Mikulášovy patálie [90%]

Když máte krásnou vzpomínku na něco z dětství a nikdy se od ní neodtrhnete a rok co rok se k ní vracíte? Mikuláš mezi ty moje vzpomínky patří, ó jéje. Jsem hrdým vlastníkem všech jeho doposud vyšlých knih a všechny jsem několikrát přelouskal tam i zpátky. Děsně se mi zalíbil ten krásný a milý humor, který z Mikuláše dokázal vygenerovat jedno z nejinspirativnějších a nejzamyšleníhodných děl mého života. Mikuláš je na jednu stranu knížka pro děti, na druhou stranu ji pochopíte, až dospějete. Z nějakého důvodu mě děsí, že jsem se chytl na Goscinnyho udičku už ve třetí třídě.

Když něco milujete a říkáte tomu kniha, je pochopitelné a obvyklé, že obvykle je to právě film, který záhy nenávidíte. Bál jsem se, že z Patálií vyleze Lapálie jak sviňa a já si zkazím svůj dětský sen o čistotě duše. Drazí přátelé, nekonalo se. Nevěřil jsem svým očím a dokonce jsem i štěstím v kině dokázal plakat.

Za co dávám tvůrcům filmu jedničku z hvězdičkou je naprosto přirozený přesun ze Sempého kreseb do reálné kresby z masa, krve, kostí, dřevotřísky a bakelitu staré-nové-stále přívětivé Franice. Postavy jsou přesnými kopiemi postaviček a nemohly být namaskovány lépe, nemohly to hrát lépe, rozhodčí vkusu Petronius fucking Arbiter by to nesvedl lépe, než castingový tým, co se postaral o tenhle stříbrný zázrak. Za autenticitu celého prostředí udílím hvězdičku první.

Hvězdička druhá je za to, že se z Mikuláše nevytratil ten jeho pověstný humor. Že jsem se smál, usmíval, došlo i na oblíbenou otázku "odejdu z domu, vrátím za dvacet let na parníku a pozvu rodiče do kina" a duch příběhu zůstal pokaždé zachován.

Třetí hvězda je za vstřícnost. Věnovat se takhle všem postavám, abychom se s nimi mohli setkat stejně často, jako v knihách, to byl mistrovský kousek. Každá postava má svůj vlastní malý příběh a každá z nich je vylíčena naprosto detailně přesně. Možná, že Albínův brácha voják se tam neobjevil, že paní Durdová taky ne a ani pana Semtele jsme si neužili o nic víc, než Mikulášovy srdnaté bábinky (stejně jde jen o takový hostující hvězdy), ale přeci jen by byl nadpozemský kousek, kdyby se do filmu dali nacpat úplně všichni. Zato tam byl Jáchym, Fridolín, Vendelín, Augustýn, Albín (počkat, byl tam Fridolín? Asi jo), Viktorýn, Celestýn i Kryšpín, prostě celá úderná banda mstitelů.

Čtvrtá hvězdička. Příběh. Kdo Mikuláše čet', ví, že nějakej ucelenej příběh tam nět. Prostě soubor povídek bez jakékoliv návaznosti. Naprosto nechápu, která chytrá hlava si takhle všechny knihy pročetla, vybrala z nich ty zásadní (až na kotrmelce a závod tatínka a pana Durdy na kole) a do rámce jednoho z nich položila na stříbrném táce na stříbrné plátno olejomalbu jak od Vinciho da a do toho všeho k sobě povolali švadlenku ze středověké Belgie, aby jim všechny jednotlivý fragmenty pospojovala krajkou. Za sebou jdoucí děj se nikde vůbec nezadrhne a i když jsem znal příběhy nazpaměť, nenásilných přechodů jsem si ani jednou nevšiml. Všechno se sebou souvisí, kolečka se nezadírají, kukačky kukají.

Vykukaly pátou hvězdičku. Ta je za drzost režiséra, že si pro sebe ukrojil takovej krajíc a popasoval se s ním jak Rocky čtverka. Ta pátá je taky za to, že mi splnili sen. I za to, že mi ukápla slza. I za to, že díky němu je teď Mikuláš ještě nesmrtelnější a Evanescence by o něm mohli nazpívat novou verzi My Immortal.

P.S.: Nechtěl jsem vám rušit požitek, takže těch stržených deset procent je za to, že ke konci je to maličko zdlouhavé a uspávací. Ale to je beztak moje chyba, páč teď dospávám čtyři měsíce ponocování a tohle mám za to, že neposlouchám maminku.