoda všemi, jen ne mnou. Jasněžejo, je to dvoudílný finále, musí bejt dobrý, finále jsou vždycky dobrý a u lost to platí trojnásob, ale přecijen, pátá řada měla slabé momenty. Jestli je však měla, nevadí, poslední dvojepizoda mi to náramně vynahradila.

Kupte si pukavou kukuřici a usaďte se. Pořádně se na to vyspěte. Dejte si pod záda polštář a zakryjte se peřinou. Ovladač položte na dosah ruky. Zavřete dveře na dva zámky a spusťte antihlukovou stěnu, aby se vám nestalo, že musíte jít v půlce dílu umýt nádobí. Pěkně se vyčurejte a sedněte (to byste asi měli udělat, než zamknete dveře) do křesla. Palec na play! Připravit, pozóóóór...... teď!

Všechno, co nám zůstávalo skryto, ať už zčásti (chrám, socha), či úplně (Jacob) si odkope deku a my můžeme sledovat to, co jsme si vždycky přáli vidět. Tvůrci ale nejsou pitomí. Nenechají nám všechny chlebíčky na jednom tácu, ale nosí je po talířcích. S údivem se tedy zažereme do první scény, kde vidíme Jacoba. Konečně! Kolik mu je? Tak mezi třiceti, čtyřiceti lety. A kde Jacob sedí? Na pláži. A co plave na horizontu oceánu? Black Rock. A co stojí vedle Jacoba. Čtyřprstá socha velká jako kráva. Sice jí nevidíme do obličeje, ale i pohled z profilu toho dost odhalil. Já nejsem v klidu. Ani náhodou nejsem v klidu. Zírám, šiju sebou, hltám! Není možná! Tahle epizoda je skvělá už od prvních pěti minut. Na to jsem nebyl zvyklý. Ne u páté řady.

Pak blá blá blá a je tu zas Jack "všechno vím a znám a všechny vás jako vždycky zachráním", který se rozhodne, že tu bobmu prostě nechá vybuchnout. Kate si o tom v ponorce ale myslí své a na svou stranu přetáhne i Sawyera a Juls. Sawyer to o pár minut později vysvětlí ručně stručně - a tady je kritický bod celého sledování. Sawyer zrovna natáhne Jackovi jednu dobře a správně mířenou ránu a bác. Spadne mi obraz a na obrazovce se ukáže - poškozený soubor! Ale bože, ne! Musím si tu epizodu stáhnout celou od začátku. Věřte mi, že takovej šok je fakt odpornej, zvlášť v týhle chvíli. Dobře, další půlhodina nesmírně protivného čekání. Zvládnu to, zvládnu to. Kdybych si kousal nehty (fuj!), tak už dneska nic nenapíšu, protože bez prstů to není ono.

Jede se dál, pomáhám přehrávači přetáčet epizodu dopředu očima. Uff, tak to tady máme znova. Akumulovaná energie za celé tři roky, co se Sawyer ani Jack spolu nepoprali vyprchá celkem rychle, kvůli Juliet. Ta předvede jen smutné gesto vůči Sawyerovi a tak se nakonec všichni spojí, aby ta bomba opravdu vybuchla - všichni zase věří Jackovi. Já jen vztekle přihlížím, krev mi bublá tuším i ve spáncích. Co bublá, buší tam!

Hrozí výpadek mojí sítě. Locke míří za Jacobem a Ilana taky. No prosím, to bude zajímavé. A co teprve zabití Jacoba? A co teprve zničení Jacobovy chatrče? A co teprve fakt, že Locke není Locke? A co to mělo znamenat, to Jacobovo "oni přicházejí"? Ne, opravdu to nemohlo skončit napínavěji.

Vlastně mohlo! A taky skončilo! Skončilo to tak napínavě a tak smutně, že to opravdu víc nešlo. Prý srdceryvný konec! Tse, ten konec ryl nejen srdce, ten konec ryl do mojí víry, do mýho já, ten konec si mě totálně rozryl, takže ti rychlejší z vás už na mě stihli vysázet řepku. Vidět umírat Juliet v nějakých dvou minutách totiž byla jedna z nejsmutnějších scén, kterou jsem viděl (až po posledním dílu Gilmorek, jasně, to bylo 40 slzavých minut, ale to už se o mně všeobecně ví, že jsem magor). Jak ji to stáhlo k tý kapse! A jak ji táhlo furt dolů! A jak ji pak Sawyer chytil! A jak ji nakonec musel pustit! A jak padala! A jak se probudila! A pak to jen zbělelo a přišel nápis "LOST". Kdo nebrečel je pařez, vůl, nelida, v nejlepším případě Mystik anebo Terryle (nemá podobnost ani s jedním se tří jmenovaných).

Dalších osm měsíců samozřejmě přežiju. Do ledna mám zásobu jinejch seriálů, který chtěj bejt viděny. Ale pokud si někdo myslí, že lost je jen slátanina nesmyslů, která pro popularitu udělá cokoliv a je naprosto chaotická a nedomyšlená, spletl se. A že se spletl! Protože všechno do sebe pomalu zapadá. Nic není náhoda, všechno je osud. Osud, kterej zavolal. A ještě jednou se nám ozve. 01/2009 JOIN THE WAVE!