Z deníku pacifisty, který válčil

Myslím, že je čas pomalu přesouvat má původní dílka z celého toho internetu na domovskou stránku. Tohle je jedno z posledních. Nehraju si na znalce, spisovatele, hvězdu, ale baví mě to, tak proč se nepodělit? (BTW: zkuste klíč I = H)

Všude tekla krev a kapky deště pomalu skrápěly vojínovo ztuhlé tělo. Pod nánosy bahna a špíny bylo jen stěží poznat, zda to něco na zemi vůbec mohlo být člověkem. A pak znova prásk, prásk výstřely. Jen některé zmizely v černi noci nepovšimnuty. Za většinou z nich zněly ze všech stran výkřiky. Déšť nehrál do karet nikomu. Déšť nikdy není na ničí straně. Déšť jenom smývá krev a hnus a podlost válčení. Kdo je tady teď nepřítel? Ten početnější? Ten šílenější? Ten, který hájí své názory? Anebo ten, na jehož helmě svítí nápis „Já jsem nepřítel“? Nepřítelem zřejmě bude ten, kdo vám oddělí hlavu od těla.
Válka je nesmysl. Všichni to vědí, jak jinak. Všechny ty pokrytecké krysy schované za masami lidí, kteří neměli na vybranou. „Válka je zlo, skončeme jej!“ křiknul někdo do velitelského stanu. Odpověď přišla záhy a do zad. „Nikdo nebude rozkazovat Ijumfsovi, co má a nemá dělat. Ijumfs chce moc a taky ji dostane! Ijumfs je náš vůdce! Vojáku, pojď do stanu, zasloužíš si povýšení.“ Možná na co nejvyšším stromě.
Ne tedy ti, co padnou, ale ti, kteří jsou „chytří“, ti jsou ve válkách oceněni. Zbytek dostane kulku do hlavy a společný hrob. Pocta jako pocta? Mohyla pro příští generace? K čemu vlastně ocenění? Jak je vůbec možné dostat ocenění za to, že někdo někoho zabije? U většiny kultur za to člověk dostane provaz, jinde křeslo, případně doživotí. Vždyť válčení je jenom o vraždění, tak proč někomu leštit odznaky a medaile? Dámy a pánové, seznamte se …. s člověkem!
Dočkáme se někdy té doby, kdy spory nebude nikdo řešit kudlou do nohy a šrapnelem pod postel?
Ale ne, musím končit. Myslím, že tohle je můj poslední deníkový zápis. Nestojím o slávu ani nic jiného, proto stále neuvádím své jméno ani datum, kdy byl tento deník napsán. Velitel volá do boje. Nejdu tam rád. Nikdo z nás tam nejde rád. Ale musíme. Kdo by bojovat za ty, kteří si myslí, že jejich život má větší cenu než život kohokoli z nás? Budeme to vždy jen my. Vše, o čem jsem psal, to vše, všechno přesně tak, jak jsem napsal, úplně vše se stalo. O těchto věcech se nikdo nezmiňuje, ačkoliv se o nich všeobecně ví – a kdo o nich poví, zemře. Vlastně proto nepíšu své jméno. Tak či tak stejně zemřu. I když mám malou, malinkatou naději. Ta naděje je tu vždycky.
Už vážně musím pryč. Zbraň do ruky a zabíjet! Je to tedy možná můj poslední zápis, ale to jsem už taky psal, že? Motá se mi hlava a ze všech těch věcí se mi dělá zle a obrací se mi žaludek. Všude je cítit smrt a popel. Vdechujeme kouř. V dáli už jsou lehce slyšet motory letadel. Smrt poháněná benzínem. A pak my v jejích spárech. Prosím, ať je to alespoň rychlé…

Marley a Já [70%]

Tento víkend byl určitě předurčen ke sledování příjmených filmům ještě než jsem se narodil. Chápejte, venku prší, mamka upeče parádní buchtu a vy si sednete do křesla, přetáhnete přes sebe peřinu a zapnete přehrávač. Pak už se jen usmíváte.

