Když jsem si z návalu nudy projížděl starý blogy, objevil jsem tam kolem osmi miliard gramatickejch chyb, větnejch nesmyslů a nedokončených myšlenek. Zjistil jsem, že některý blogy úplně postrádaj návzanost a veškerá snaha o sjednocení tématu do velké kupy písmen přijde nazmar. Píšu s překlepama, píšu hovadiny, to, co napíšu, si po sobě zásadně nečtu, věřím jim totiž, arogantně si o tom myslím, že je to buď dobrý anebo hrozný, v žádným případě to nehodlám přepisovat. Takhle vzniká umění, sráči, nebudu to leštit na mramor, předhazuju vám tyhle nevybroušený diamanty, protože takhle se do toho otisknu. Serou mě tyhle perfektní větný skladby, haha-chytrý metafory nebo sinusovky, precizní zápisy s kostrou. To jenom, abyste si nemyslel, že jsem hňup. Nemůžete si to myslet, vy to prostě víte.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat