úterý 27. října 2009

Dobytí severního pólu

Kdybych měl v kostce vyjádřit, co pro mě znamená Divadlo Járy Cimrmana, musela by to být hodně velká kostka. Tím mám na mysli FAKT HODNĚ VELKOU kostku. Ne-li ještě větší. A když se vám jednou za čas poštěstí jít na nějakou jejich hru do divadla, dá se tato situace přirovnati k zázraku.
Poprvé to bylo o minulých prázdninách, když jsem s tátou z jevišti vzdálených řad sledoval Vraždu v sálónním coupé. Nebyl to nic moc výhled, navíc jse
m hru znal nazpaměť. A přece to byl perfektní zážitek. Když jsem tehdy šel po představení do šatny pro podpisy, klepal jsem se jak ratlík. Ale dostal jsem je!


A podruhé to bylo včera, s Marky jsme tentokrát do Vyškova vyjeli Dobýt severní pól. Sice jsme seděli nahoře u reflektorů (za poloviční vstupné, milá pozornost), kvůli kterým nám byla skryta část levé strany jeviště. Ale koho to zajímá? Vtipy se kvůli tomu neztratí (a neztratily). Po naprosto stoprocentním představení s jedním nadstavbovým vtípkem - narážka na stáří herců, kdy pan velmistr Svěrák prohlásil: "Tady na Sibiři chumelí opravdu velmi hustě. Člověk vyleze z vlaku a už má bílou hlavu." ( :D :D :D :D) - jsme s Marky, propiskou, programem a foťákem stáli ve frontě pro podpisy. Po chvilce nás vtáhli do divadelního zákulisí (spíš podkulisí, bylo to někde ve sklepě), kde byli všichni tak strašně milí, až to ani možné nebylo.


Pan Svěrák, pan Brukner, pan Rumlena (pan Kotek stále někam skromně utíkal, tak jsem ho tentokrát nestihl, minule byl překvapen, že od něj vůbec podpis chci) se chovali ke všem tak ohleduplně a vstřícně, že jste je museli milovat i přes to společné pohlaví. Jediný pan Smoljak seděl na křesle a očividně si nic z toho neužíval, působil jako zapšklý stařec, kterého už nic nebaví. Bylo to pěkně otravný, to vám povím. Ale stejně nám to bylo jedno, naše slovní zásoba se omezila na "mohl byste, prosím, děkuji, dobrý večer, na shledanou, děkuji" a když herci svolili, že se s námi vyfotí, nemohli jsme zastavit třes v rukou a zmáčknout spoušť bylo to nejtě
žší, co jste si v té chvíli mohli představit.


Celoživotní zážitek máme za sebou. A příště jedem zas. Protože Cimrmani jsou ze všech Svěráků, Bruknerů a Rumlenů (a Weigelů, Smoljaků, Kotků, Čepelků, Vondrušků, Penců, Reidingerů, Bártů, Šimonů, Hrabětů, ...) ti nejlepší!

1 komentář:

  1. nezapomenu ... :-) příště jedem na Miloně !! :-D

    OdpovědětVymazat