Proč zrovna o Chvilkovkách? Proč zrovna o nich? Znáte to sami, takže proč zrovna o Chvilkovkách? Protože tenhle zápis je Chvilkovka, což můžete popřít, ale to je asi tak všechno.
Víte, jak vidíte v autobuse chlápka, co má takovej ten masivní prsten (erb rodu Blacků, já tomu věřím, tak mi to nechte) a hlavu má jak doktor House a je stejně neoholenej a vy si říkáte, že je to hustej chlap, že taky budete mít svůj pečetní prsten větší než hodinky a taky budete neoholení jak Hugh Laurie, když zjistil, že nedbalá elegance je ale kurva věc. Jenže prsten neseženete a nakonec si necháte narůst jenom bradku, půl roku (ne ty jo, osm měsíců vlastně!) ji neholíte a jednoho rána vás to vytočí, uvědomíte si, že je to hrozný, tak to shodíte dolů a můžete si koupit novej holící strojek.
Co potom, když máte bratrance, co umí žonglovat s diabolem. To je hrozně zábavná věc, to diabolo, takže do toho vložíte (když to zesumarizuju) asi tisícovku, rok a něco si s tím hrajete a dáváte si, jenomže pak prostě už to není ono, je to Marylin bez větráku, čili není důvod se vzrušovat. Sice si stále namlouváte, jak znova začnete a jednou to dokonce i vypadá na reinkarnaci, ale jsem slaboch, takže jsem to stejně vzdal.
Je to i v hudbě. Mountain Goats! Já vážně hodně dlouho tvrdil, že je to nejlepší kapela, kterou jsem slyšel a že je fakt miluju a že v žebříčku předběhli všechny a nově by z toho byl slušnej skokan roku. Kde jsou teď? Půl roku uteklo a poslechnu si je jen občas. Neznamená, že je nemám rád, ale šlo o prosté poblouznění.
To je to slovo tam! Přečtěte si poslední odstavec znova a je tam to slovo, který charakterizuje Chvilkovku. Každej máte ve svým životě asi tak tisícovky Chvilkovek. Můžou to bejt spontánní životní rozhodnutí, kterých litujete pět minut po tom, co je uskutečníte. Můžou to být tři rozepsaný knihy, který už nikdy nedopíšete. Může to bejt chleba, kterej nakrojíte a pak si stejně dáte makovec. Chvilkovka je naprosto všechno, s čím skončíte s tím, že buď uvážíte sami, že to nemá smysl anebo víte, že to nemá smysl, ale namlouváte si přesnej opak.
Já takovejch zásadních chvilkovek mám, ach jéje. Nejhorší na tom je, že to třeba ještě nevím, ale co když je tenhle blog Chvilkovka? Sakra, to je hodně tvrdá rána. Je to dlažební kostka v ksichtě, je to van Goghův štětec za uchem (tipněte si, za kterým), je to jako zjištění, že seznam není internet. Zatím to teda ještě nevím, což je dobře a snad to ani nezjistím, což je vidina do budoucna, takže prostě..... Prostě....
Tenhle článek je teda echt Chvilkovka, protože vůbec nevím, jak ho zakončit. Normálně bych to nechal uležet, ale zas ať je to nějakej pevnej důkaz o tom, že to tak je.
Víte, jak vidíte v autobuse chlápka, co má takovej ten masivní prsten (erb rodu Blacků, já tomu věřím, tak mi to nechte) a hlavu má jak doktor House a je stejně neoholenej a vy si říkáte, že je to hustej chlap, že taky budete mít svůj pečetní prsten větší než hodinky a taky budete neoholení jak Hugh Laurie, když zjistil, že nedbalá elegance je ale kurva věc. Jenže prsten neseženete a nakonec si necháte narůst jenom bradku, půl roku (ne ty jo, osm měsíců vlastně!) ji neholíte a jednoho rána vás to vytočí, uvědomíte si, že je to hrozný, tak to shodíte dolů a můžete si koupit novej holící strojek.
Co potom, když máte bratrance, co umí žonglovat s diabolem. To je hrozně zábavná věc, to diabolo, takže do toho vložíte (když to zesumarizuju) asi tisícovku, rok a něco si s tím hrajete a dáváte si, jenomže pak prostě už to není ono, je to Marylin bez větráku, čili není důvod se vzrušovat. Sice si stále namlouváte, jak znova začnete a jednou to dokonce i vypadá na reinkarnaci, ale jsem slaboch, takže jsem to stejně vzdal.
Je to i v hudbě. Mountain Goats! Já vážně hodně dlouho tvrdil, že je to nejlepší kapela, kterou jsem slyšel a že je fakt miluju a že v žebříčku předběhli všechny a nově by z toho byl slušnej skokan roku. Kde jsou teď? Půl roku uteklo a poslechnu si je jen občas. Neznamená, že je nemám rád, ale šlo o prosté poblouznění.
To je to slovo tam! Přečtěte si poslední odstavec znova a je tam to slovo, který charakterizuje Chvilkovku. Každej máte ve svým životě asi tak tisícovky Chvilkovek. Můžou to bejt spontánní životní rozhodnutí, kterých litujete pět minut po tom, co je uskutečníte. Můžou to být tři rozepsaný knihy, který už nikdy nedopíšete. Může to bejt chleba, kterej nakrojíte a pak si stejně dáte makovec. Chvilkovka je naprosto všechno, s čím skončíte s tím, že buď uvážíte sami, že to nemá smysl anebo víte, že to nemá smysl, ale namlouváte si přesnej opak.
Já takovejch zásadních chvilkovek mám, ach jéje. Nejhorší na tom je, že to třeba ještě nevím, ale co když je tenhle blog Chvilkovka? Sakra, to je hodně tvrdá rána. Je to dlažební kostka v ksichtě, je to van Goghův štětec za uchem (tipněte si, za kterým), je to jako zjištění, že seznam není internet. Zatím to teda ještě nevím, což je dobře a snad to ani nezjistím, což je vidina do budoucna, takže prostě..... Prostě....
Tenhle článek je teda echt Chvilkovka, protože vůbec nevím, jak ho zakončit. Normálně bych to nechal uležet, ale zas ať je to nějakej pevnej důkaz o tom, že to tak je.
Příspěvky
