Být kůl

Přemýšlím o písničce od Xindla, ale to není to hlavní. Je totiž hrozně kůl bejt školák/student/učitel (hahahe) a poslední den prázdnin psát na blog:

Achjo, tak je poslední den prázdnin. Chci, aby prázdniny byly další dva měsíce a nikdo neskončily, abych prostě furt byl s kámošema, s partou a pořád si užíval. Nesnáším školu, škola je na nic, škola smrdí, nesnáším učení, učení smrdí, všechno smrdí. Prostě poslední den prázdnin je tady a já tam tak moc nechci. Jen jsem chtěl, abyste věděli, jak jsem zoufalej. Kluci a holky z delta-fí 4ever!

Budu taky kůl, taky budu psát, jak je to prostě bídný a tak, že prázdniny jsou pryč a chci jen mít ještě měsíc. Budu tu plakat, že jsem nic za prázdniny vlastně nestihnul a jak to rychle uteklo a ještě budu říkat toto: *tento text musel být bohužel cenzurován, protože byl šíleně emo, šíleně teenage a navíc zahrnoval jedno neslušné slovo a proto si ho bohužel nemůžete přečíst*

Takže teď budu ještě dva týdne brečet, jak je to v té škole strašný a kdo mi snědl svačinu a vyčvachtal mi hlavu v záchodové míse a ještě plno studentsko-rebelskejch klišé. Tyvole, kůl-o-metr praskne, až si dám změřit svoji hodnotu.

"Chtěl jsem být cool, být boží, být superstar a nehorázně slavnej. Cítit se in, jako boss, a mít všeho dost. Být nej. /// Jenže jsi kůl, v plotě, jsi supr stár a stárneš dál den za dnem. Cítíš se invence prost a máš všeho dost. Jseš nej-spíš na dně."