Owen Wilson, Jennifer Aniston a labradorský retrívr (nebudu uvádět, že někomu jako retrívr přijde i Wilson sám). Nemusíte mít rádi ani jednoho z nich, ale přesto není na škodu film s takovým obsazením shlédnout.

John a Jenny Groganovi se právě vzali a žijí spolu v jednom malém domě. John dá své ženě k narozeninám malý dárek - štěně labradora. A kde se vzala, tu se vzala: máme tu zvíře, kolem kterého se vše točí.

Marley je hafan k nakousnutí a to stejné platí i o všem v jeho okolí. V Marleyho očích je totiž naprosto všechno k nakousnutí, čehož využívá se psím enthuziazmem a zapálením pro kus. A když nekouše, žužlá. A bojí se bouřek. A zmiňoval jsem, že je prostě hyperaktivní? Oběma jeho páníčkům dává jeho výchova zabrat, ale když nezabere ani psí škola, je rozhodnutí jasné: Marley zůstane takový, jaký je.

K mému obrovskému nadšení jsem nesledoval film, kde pes umí hrát volejbal, hokej, vodní pólo a ani nedokáže zachraňovat svět před spáry zlých tlustých koček. Neobjeví se žádná krize, která páníčka a psa rozežene od sebe, jako v miliónech ostatních filmových předlohách. Proto je Marley a já neokoukaný film s velice smutným koncem. Nesnažil se totiž opisovat již viděné a přesně se hodící bijáky na sobotní dopoledne s ČT 1. Je to podobné, ale přesně ve chvíli, kdy si fakt myslíte, že to můžete vypnout, protože víte, co se stane - se to nestane! Což vás osvěží a vy pokračujete ve sledování. A jak už jsem psal, usmíváte se.

Čas pomalu plyne, vy párkrát vstanete a protáhnete se, protože (a to si nemůžeme namlouvat), Marley a já není nic, k čemu si sednete a sedíte až do konce. Ale i přesto, že se párkrát přistihnete, jak koukáte na mouchu na radiátoru, stejně se neubráníte dojmu, že jste právě viděli velice povedený film se smutným koncem.

Dojemné hodnocení: 1 kapesník z 10

Obrázky: firstshowing.net
bez korekce

Yes Man [80%]

Nesmíte si myslet, že jsem hlupák, který si neumí spočítat, kolik ho bude stát jeden oběd ve školní jídelně, ale já od doby, co jsem viděl Věčný svit neposkvrněné mysli, ihned zpozorním, jenom uslyším jméno Jima Carreyho anebo Charlieho Kaufmana. Může jít o naprostý propadák, číslo jedna v anketě "tak tohle jste vážně posrali roku", či skvělý film, na který svět nikdy nezapomene. Může jít o kapra, kterýho lidi snědí na Štědrý den a všem to bude jedno. Já se na to ale stejně kouknu. A proto jsem si "jesmena" vyhlíd hned ze začátku.

Zní to hezky: Unuděný lenoch, který víc než přátele radši uvítá film z půjčovny najednou zjistí, že svým chováním všechny štve. Straní se telefonátům, schůzkám, zapomíná, takže se vlastně není čemu divit, že mu někdo otevře oči. Když si to sám uvědomí, zjistí, že se s tím dá ještě něco dělat. A proto jde na přednášku, která mu (jo, jen do mě, klišé, bij mě, zrůdo!) změní život.

