Koupím čas. Zn. Už před týdnem bylo pozdě.

Když má člověk v úterý taneční a píše písemku, je to smrt. Když má člověk ve středu jít na divadlo (Spolek Frída - hra Kosa, Divadlo Bolka Polívky, Brno, 80%) a psát z matiky, je to dvojitá smrt. Když jdete ve čtvrtek na bazén, přijedete v šest a všechno, co jste nestihli udělat v úterý a středu musíte udělat do večera, musíte koupit pixlu kafe, do konvice nalít dva redbully a udělat energetickej smrťák. A když dneska dojdete z volejbalu a říkáte si, jak pobudete na netu a pokecáte s kamarádama, volá zespoda OTEC (protože jeho přístup mě vytáčí, to je snad poprvé, co jsem ho nazval otcem, ale tak když mě to sere!), že ještě hodinku a "pak se to vypíná a zítra to zaplý vůbec nebude", tak mám chuť ho hodit z balkónu, protože on to prostě nechápe. Jsem totiž závislák. Že mám třeba nějakou práci, že všichni kamarádi odsud jsou rozběhlí po okolí a republice, to je fuk. Kurva, fakt jsem z toho teď úplně smutnej. Když se s ním budu hádat, ještě mi to zakáže a to budu teprv nahranej. Staromódní přístup, je čas, pořídit si vlastní modem.

Najednou jsem v půlce blogu změnil téma, to je fakt na nic. Původně jsem vám chtěl říct, že tu mám tři články (jeden pro Flufa, jeden s překvapením a jeden nějakej takovej, aby se neřeklo) a očividně je nikdy nezveřejním. V tomhle jsou rodiče fakt bestie.