RFP 2010: Třetí a poslední den (5/5)

Začalo to docela nevinně. Ráno v sedm hodin nás kupodivu nepřepadlo vedro a nevykopalo naše líný zadky ze stanů, ale dalo se spát až tak do desíti. Chládek je fajn. Když začalo poprchávat, bylo to ještě takový v rámci možností dobrý. Ale jak se jednu chvíli rozpršelo fakt prasácky, nezbývalo nám, než vynechat koncert Trashtucady. To byla první fatální chyba dne. Za chvíli si povíme proč. Mezitím se totiž na t-music stage chystali Gallows. Opět se setkali s mým nepochpením. Na myspace (nebo kde jsem je vyhrabal) zněli vážně skvěle. Na živo hrozně. Začnu tomuhle říkat Placebo efekt. Jejich hudbu jsem měl rád vždycky jen z repráku od počítače, ale když hráli minulej rok na RFP, seděl jsem na zemi a luštil sudoku. Doslova.

Počasí se trochu umoudřilo, tak se konečně dalo jít na Does It Offend You, Yeah? [80%], čili na nejlepší elektro festivalu, na úplně nejlepší tančení a na úplně největší vály. Přestávku mezi The Subways vyplňovali Horkýže Slíže, ale po jejich minulém fiasku "královéhradééc!" už jsem na ně odmítal jít a místo toho jsem si šel do stanu pro mikinu. Chtěl jsem si vyměnit i boty a proto jsem zahodil žabky a obul si sandály. O dost lepší.

V sandálech jsem potom odskákal a odpogoval (snažil jsem se, ale ten dav kolem byl hrozně strnulej, nuda) celý Subways v první řadě a zároveň nejlepší koncert letošního RFP. Já miluju, když je to správně trhlý, když je tam krásná kytaristka a zpěvačka a úplně nejvíc miluju, když je stagediving a zpěvák plave na rukách a skáče z beden a neustále komunikuje s ožralýma a nadrženýma fanouškama (nebo pseudofanouškama jako já, kteří uměj zazpívat akorát refrén od Rock'n'roll Queen a navíc poloopilej, takže to zní nějak: "Bíímá, bímá, bímáááááá rkrlkín!") Ale přesto všechno jsem podle mě působil dost věrohodně. Druhá fatální chyba se ale i tak objevila ještě před koncertem, když jsem řekl před nějakou hodně ortodoxní fanynkou, že se mi líbí jejich album The Back Room a ona se na mě podívala, vykulila oči jak kobra a zasyčela: "Víš vůbec, na jaké jsi kapele?" Bál jsem se, že se její paže promění v jakoukoliv zbraň, kterou se daj v Counter-Striku dobře zabíjet flojdi, a hned jsem se opravil, že jak jsem ožralej, tak mi to nemyslí. Pak jsem do ní v mým vlastním improvizovaným soft pogu vrážel nejvíc, aby si to teda užila, když jí tak moc jde o ty správný názvy, krávě.

Pak měli hrát Billy Talent [50%]. Na ty jsem původně ani nechtěl jít, protože jsem byl uraženej, že rozhodili na poslední chvíli line-up a já opět neuvidím Xaviho Baumaxu a Pipes & Pints. Byl jsem tam na dva songy, postával jsem vzadu. Slyšel jsem Surrender a pak ještě něco, ale byla to nuda, takže jsem šel stát frontu na bankomat. Jsem si říkal: "Tyvole, všichni jsou teď na talentech, jdu si vybrat prachy." U přístroje na peníze ale stála asi stometrová fronta nasraných fanoušků Xaviho a Pipes & Pints, takže jsem nakonec prostál celej koncert BT ve frontě a ve finále jsem si ani nevybral, ale potkal Flufa, že jdou na Editors dopředu.

Editors [50%] - Nevím, co se stalo, jestli za to mohl vítr, Máchal anebo Dorota, ale každopádně to byla strašná nuda a největší zklamání festivalu. Aspoň jsem se mohl sbalit a jít kalit na česko-americkej dudovej punk.