Zkusili jsme si to i my, v redakci. Zkusili jsme na všechno odpovídat kladně, nezahodit žánou šanci, jak žít svůj život naplno! Ráno jsme vstali brzo, udělali všechny domácí práce, ale stejně jsme se nedokázali uhlídat. Jsme typický příklad "no manů", kteří prostě nevítají každou příležitost s otevřenou náručí (nehledě na to, jestli je totálně pitomá). A o tomhle je celý film (a že tam těch "yes" sekvencí opravdu ye ;o))

Je to příběh o přeměně člověka, který ovládá smíchutvorné grimasy, kterými nás dostává na lopatky. Je to příběh lásky, která (ať už je vám to po vůli) nakonec stejně všechno obrátí jinak. Je to vtipný příběh s ponaučením. Jsou tam momenty, kdy se člověk nezasměje stylem "pchuh" a spokojeně si odfrfne, ale momenty, které opravdu vyvolají "hahahe" jásot, ale samozřejmě, tolik jich tam není.

Nečekejte Dallas (to jsem ani psát nemusel), nečekejte Čundr-country show, netěšte se, že přijde kouzelník, ale rozhodě si po shlédnutí Yes Man řeknete: "Tohle bylo opravdu, opravdu dobře strávených 104 minut."

Obrázky: wildaboutmovies.com
bez korekce

Proč se u nás (ne)krade?

(sběrnici materiálu nám zrušili dávno)

Tento článek vzešel jako reakce na reakci na reakci na Flufův článek "Dostaví to, když je teď ta krize?", kdy jsem se ohrazoval (jak si můžete všimnout v komentářích pod článkem), že tohle se na vesnici nevidí. To zřejmě vedlo k dalšímu článku - "Čím by zdil Julius Fučík", kam se mi tentokrát nepovedlo komentovat (komentář se nezobrazil). Regauji tedy do blogu :o)

Samozřejmě chápu, že neřídit se dle hesla "blbej, kdo dává, blbější kdo nebere" je nevýhodné a ve městě to zjevně platí dvojnásob, ale ber v potaz, že ve městě nezná jeden druhýho, takže když znárodníš sem tam nějakou tu cihličku, nikdo si toho snad ani nevšimne. A když všimne, co s tím nadělá? Zhola nic. Tady, na vesnici, tady to je jiný. 500 lidí a všichni se navzájem znají tak dobře, že vědí i jak se kdo jmenoval za mlada, kdy komu umřel pes a jak se s tím vyrovánavala jejich sestřince z Opavy. Jakýkoliv tvůj pohyb je zaznamenávanej na RSS čtečku místních drben a není prostě možný odjet na týden do Alp, aby se o tom nešuškalo. Na jednom konci dědiny si prdneš a na druhým ses už za pět minut posral.

Druhý problém je, že se tady snad ani nic nestaví. A když teda jo, je to obvykle garáž člověka, kterýmu jsi byl před týdnem na oslavě narozenin a já bych fakt neměl to srdce zabavit mu pytel cementu pro osobní účely. Podobné je to s někým, koho ze srdce nenávidím. Jestli se pod rouškou tmy vypravím na jeho parcelu hlídanou bestiální čivavou, mám 80% šanci, že si mě někdo všimne a budu prozrazen. Z toho je pak jen ostuda.

Jako příklad bych dal loňskou aféru, kdy půlce dědiny zmizely muškáty i s květináči. To jsem se nasmál. Na pachatele se samozřejmě nepřišlo (pravděpodobně někdo z dálavy, kterej si to tu vyčíhnul), ale těch keců, rad a naštvanejch ksichtů, to stálo za to. Vydařená akce, kdy bude repríza?

Ale abys neřekl, že jen tak filozofuju ze židle a ťukám tu lži, vypravil jsem se tedy do terénu, obkouknout, co se kde dá "ukrást". Jsme až žalostně pod úrovní:

(písek z hlavní ulice? jen pro otrlé)


(škoda, že je to naše)


(hromada bordelu u kontejnerů za hospodou - je libo?)


(stavba našeho aristokratického despoty starosty, odsud krást, to je o život)

Závěrem tedy konstatuji, že i kdyby tu měl někdo to srdce krást cizímu majetek (u vás ve městě to chápu, to je prostě jen debilita stavebních firem), stejně by mu to bylo k ničemu, protože se tu nedá z čeho :o)

Ukončím to slovy našeho dějepisáře, zapáleného sběratele a cestovatele: "Krást se má, ale jenom Rembrandt a Picasso"
Zatím bez korekce

How I Met Your Mother [95%]

SPOILER ALERT!

