... a tančit!

Čtvrt hodiny před začátkem jsem sušil svoje rukavice fénem, protože jsem si je stihl rychle zasvinit. Minutu před začátkem jsem v autě nadával rodičům, že tam přijedeme pozdě. Minutu po tři čtvrtě jsem stál jak blbec v hale a nevěděl, kam teda jako jít. A pak jsem ho uviděl. Luboš! I se svou žlutou růží jsem vzal roha

Poznatek první: A holkám to slušelo jak nikdy.

Promenáda, blesky foťáků a sladký úsměvy. Nevěděl jsem, jestli se mám dívat na diváky nebo na prázdný taneční parket a představovat si, jak tam tančím. Obojí bylo nesnesitelné. Už ani nevím, co se tančilo první, ale byl tam určitě jive, kterej jsem pletl. Byla tam myslím i polka, kterou jsem taky krásně zdrbal. Jestli přišlo i na blues a valčík nebo waltz, buďte si jistí, že jsem to zrušil. To jsem si myslel, že tréma neexistuje a když ji mám, obvykle prdím jak tchoř. Včera ze mě ale nic netáhlo, takže to musel být úplně novej a neobjevenej druh trémy. A taky za to může ta úplně debilní podlaha, na které polka vypadala jak krasobruslení. Příště si dám na podrážku gumičky, nemám v úmyslu se na zakončené zabít.

Poznatek druhý: A Markétce to slušelo jak nikdy.

Na té "diskotékové" sérii (tančit na Kabáty je možná největší úpadek, ale jenom blbec sedí na židli a srká kofolu) mi konečně nějak otrnulo. Je to dobrý v tom, že můžete tančit cokoliv a nikdo vás za to nezabije. Když šlápnete někomu na nohu, můžete tvrdit, že je to část vašeho tanečního camea a komu se to nelíbí, ať si sedne ke stolu. Tanec s rodiči byl... nooo... řekněme to tak, že jste mohli šlapat na nohy a bylo vám to celkem fuk, protože maminka vás kvůli tomu nepřestane milovat. Ale snažil jsem se! Fakticky!

Poznatek třetí: Maminkám a babičkám to taky slušelo.

Znáte tu soutěž s židlema? Jak se tančí a tančí a kolo od kola vypadává víc a víc lidí, protože nějaká mrcha odnáší víc a víc židlí. Byl jsem dokonce tak úspěšný, že jsem pro sebe neurval jen jednu, ale dokonce dvě židle, ze kterých nás ale protivníci smetli. Život mě učí, že nemůžu mít všechno.

Poznatek čtvrtý: Starší generace tančí úplně jiný valčík!

Následné kotilionové taneční série (princip spočíval v tom, že si kluk vybral děvče, se kterým chtěl tančit a navlíkl jí na ruku náramek, to samé i o hodinu později naopak) skončily, Marky a Jirka nás všechny setřeli, ale nikomu to nevadilo, protože po jive-sólíčku nikdy nikdo netoužil míň.

Poznatek pátý: Piva s mírou, potíte se jak kůň.

Zakončení večera patřilo waltzu, při kterém jsem měl co dělat, abych se nezhroutil a nevolal ze zbytku sil: "Vodu! Doneste mi vodu!" Hrdlo vyprahlé, nohy bolavé. Parket i přes to nepostrádal styl a nikdo se tam nemotal jak špina v kyblu.

Poznatek šestý: Noste si s sebou deodorant.

A víte co? Bylo to skvělý. A nakonec už ani ten tanec určitě nevypadal tak strašně, že ne? V závěru bych si troufl tvrdit, že kromě toho, že skáču jak jelen, to bylo ucházející. To ale musí posoudit dámy. A jim je věnován

Poznatek sedmý: Všem, kterým šlápnete na nohy, se řádně omluvte.