Zora žije!

Když Fluf trávil prázdniny u pásu, prázdniny trávil u pásu a trávil prázdniny v čokoládovně, přišla často na přetřes jeho otázka, proč v čokoládovnách Zora nevyrábí čokoládu stejné značky? Já mu tehdy říkal, že je to dobře, protože čokoláda Zora (zvlášť ta s kukuřičnými lupínky) se nedala jíst, žrát a v konečné fázi se to nedalo ani vypít. A nejhorší na tom bylo, že mi to babička cpala horem dolem. Protože to bylo levný a čokoláda s příchutí hroznů, to už znělo sakra exoticky, čili to vyplnilo mikulášskou, velikonoční a denděťovskou nadílku. Plus nějaký ty banány, pomeranče a rybí tuk, protože babičky to s náma vždycky myslí dobře. Když už to podle Flufových zápisů vypadalo nadějně, že by se Zora přestala vyrábět, šel jsem zrovna ve Vaňkovce do Intersparu a hned mě práskl do očí regál s čokoládama a ještě tam bylo plno slev, zůstal jsem stát s otevřenou pusou, protože:

Nemohl jsem uvěřit svým očím. Byl jsem z toho tak vyveden z míry, že jsem tu čokoládu s NOVÝM obalem a PŘIJATELNÝMI příchutěmi (černý bez se asi moc neprodával), navíc stále za LIDOVOU cenu zapomněl koupit! Dostalo mě to do takového transu, že jsem si koupil čokoládu na vaření, abych měl ve vlaku co chroupat a až když jsem vylezl od pokladny, uvědomil jsem si, že jsem Zoře ani nedal šanci, ukázat se. Slibuju, že tuto službu všem Olomoučanům prokážu co nejdříve. Musíme si ale ještě povědět, jak je možné, že neumím chodit pomalu.