Očekával jsem (jako mnoho a mnoho dalších), že budu svědkem nějaké nízkorozpočtové zábavy ve stylu "příšerná tchýně" a "ano, maminko, klidně tu zůstaňte jako dlouho chcete". K sitcomu, který je podle čsfd.cz třetím nejlepším seriálem jsem přistupoval opatrně (mimochodem, imdb.com jej hodnotí na známku 8.8 z 10. )Buď jsou všichni úplně pitomí anebo jsme se spletl já a "himym" opravdu není jen nesmyslná snůška vtípků ala Troškův "Kameňák". Samozřejmě, že to byla moje chyba. Dovoluji si říct, že od dob velké slávy Přátel mi takový sitcom chyběl. Dokonce si dovoluji říct, že jde dokonce o lepší seriál, než jsou Přátelé. Ano, mluvím vážně, nepíchnul jsem si nic a ani necítím žádné výpary. Je to asi chyba, že se lidé drží Přátel jen z toho důvodu, že mají deset řad, lidi je milují po celé roky a jsou už prostě kultovní, což se o himym říct nedá, dobře, ale rozhodně má vtipnější situace a řekněte sami, kdo jste si po pár dílech Přátel neříkali, že se sází na stejný humor a už to místy není až tak vtipné? Možná je to totiž pravda. Himym vyplnilo přátelské mezery a posunulo je na špičku, kterou ještě stihlo vybrousit "každodílními" hláškami jako high five, suit up, what up anebo hi, have you met ... ? Jenomže nemůžete všechno postavit jen na hláškách. Nejste přece šílení.

Barney Stinson - není sice ústřední postavou seriálu, nicméně nelze si jej nezamilovat. Kromě toho, že je děvkař a vydělal balík, teď šuká jak alík. Na druhou stranu, proč ne? Je to neetický, jasně, ale lidem se to líbí. Barney je fakt zvíře a zvrhlík, ale jeho milostným eskápádám se musíte smát. A ty finty, který používá: "Jsem Barney z budoucnosti. Za chvíli sem vejde moje mladší já a osloví tě. Musíš se s ním vyspat, osud celého lidstva závisí na vás dvou." O tom, že se vydává za pilota raketoplánu, lékaře, který vymslel lék na rakovinu anebo za diplomata Spojených států radši pomlčím. Jeho charakter oplývá vtipem, medem a strdím, není možné na něj jen tak zapomenout.

Ted Mosby (the Architect) - Tohle je hlavní postava. Celý seriál se vlastně točí kolem něj. Je to Ted, kdo v roce 2030 vypráví svým dětem, jak potkal jejich matku. Rámcový příběh začíná a postupně se zase vrací do již jmenováného roku, kdy znudění potomci musí poslochat nekonečnou story. Ty dva puberťáky to nebaví, ale my, diváci mlsáme a mlsáme a jsme pěkně nadržení na každou kapitolu Tedova života. Náš hlavní hrdina je architekt a nějak pořád nemůže najít tu správnou práci, která by mu pomohla získat si klienty. Celou dobu prahne po Robin, ale ano, tušíte správně: ani ona není jeho budoucí žena, což se dozvídáme hned ze začátku celé první sezóny.

Robin Scherbatsky (z Kanady) - Kráska, jejíž kanadský původ se v seriálu stává terčem mnoha a mnoha nekanadských žertů od svých přátel. Miluje hokej a v minulosti byla Kanadskou popovou teenage-star. Ostatně její dvě písničky: Let's Go to the Mall a Sandcastels in the Sand si můžete poslechnout na youtube.com. Robin má šílené nápady, je sexy a Dan Landa by řekl "kluci honí s ní". Od prvního dílu si ji musíte zamilovat (dobře, nemusíte, ale mohli byste), protože nezamilovat si takovou televizní reportérku pro velice slavnou televizi Metro News One (a kariéru udělá i v Japonsku), to je hřích nad hříchy. Její pohled zkrotí každého a je to trošku sukničkářka (kalhotářka, nehodí se to víc?). Milujte ji a množte ji, protože s ní byste na to kafíčko fakt šli.

