Uspěchaná doba ničí vztahy

Když jsem teď ve středu měl jet do Brna na představení Kosa do divadla Bolka Polívky, nabídl mi Nik, že mě vezmou o čtvrt na šest autem z Nesovic. Souhlasil jsem, krátká procházka vždycky prospěje a svaly aspoň nezakrní. Abych nepřišel pozdě (nerad chodím pozdě) vyšel jsem už o tři čtvrtě na pět. A to jsem ještě pospíchal jak blázen, protože jsem si myslel, že nestíhám. S hrůzou jsem ale asi po pěti minutách zjistil, že za dalších pět minut bych už byl na místě. O dvacet minut dřív, než jsem měl. Abych nepřišel moc brzo (nerad chodím moc brzo), rozhodl jsem se, že si vyjdu krásným vycházkovým tempem.

Šíleně jsem na to doplatil. Předně se najednou nahrnulo do protisměru v různých intervalech asi deset lidí a když viděli mladíka, který si to šine hlemýždí rychlostí a ještě se tak zasněně kouká po přírodě, museli se určitě smát. Vypadal jsem jak totálně vadnej. Teda zamilovanej. Ještě ti zasvěcení, kteří znají můj tzv. "skromný úsměv", ti by do jednoho lehli smíchy. Navíc můj mobil se zbláznil, takže mi po sobě zahrál tyhle tři písničky: Mariah Carey - All I Want for Christmas is You, Irving - L-O-V-E, Glen Hansard & Markéta Irglová - Falling Slowly.

Když jsem teda hudbu zkombinoval s oslím výrazem, přišla na řadu koordinace chodidel. Dopadlo to katastrofálně, jít pomalu bylo asi tisíckrát horší, než běžet! Abych vám to trochu přiblížil, tak:

Jdu pomalu:

Jdu rychle:

Strašně jsem se styděl za to, jak neumím pomalu kráčet. Co teprv, až třeba budu mít holku a ona si bude chtít vyjít na procházku? To ju jako budu vláčet za sebou? Nebo jí koupím kolečkový brusle, přivážu si ji na lano a potáhnu ji? Nebo po mě bude chtít koupit auto a já vedle ní budu běhat. Tohle je strašně vážnej problém. Já pořád někam spěchám, pořád se za něčím ženu a tady to máte černý na bílým. Chlapi nejsou mrchy, co střídaj holky, protože takoví jsou. Je to proto, že dnešní ženy jim prostě nestačí.