Pipes & Pints [80%] - Nečekal jsem ani zdaleka tolik příznivců, nejdřív jsem s Marky a Ondrou postávali vzadu, ale nakonec Ondra vtrhl do poga, já stáhl Marky a všichni tři jsme se najednou prorvali do kotle. Tam to bylo kurevsky o hubu. Pankáči se stahovákama, v koženejch bundách a kanadách si tam skákali a jejich verze poga připomínala spíš býčí zápasy, ale o tom to je. Akorát nesmíte měřit metr a půl, nosit brýle a v tašce přes rameno foťák a mobil. Když jsem dostal loket do hlavy, vzdal jsem to a táhl pryč stoupnout do první řady na Kryštofy a tím pádem hodil bobek na NOFX. Třetí fatální chyba. Údajně.

Kryštof [70%] - Asi jsem chytnul špatnou první řadu. A přitom přesně uprostřed bývá vždycky největší kotel fanoušků. Mrzelo mě to, že tam ti lidi kolem mě vůbec nežili, ale co se dá dělat. I tak to bylo fajn, zpíval jsem jak o život a asi se zamiloval do Evžena Hofmanna, nejsympatičtějšího a nejlepšího kytaristy na světě. Je fakt hrozně dobrej!

Na závěr mě jenom tak uspala Morcheeba [80%], proseděl jsem ji na kopci a byla vážně dobrá :) :) :)

Jenomže jsem musel jít s dobou, takže jsem se poslední den fesťáku musel logicky ožrat nejvíc jako prase. Šli jsme do stanu s Tadem a Mrničem a šlohli někomu velkou flašku jégra. Doplazili jsme ještě před půlnocí do areálu, aby nás nevyhodili hned u brány a obsadili fotbálek. Najednou přiběhla veselá Anet s tequilou v ruce. Brzy se dostavil i její bratránek, odkud tequila pocházela, ten byl ale mimo, takže jsme tam všichni chlastali. Za celou hru jsme několikrát pozměnili pravidla:

Kdo dá gól, pije tequilu.

Kdo dostane gól, pije tequilu. (To jsem prosadil sám, protože jsme zrovna dostali gól a dlouho jsem nepil.)

Kdo dá gól a i ten, kdo gól dostane, pije tequilu.

Tequilu pije ten, kdo se blbě směje.

Ten, kdo už nechce pít tequilu, pije tequilu.

Tequilu pijí všichni, i ti, kteří vůbec nehrají.

Kdo dopil tequilu, pije jégra.

Kdo jégra jenom tak cucá a nepije ho jak vodu, pije jégra.

Kurva, došel jégr!

Když došel jégr, pustili jsme ke stolu dva týpky z Vídně a hodně jsme s nima kecali, hlavně já s Mírou. Byli hodně v pohodě, ale protože je jejich rodnej jazyk němčina, bylo naší občanskou povinností je s Tadem porazit. Smůla hoši, třeba příště, až se svět zblázní a já přistoupím na Martinu teorii soužití slovanských národů pod vedením tvrdé ruky austroslavismu. Takže nikdy, to nedopustím, budu novej Karel Havlíček, akorát začnu s prevencí pro jistotu už příští rok.

Když ale došel ten jégr, šlo se pro pivo. Nevím, kterej kretén vymyslel, že se areál bude poslední den zavírat v jedu ráno, ale vážně to ti kreténi zavřeli. A pivo už se taky nikde netočilo. S Mírou jsme strašně zuřili a řvali. Náhle jsme uslyšeli hudbu linoucí se z t-music zóny, tak jsme tam hned nakráčeli a minimálně já začal tančit a předvádět kozáčka na píseň ... ehm ... Včelka Mája. A když i ta definitivně dohrála, objevil se na protest všemu vláček složenej z asi pěti lidí.

Co jsem asi tak mohl udělat, když jsem ho uviděl? Ano, připojil se a verboval další lidi, ať jdou s náma. Přidalo se jich jak sviní a tradičně se vyvolávalo hovno na stage a hledal se karel, já jsem řval na paní, co prodávala trdelníky, ať jde taky za náma, ale nešla. Neva, stejně jí bylo padesát.