Lily Aldrin (zamilovaná) - Nadržená a krásná dlouholetá přítelkyně Marshalla. Učí děti v mateřské škole a nemá problém se kdykoliv vyspat (samozřejmě jen se svým miláčkem). Nebere si servítky s ničím a pravdu ráda říká přímo, že jo, you little slutty bitch ;o). Obvykle ale nadává jen z legrace. Do toho je příšerně zvědavá a neudrží tajemství a myslí na budoucnost (když se jeden pár dozví, že za jejich rozchod může Lily, je to vcelku šok). V seriálu vás šokuje jednou situací, ale ačkoliv píšu červeným, spoilerovým písmem, tak vám ji nemůžu prozradit, protože bych vám to fakt zkazil, takže se omlouvám, ale nejde to. Ještě bych snad mohl říct, že alkohol je její kamarádka a co vyváděla na koleji, to by se mělo někam zapsat jako varování pro příští generace :o)

Marshall Eriksen (zamilovaný) - "jedna debilní klišé fráze" (dobře, je to věčný snílek, dostali jste mě) a v nadrženosti si se svojí partnerkou Lily nezadá. A asi proto se k sobě tak hodí. Je nejmenší člen rodiny (kolik, že to má? 195 cm?) a proto si z něj bráchové dělali srandu. Zbožňuje kakao (schvaluju) a šílený severský sport - vynález rodiny Eriksenů (stejně jako recept, který zahrnuje gumové medvídky a majonézu). Studuje právničinu a chce chránit životní prostředí. Jeho další životní kroky vám ale neprozradím :o)

Sitkom How I Met Your Mother (himym.cz) je jedna z věcí, které vaši dvdtéku posunou zase o level výš. Musím se přiznat, že asi prvních šest dílů pro mě bylo katastroficky nudných, ale pak se to ve mně zlomilo a já to baštili od rána do večera s přestávkou na oběd a večeři. Je to sice vykrádačka Přátel, jak jsem již psal, ale úctyhodná vykrádačka, kdybych chtěl někdy vykrádat, tak bych si z himym vzal příklad. A kolik, že to máme už natočených řad? Jo, že se dodělává čtvrtá? (Mimochodem, doporučuju se na ni dívat co nejdřív, řeší se tam dost aktuální problémy). Tak to je moc dobře, protože jestli nějakému seriálu v dnešní době přát úspěch, himym je jasná volba. Jen by bylo snad dobré dodat: všeho moc škodí (a v nejlepším se má přestat).

Bez korekce

zdroje: entertainmentwallpaper.com, vysnu.com, 411mania.com, galerie.himym.cz, tvfanatic.com

Naprosto neregulérní článek o filmu Watchmen (Strážci), který všechny akorát naštve, takže jej ani číst nemusíte [60%]

Já to vím, že mě teď vypráskáte, že jsem něco slíbil a nesplnil. Taky vím, že asi čekáte, jak se zabřednu do hodnocení a budeuperlit termíny a přirovnáním. Vím, že vás tímhle fakt naštvu.

Tentokrát je mi to opravdu líto.

Ale zkusím to. Zkusím si vzpomenout. Nebude to souvislý článek a samotnýho mě to mrzí, ale já si prostě z Watchmen neodnesl nic, co by se dalo nějak skvěle shrnout do plynulého textu.

