Dvě piva, dva rumy, dva amundseny, dva čaje, dvě vodárky

Včerejší akce, na kterou jsem původně ani neměl jít, byla nejlepší za dekády let, co jsem tady na světě a otravuju vám všem život. Když se řekne pizzérka, znamená to jediné místo v Bučovicích, kde může člověk pařit do skonání, kde si může dát pizzu, kde se může opít. Je to také asi nejlepší místo, kde bořit své alkoholové hranice. Včera jsem to zbořil jak sviňa.

Možná jsem vám říkal (beztak jsem vám říkal), že moje akurátní dávka jsou dvě piva a jeden rum, potom jsem krásně v náladě, do půlnoci vystřízlivuju a domů přicházím naprosto v pohodě. Je to dost máčkovská sestava, nechat se položit jenom tímhle, to mi věřte. Bylo na čase s tím něco udělat. Normálně ta dvě piva a rum vypiju v průběhu asi tří hodin, včera jsem to do sebe kopnul v rekordní hodině a půl a jelikož ze mě měli všichni srandu, byl jsem pozván na višňovýho amundsena. Chtěli mě opít ještě víc, než jsem byl, svině, tak je to. Ale já se nezlobím. Náhodou jsem se seznámil s Knedlou, která má piercing, s Péťou, se Sárou a s Káťou, který ze mě měly ohromnou prdel, když jsem tam do nich valil svoje opilecký nabalovací frázičky. Nemoh jsem pak odmítnout pozvání na druhýho ruma, to už však znamenalo, že jsem začal mlít naprostý sračky a hned, co jsem si všiml nějakýho zamilovanýho páru u sebe, přiběhl jsem k nim a nutně jsem jim potřeboval něco sdělit. Taky mám dojem, že jsem se pokoušel sbalit Barču, která tam byla s Piňdou, což je její boyfriend, kterýho jsem záhy musel ujistit, že jsem dneska kompletně impotentní, tak ať se nebojí. Dokonce jsem v návalu vášně (spíš těch dvou rumů) nějak chtěl zkusit dát jí pořádnýho hubana, ale byl jsem zastaven a díky bohu za to, Piňda by se mnou vytřel hajzly.

Nevim, v které části večera pak přišla Lucka a dala mi tučňáka a já jsem do ní cosi valil o tom, že jsem se opil. Ani nevim, v které části večera mě Fana pozval na dalšího amundsena, v které části jsem vyšel z pizzérky, potkal tam Marky a Jirku a toužebně zvolal "Já bych kurva šukal!" a utekl na parkoviště. Páreček mě přivolal, zkoumali jsme potom, jestli má Jirka hezkej zadek a nakonec jsme neodolali Markynýmu návrhu jít si to rozdat na pánský. Tak tak jsme se tam všichni tři nacpali, přibrali pak mezi sebe ještě Aldu a ani nevim, o čem jsme mluvili, ale ke styku stopro nedošlo.

Taky vůbec nevim, v které části večera jsem se svalil do dětskýho koutku a přikryl se nějakým torzem houpacího koně, každopádně jsem ráno v mobilu našel fotku, tak se podělím:

Časový posloupnosti po mně fakt nechtějte, protože jsem stěží dokázal přečíst čas na hodinkách, ale asi bylo deset, když jsme šli s Fanou vyprovodit na bus Toma, následoval nás Houmi a Pája. Málem jsem usnul na lavce, jako obvyklel kecal hrozný nesmysly, pak od Fany dostal cenné rady do života (ale beze srandy, fakt!) a zamířil za zbytkem do nové čajovny u Tibeťana, kde jsem vyzkoušel svou první vodárku (mazec, Knedla si mě právě přidala do přátel :D Takže si mě asi pamatuje) a musím říct, že mi to nešlo ani trochu. Zůstal jsem tam vlastně jen já, Fana, Tad, Peši a Dan (!!!!!!!! 500 miles, Je to fajn !!!!!!!!) s Faňou, pak došel i Peťa. Pánské osazenstvo se mě snažilo naučit, jak si to mám vecpat do hlavy, ale jsem lamka, tak se mi to povedlo jen párkrát, obvykle jsem to obvykle šluknul jak správný jelito. Pili jsme rýžovej čaj, pak nějakej čaj s mlíkem, jedli u toho růžový linecký a kecali. Objednali jsme si Tadem a Fanou ještě jednu vodárku, protože Peši a Dan se odmítali podělit o tu svou. A pak už tak nějak vzpomínám, jak jsme utíkali na vlak.

Momentálně mě trochu bolí hlava. A jak by taky ne, po takové dvojkové noci. Sakra, teď jsem úplně zapomněl, že jsem si vlastně vyřval hlasivky, jak se tam na pizzérce furt zpívalo a tančilo, prostě jsme tam hulákali lidovky, Beatlesáky, sem tam někdo nahodil 500 miles a do toho nějaký ty Chinaski!

Mám dojem, že jsem stejnak něco zapomněl, ale všechno, co se tam stalo, si nepamatuju. Jestli se najde nějaká dobrá duše, ať se klidně svěří v komentářích, rád bych věděl, co jsem všecko vyváděl. A na Silvestra vám slibuju, že tahle hranice moc dlouho nevydrží a já ji zase zbořím. A vezmu si k tomu i foťák, ať se mi pak líp rozpomíná.

(Děkuju všem, co se na mě nevysrali, co se bavili, co pili, co mě neposlali do prdele, když jsem chtěl líbat jejich holky a taky děkuju všem, kterým jsem ještě neděkoval.)