Vláček se najednou rozrostl o asi sto lidí a lokomotivu napadlo, že prorazíme sekuriťáky. Rozběhli jsme se proti nim, ale asi půl centimetru od nich jsme to radši otočili a pomalu si to šinuli zpět. Samozřejmě, že jsme u toho řvali a ječeli. S velkou slávou jsme došli až k bráně. Najednou někoho hrozně inteligentního napadlo zařvat: "Dřepkins!" a sednout si na beton. Ten hrozně inteligentní jsem byl a netušil jsem, že se to tak ujme a lidi si fakt začali sedat a do minuty se před východem z areálu vytvořil sedící protest opilců. Jak ale sekuriťáci začali vytahovat teleskopy a podobný voloviny, radši jsme prchali.

Před areálem se lidové vrstvy opět vzbouřili, jedna odvážná dívka se vyšplhala na konstrukci, že přeleze celou bránu. Nevím už proč slezla, každopádně jsem za ní hned utíkal a objal ji, že je moje hrdinka a začal řvát, že bychom si z její odvahy měli všichni vzít příklad. Když jsem se od statečné dívčiny vracel k Tadovi a Anet, zahlédl jsem holku s copem. Ihned jsem křičel z plných plic, že je to Lara Croft a že ji miluju, kdy natočí další film a jakou chystá další hru na PC. Její kamarádky ji ode mě furt odstrkovaly, asi se bály, že Laru znásilnil, tak jsem jim řekl, že nechápu, co tady hrajou za divadlo, že Lara se snad dokáže ubránit sama. Pak Lara i kamarádky zmizely. Potkal jsem je za deset minut před jedním stánkem s pivem, kde hrála hudba. Nějaký disko nebo co. Bylo mi to jedno, potkal jsem Laru! Tentokrát jsem se nenechal odbýt, vytáhl jsem z tašky propisku a donutil madam Croft, aby se mi podepsala na ruku! Udělala to, já ji nechal na pokoji a vyrazil machrovat mezi lidi. Mojí další obětí se stala jedna dívka, se kterou jsem dlouho kecal, náhle mi to ale zkazil jeden Španěl. Už ani nevím, co jsem tam s nima vykládal, on pořád vyznával lásku mojí nové kamarádce a já mu to musel překládat pro tu mařku, potom jsem mu řekl, že jsem byl na koncertu Trashtucady a že to bylo strašně dobrý, abych si u něj šplhnul a on ze sebe vyrazil, že hraje v Trashtucadě a v ještě nějaké kapele, jejíž název mi napsal na ruku hned vedle podpisu od Lary. Larou jsem se mu taky pochlubil, ale on pořád chtěl něco říkat té hezké holce a začínal mě srát. Pak přišel jeho španělskej kámoš, takže už na mě byli dva, i když jsem s nima fakt dobře kecal. Náhle se objevila kámoška té holky, která prej umí španělsky a začala s těma dvěma ožralýma hovadama diskutovat v jejich rodným jazyce. Je fakt, že jejich angličtina byla příšerná.

Kolem druhé hodiny ráno se objevil týpek s rumem a kolou, jestli nechem napít. Chtěl jsem, napil jsem se. Pak jsem tam nechal Tada a Anet a šel do stanu. Po cestě jsem potkal hovno pochod, který se valil někde od rybníka a uvažoval jsem o tom, kolik lidí se asi napilo toho rumu a jestli třeba nedostanu AIDS, syfl, žloutenku nebo aspoň mononukleózu. Vyschýzovanej jsem dopackal přes kolíky a šňůry od cizích stanů do našeho kempu, tam mi ukázali, že někdo se nám vysral na gril a leží tam čtyři hovna jak od šakala. To mě pobavilo, zlepšilo náladu a mohl jsem klidně spát.

Vlastně nemohl, vedle furt někdo do něčeho kopal, řval u toho: "Chcípni, ty hajzle!" a rány to byly jak z děla. Na druhé straně zpívali dva borci neustále Kláru od Chinaski pro jejich kámošku, asi aby jim ukázala kozy. A pak už si nepamtuju nic, jenom vím, že jsem o pěti ráno konečně usnul a vzbudil se až kolem desáté.

Takže poslední noc opět nejlepší na světě, fesťák jako vždy nejlepší na světě a těžko říct, jestli byl lepší, než ten minulej. Minule byly kapely, který jsem si víc užíval, letos jsem zase víc chlastal, takže mi to bylo celkem jedno. Ale jo, RFP 2010 byl tentokrát lepší, než ten minulej. Uvidíme, co přijde příští rok. Třeba si tam konečně zapíchám.