Tak tedy postupně:

- nemuseli jsme čekat dlouho u pokladny, navíc jsme měli slevu na PalaceMovieCard (vyplatí se)
- líbil se mi trailer na Normal (vyrazím na to, dneska to má premiéru, že?)
- líbila se mi hudba úvodních titulků (Bob Dylan - The Times They Are A-Changin) dík patří Hurleymu
- další světlý bod byl začátek filmu (smrt "kašl kašl" jestli jste to neviděli)
- pak už se to jen tak jaksi plácalo
- z nejhoršího to vždycky vytáhnul Rorschach (nejlepší postava filmu, výborně zahraná)
- ke konci už jsem netušil, jak si sednout, abych nemlátil se sedadlem, nevyvedl z míry ostatní a aby mě nebolel zadek
- konec filmu! Tomu říkám pointa! Ty jo lidi, ten konec byl fakt hustej jak sirup (malinovej)

Jste naštvaní, že? Je to krátký, já vím. Je to o ničem, já vím. Ale sliby se mají plnit a když už jsem si to jednou uvařil....

Dodatkem: nepořídím si DVD, komiks si možná přečtu, soundtrack seženu celej. Celkově hodnotím film jako 60% a trvám si na tom. A teď šup za gauč a házejte kameny. Tentokrát smíte.

Zdroje: meetatthegate.com

Bleje, jednomu se z toho chce sněžit

Ne, ne, ne! Mysleli jste si, že letos už vás po otěhotnění nemůže nic překvapit? I vy bláhoví. To, že mi mrznou prsty, to jen dokazuje, že příroda se na nás zase vysrala. Na bílo.

Konec sněžného blogu z terénu. Měl jsem vás rád. Tebe taky...

Kterak jsem dostal zákaz používat počítač

Někdo kouří cigarety, někdo si píchá pervitin, někdo zase notoricky chlastá, někdo hraje World of Warcraft, někdo miluje svou práci a někdo prostě rád tráví čas na internetu. Je to můj případ a možná bych se dovolil to sám nazvat i závislostí. Je to svým způsobem závislost. Nehraju ale hry (no dobře, teď zrovna hraju Assassin's Creed, ale to je něco jinýho, to se prostě musí, krásné holce taky neřeknete ne, no ne?). Nějak se to řekněme poflakuju s přáteli (tvrdý/měkký? nikdy nevím) na icq, na lost.cz, poslouchám hudbu, koukám na seriály, filmy. Ale ne, že bych zapomněl na okolní život. Učím se, chodím ven, chodím do divadla, chodím do kina, hážu po autech kamínky ze zábradlí a zdrhám (čím dál tím míň hážu, ale zazdrhám si teď snad jen na vlak anebo v těláku), hraju volejbal, ... A online jsem furt snad jen proto, že plně využívám mobilního internetu zdarma. Je to taková vlastně sociální závislost (víte co myslím, že ano?). No prostě ještě z toho úplně nemagořím, závislost pociťuju.

To s tím souvisí

Naši z toho samozřejmě nejsou nijak odvázaní (pochopitelně), ale zase na druhou stranu, proč mě nenechaj se v tom angažovat? Nechce mě znásilnit žádnej pedofil na facebooku (kterej mám, ale nepoužívám ani trochu) a nikdo si na mě neprocvičuje kyber-šikanistický způsoby získání autorit. Je to pohoda, vím, jak se chovat, co si dovolit, co si odpustit (no, asi jo).

A pomalu se k tomu dostáváme

Mám bráchu. Kdo ne? Mám bráchu. No a? Mám ho rád. Ale v některejch chvílích bych ho fakt roztrhal na kusy. Předbíhám. Brácha taky rád počítač. Brácha na nich rád hraje. Brácha je na nich taky celej den. A když prostě mamka řekla: v neděli se počítač zapínat nebude, tak se nezapne. Jenomže pak jsem si dělal výzdobu na zeď. A nechtěl jsem to nechat rozpracovaný a měl jsem tam jedno volný místo zrovna. Takže jsem poprosil mamku, jestli si můžu něco vytisknout. Pohoda, povoleno. Jsem na počítači všehovšudy patnáct minut. Tisknu, vypínám, krása. Mířím k pokoji. Otvírám dveře. Věším na zeď.

