iHyi vs. hrozinky

Jestliže se mnou přátelíte na facebooku, čtete můj blog, sledujete mě na twitteru a stíháte to všechno zaráz, určitě už máte jasno (A jste roboti!). Jsem totiž odvěkým nepřítelem hrozinek, největší sušené blitky, jaká kdy spatřila světlo světa. Řekněte mi, co komu ty slaďoučké hrozny udělaly, že někoho napadlo, že je všechny slisuje, zbaví je šťávy a pak vypustí do světa. Pak je my chudáci (jako já) musíme konzumovat každou sobotu v tetiných koláčích, štrůdlech a všech možných buchtách, kde si je prostě nemůže odpustit. Kdyby tam aspoň byly dvě, ale kdykoliv si ukousnete, místo tvarohu, který tam jediný má co dělat, začnete prskat, dávit se a zvracet. Když tenhle svůj kryptonit vyflusnu na talíř, do dlaní, do koše, bráchovi do ksichtu, dostanu vynadáno, že jsem prase. Když se pohromě snažím zabránit a začnu to nechutné, rozmlajgané svinstvo vydlubovat a modlím se přitom, aby na mě neskočila nějaká nemoc, dostanu vynadáno, že jsem nimra. Když koláče a štrůdly odmítnu žrát (jídlo s hrozinkami se nejí, to je pravidlo číslo jedna), dostanu vynadáno, že jsem vybíravej a co by za to děti v Africe daly. Já být dítětem v Africe, tak si sbalím luk a šípy a místo hrozinkového teroru, který k nám přivezli misionáři z Milonic, bych šel lovit gepardy. Kdybych u toho chcípnul, jedna nula pro mě.

Pokud by to však byl jediný problém, a sice nejíst buchty a nežít mezi černochy, dokázal bych se s tím smířit. Hrozinky ale moc dobře věděj, že jsem jejich zarytý odpůrce, ale taky dobře věděj, že síla mojí "pevné" vůle se měří na vzdálenost před dveřmi-za dveřmi, a proto si pro mě nachystaly ty nejhorší špeky. Jedním z nich jsou takový ty bílý mega hrozinky, co se daj třeba nacpat do biskubskýho chlebíčku (kterej nejím, protože je hnusnej), ale nejenom tam, prakticky se s nimi můžu setkat kdekoliv, záleží jen na tom, jestli je maj zrovna v lidlu ve slevě.

V časech, když jsem byl ještě malej, blbej a moje vlasy čerstvě zkorodovaly, byly mi hro... ne, já už to slovo ani vyslovit nemůžu, ...zinky cpány ve své poživatelnější for

mě - suché, nerozblamcané a ze sáčku. Musel jsem být fakt hrozně malej a blbej, že jsem to žral.

A teď jsme konečně tam, kam celou dobu mířím. Za předpokladu, že máte s H* stejný problém, jako já, to znamená, že tento příspěvek stále čtete, anebo jste si na popud autora odskočili do samky pro jeden H* balíček a teď s tím sáčkem schválně šustíte, až vám z toho slízá omítka z baráku a mlaskáte si do toho úvodní znělku z digimonů česky (což byste mě opravdu úplně nakrkli), je to jedno, protože všichni musíte vědět o největším potravinářském spiknutí v Česku:

Emco Mysli (na zdraví) !!!

Dřív, v dobách, kdy se ještě jmenovalo Emco Müsli čokoládové a nikdo na zdraví nemüslel, bylo to super. Všechen ten chutný oves, ořech, proso či jiná zrněna namíchané ve vyváženém poměru k čokoládovým mini-bobům, s LEHKOU (fakt jich tam nebylo moc) příměsí hrozinek. Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře. Dřív se ta jedna dvě H* daly spolknout, vydloubnout, dneska ale abych si ke snídani bral detektor a všechny ty sušený potvory vypípal. Druhá možnost je, že vstanu o hodinu dřív a přeberu to jak Popelka. Žerou holubi hrozinky? Ty vole, snad jo, jinak se nenasnídám.

Na závěr filozofická otázka (Flufe), kterou si ta zbytečná složka studentských pečetí vůbec nezaslouží: Jakej je kurva rozdíl mezi hrozinkama a rozinkama?