Osmdesátiprocentní Avatar s afterparty

BACHA, JE TAM KUPA SPOILERŮ!

"Demente, počkej!" zvolal kdosi za jeho zády, zatímco se hnal podzemní koridorem, aby byl na setkání včas. Snažil se zrychlit, netušil, co ho může čekat a nehodlal pokoušet náhodu. Jeho rychlost ale nebyla tak velká, aby ho onen kdosi dohnal a chytil za rameno. Tomáš se vyděsil, ale když zvedl hlavu a podíval se nebezpečí do očí, zjistil, že je to jenom Fluf a rozesmál se. "Ty vole, já na tebe čekám u vlaku a ty se místo toho rozběhneš někam úplně pryč!" To jsem celej já, chtěl jsem být ve Vaňkovce včas. A tak jsme rukavici (19,- Kč) v rukavici (7,- Kč) zamířili k Vaňkovce. Ukázal jsem návštěvě z Olomouce Knihkupectví Do*rovský, vystáli jsme spolu frontu v Datartu, koupili si zájezd do Alexandrie, Fluf mi koupil ve špáru lemonda a v papírnictví neměli náplně do tavné pistole. Zatímco Mystik s bráchou někde v Datartu nakupovali plazmu, vydali jsme se napříč rozbouřeným Brnem a po pár minutách stanuli u Špalku. Fluf furt kouří, tak si zapálil, vevnitř jsme hned našli Hurleyho, který se snažil schovat do kostýmu chlupaté veverky a ani Sad na sebe nenechala dlouho čekat. Akorát jedinej Mystik, kterej měl lístky, furt nikde.

"No, čau, kde jsi."

"Podívej se doleva."

"Co? Kde jsi?"

"Podívej se doleva."

Hahaha. Byl vlevo. Čili jsme mohli jít na biják, šustit u něj sáčkama od brambůrek, provokovat Mystika a hltat "The Most Hypest Movie of the Year".

Avatar je hlavně strašně přeceněnej film s děsivě průhledným příběhem. Co je na něm fakt jedinečný, tak je to propracovaný celý to fantastický prostředí. Když se ale na výtvor podíváte o nice více povrchněji, zjistíte, že je to vlastně jen další ekologická agitka proti kácení pralesů a poukazuje na to, že lidi jsou fakt svině, když chtěj prachy. V první půlce (před přestávkou) se mi chvílema chtělo i spát a pořád jsem čekal na ten moment, kdy se fakt začnu bavit. Modří AvatÁři (i Na'viové) byli sice skvělí, ale to mi ani omylem nestačilo. Mířil jsem k Flufovým třem hvězdičkám a ve volných chvílích jsem pozoroval, jak se návštěva z Olomouce směje těm prakticky nejvážnějším scénám.

Po patnácti minutách...

A je tu kurva akce, exploze, výbuchy, lítání, střílení šípů, zabíjení hrdých amerických mariňáků, pálení zeleně a házení oštěpů. Matka Ejwa se taky přidala a poštvala proti lidskejm sviním i svoje kladivo-nosorožce a všecky ptáky. Bylo to fakticky strašně silný a já jsem byl děsně odvařenej, že jde jedna bitka natočit takhle krutě. A ačkoliv hlavní záporák (se Sad máme stejný názor) nechtěl umřít a kdo-ví-kdo mu pomáhal, aby mu ta nabroušená čepel neprošla skrz lebku, nakonec stejně chcípl a všechno dobře dopadlo. "Žejksuly" se vetřel mezi Na'vie, lidské plemeno se muselo spakovat a pokud nikdo z těch co neumřel, neumřel, pak tam žijí šťastně až do dnes. A já jim za to dávám adekvátní čtyři hvězdičky aka 80%. Vyhypovanej Temnej rytíř byl aspoň vyhypovanej oprávněně. A ten navíc neměl tak děsnou závěrečnou písničku, jakou stvořila Leona Lewis. Se mrknětě sami.

Následně jsme se sešli pod Špalkem, deset minut tam stáli a vymýšleli, kam se půjdem ohřát. Zavelela Sad, nahnala nás "Pod Obrazy", kde bylo plno, čili jsme to vzali do Steak Baru, kde bylo ještě plněji, proto jsme museli jít ještě kousek do Steak Baru #2. Tam jsme šťastně zakempili hned u záchodků a řešili jsme prakticky úplně všechno, až na Doktora Who, což mi přišlo hrozně divný, protože Sad, Hurley, Mystik a myslím, že i jeho brácha jsou děsní fanoušci toho seriálu a přitom o něm nepadlo ani slovo. Fakt hrozně divný. My jsme si místo toho s Flufem vymysleli svůj vlastní seriál "Ex" s českým názvem "Příhody profesora Bejvalky" a možná si ještě teď někdo myslí, že ten seriál fakt existuje. Mně stačilo jedno pivo, abych začal blbě artikulovat, druhý pivo to jenom podtrhlo. Fluf a Hurley si koupili Horký maliny se zmrzlinou, což bylo trochu gay, ale všichni jsme jim je záviděli. Diskuze pak sestávala hlavně jen ze seriálů (jsem se dozvěděl, že o Firefly se taky nikdo nechtěl bavit), filmů (jsem se dozvěděl, že jsem zase nic neviděl), hudby (jsem se dozvěděl, že můj vkus je úplně příšernej) a her (jsem se dozvěděl, že když jsem nehrál Star Wars, měl bych radši držet hubu a přikyvovat). Neustále jsem rodičům psal smsky, jak jedu vlakem a jak už jsem skoro doma a jak má vlak zpoždění, zatímco jsem se snažil něco hlučně blekotat u stolu a zapíjel to Holbou.

Krásný večer zakončil ještě krásnější běh skrz Brno do Vaňkovky pro auto, aby nám ho tam náhodou nezavřeli, rychlé rozloučení s Flufem (jsme si plácli tak dvanáctkrát), se Sad (jsem jí chtěl podat ruku, chápete to? Měli by mě za to pověsit za dřeváky do průvanu, doufám, že mi to zaváhání odpustí, nebylo v tom nic osobního, spíš jsem byl blbej) a s Hurleym alá Spockem, kterej asi chtěl stylově vyjádřit svoje sympatie k Vulkáncům, já ho ale stejně po Barneyovsku "zhigh-fiveoval". Domů jsme po silnici přijeli po půl dvanácté, kupodivu jsem ani nedostal, že jsem doma pozdě (původně jsem měl přijet do jedenácti a hlídat bráchu, naštěstí akce kvůli zimě padla a naši byli doma), Mystik přijel domů o čtyřicet minut později (normálně ta cesta trvá tak patnáct minut), což vede k jedinému závěru: Když večer sněží, jede se stěží.

A abych tomu všemu dodal horkou malinu na vršek dortu, musím se s vámi podělit i o tento výtečný film. Doktor od jezera hrochů. Zdeno, těšíme se :-*