A teď se to stalo!

Přichází mamka. Chválí výzdobu. Přichází brácha. A stěžuje si, že jsem na tom proklatém stroji byl patnáct minut a on ne. Jako sorry, ale za patnáct miunt misi fakt neuděláš ani jednu misi v TR: Underworld (navíc když připočti zapnutí počítače a hry samotné). Jemu je to jedno. Navíc, to jsem zapomněl říct, navíc on celý odpoledne otravoval, že chce na ten počítač jít (no a ještě jsem zapomněl říct, že vlastně dopoledne u nás byl bratranec a zkoušeli jsme wi-fi, to byla taky voda na bráchův mlýn). Naši mu to nedovolili samozřejmě, protože by hrál. A jak to prostě tak furt brácha omílal dokola, tak se mamka vytočila, řekla mu, že tam nemusí hrát celejch čtrnáct dní a když už byla v ráži, tak jsem dostal zákaz i já! No to fakt potěší. Ne, že bych si to nezasloužil, ale správný to nebylo. A tu to máme :) Pak byl tedy trest (a proč sakra?) zmírněn na týden (potěší) a teď tu teda píšu článek, nadávám, že jsem už mohl umět tu biolu a je mi z té školy na nic.

Je mi z toho fakt na nic, prostě je odporný, škaredý, nehezký, v kýbli, je to do necek a zamíchat, je to nutné zlo. Toho se nezbavím. Je to snad jako ten internet - taky tam jsem furt, jen s rozdílem, že z internetu fakt nejsem vystresovanej jako z písemky z matiky.

A šup do kolonky nasralo nás, ať to máme všechno hezky pohromadě :)

Bez korekce, omlouvám se

Jako brouk kvapník

Znáte všichni včelí medvídky? Večerníček. Kromě ďábelského Pučmelouda mi utkvěla v paměti i postava (hmyzava?) brouka kvapníka. Proč na ni vzpomínám? Protože já "né-né-né-nestíhám, nestačím, nestihnu to, nesvačím, promiňte, vážení, mám veliké zpoždění (a mozek v ohrožení)". Zase jsem si jednou idealizoval, jak budu mít krásnej volnej týden. Vrrr!

Zákaz - pokračování

Háhahá, zmírněnej trest - jen na jeden týden! To se prostě člověk někdy tak dobře vyspí (vzápětí mu to sice zkazí matika, ok, ale to je vedlejší). A vzhledem k tomu, že je čtvrtek a já používám počítač "ke studijním účelům" (lost, lost, lost!), tak se ta matika může jít bodnout. A do toho jsem stihnul dohnat HIMYM a TBBT, takže spokojenost. Zítra píšem fyziku, ale ta si bude muset prostě 1x40 a 2x20 minut počkat. Jo počkát, Dollhouse? A Dead Like Me (2x02)? No, to zas budou známečky :)

Já vím, nehodí se to moc do sekce "nasralo nás", ale zase: neznalý by v tom mohl mít zmatek :)

Zákaz

Sakra, sakra, sakra, sakra! Někdy člověk nechce sourozence. Zvlášť ve chvílích, kdy jim kvůli nim rodiče zatrhnou na 14 dní počítač. Ne, že bych měl umřít, ale jde tu o princip. A na mobilním internetu fakt nehodlám vyťukávát recenzi na Watchmen. Tak jo, za 14 zpátky :) Asi je čas, koupit si vlastní noťas. Anebo netbook. Připrav se, prasátko (až v tobě něco bude).

O víkendu...

...jít na Watchmen do kina a pak napsat blog, protože to vypadá, že je to teď módní a cool (anebo prostě napíšu blog, protože třeba někoho zajímá, jak se na to dívá člověk, který o Watchmen do tohohle roku nic nevěděl).

...dodívat se na LOST 3.sérii

...zařvat "Kurva, všechny písemky jsem napsal, tak mi dejte pokoj!"

...dát Pájovi těch padesát korun, co mu dlužím

...kouknout na sedmnáctej díl druhé řady TBBT

...uklidit v pokoji, pověsit gramodesky a triko na zeď

...podívat se asi na deset filmů (jasně, stíhám)

...jít spát

Já jsem já

Projížděl jsem starší (*vyprsknul smíchy a zčervenal*) záznamy a koukám, že se podepisuju dost nejednotně. iHyi stejně jako iHyik. Ne, nejde o poruchu, žádná schyzofrenie a podobné problémy s uvědomovováním si sebe sama jako jedince, krtka nebo bagru. Prostě jen je tu problém s tím, že používám dva nicky. Kvůli lost.cz jsem se teď víc "zažral" do iHyiho, zato nadstavený iHyik (to "k" jsem přidal kvůli jedné online hře, kde musel být nick pětipísmenný) nějak ztrácí. No blá blá blá, co tím chci říct? Kdykoliv se tedy podepíšu nějak dvojtě, vězte, že čtete stejného autora, stejného krtka a stejný bagr. Jen, abyste se nelekli, až se podepíšu dreFFik, ale to už je úplně jiná pohádka.

Sepsal iHyi i iHyik (ve spolupráci s bagrem a krtkem, dreFFik se neúčastnil)
(tentokrát si věřím a korekci neprovedu)

Škola vs. Seriály? 1:0 na sety!

Jak jsem se tuhle vztekal, že přijít do školy po prázdninách je děsný, tak ještě horší je, když jste v té škole čtrnáct dní, máte před sebou asi sedm novejch seriálů a musíte se učit. Literatura, chemie, děják, zeměpis, matika, biolka, anglina! HIMYM, TBBT, Dexter, Haunted, Carnivale, Jericho, True Blood, DLM, Firefly, Pushing Dasies, Eureka, Heroes. Tak ono jich není sedm? Škola mě svinsky válcuje a se mnou i moji vášeň. Jdu brečet do kouta k evropské literatuře středověku. Někdo by o mě moh natočit seriál

iHyik
(nezkontrolováno)

"Písnu ti na ajsku."

A to jsem si tak zase jednou šel koupit něco do školního bufetu (margotku). Celkem znudeně po hodině fyziky procházím podzemním koridorem a najednou slyším jednu primánku (nebo sekundánku, já nevím, kdo mezi těmahle třídama určuje rozdíly, ale některý vypadaj, že by v klidu mohly i maturovat): "Monýs, šak já ti pak písnu na ajsku, oki?" Přišlo mi to jen vtipný, jak já jsem v jejich věku o icq slyšel jen jako o bájném prostředku, kde musíte psát tak rychle, jak jen to jde, jinak umřete. Ne, fakt jsem si to myslel (až na tu smrt). Budoucnost za mnou utíká a posmívá se mi. Za chvíli mě ty holky předběhnou a na pomyslné rozhledně času si stoupnou o šest schodů výš než já a flusnou mi do ksichtu. Asi stárnu.

iHyik
(korekturu dělat nebudu, přenechám ji budoucnosti z minulosti)

Zase ve škole

Po prázdninách to znova začalo. Čekáte nějakej dlouhej stěžovací článek? Doufám, že ne. O návratu do školy po jarních prázdninách se nevyplatí psát. Nasralo mě to, všude zima, hned v prvních pěti minutách jsem seřvanej dementním školníkem, pak nepíšem matiku, kterou jsme snad psát i mohli, to jsem taky nasranej, jsem to jednou uměl, tak v čem je sakra problém? Pak jedu domů, ještě větší kosa! A zejtra je biola. No tak se mějte, nechoďte po prázdninách do školy a nevypichujte mi tu z toho nějaký moudra, tentokrát jsem nic mezi řádky nevpasoval. Ani já, ani Halina Pawlovská.

iHyi
(na korekci seru dneska taky)