Nechlastejte, když ráno musíte do kostela

Zítra začíná skoro poslední týden školy, kdy si ještě můžu opravit známky a shodou náhod je to taky zítra, kdy bych si měl správně napsat osm písemek. Protože jsem přijel v sobotu v poledne domů, řekl jsem si, že se naučím zeměpis a mrknu se na latinu, aby mi to nezbylo všechno na neděli, jenže přijela Lucka a "Co děláš večer?" - "Nic. Budu se učit." - "Milan má narozeniny, tak nás zve, prej máš taky dojít." - "Tak jo, jdem na narozky." Někdy kolem třetí hodiny jsem si se zeměpisem hezky sedl na gauč, pak jsem si k tomu lehl a nakonec jsem se ještě zakryl dekou, aby mi nebyla zima a v úplným finále si pustil óčko, takže ... jsem do deseti minut spal jak dudek. Vzbudil jsem se akorát o sedmi, nachystal se a s vínem v ruce vyrazil k Lucce.

Ta ještě dochystávala na poslední chvíli dárky (dojdi v osm - vyjeli jsme asi o půl desáté?), což mě mohlo napadnout a já nemusel z domu tak pospíchat. Aspoň jsem pokecal s Lenkou a moh se víc těšit. Další zdržovačka byla u Vojty, kterej taky chystal dárky (vypaloval kompilaci Queenů, měl to docela promyšlený) a už ani nevím kdy, každopádně se celkem zatahovalo a do Nevojic na eeeeh mysliveckou chatu? jsme došli s nocí v zádech.

Přivítání, předání dárků, první pivko, kecání a kecání, seznamování a pak další pivko. Vojta nám skočil pro cigárko, abychom si ochutnali, jestli je dobrý. Bylo dobrý jak sviňa, tak jsme si ještě během večera dali několikrát.

"A jak ty vlastně jedeš dom?"

"No asi vlakem 1:25 co jede."

"Ser na vlak, buď tady."

"Nemožu, musím se ráno učit."

"Ser na vlak, tady se to pak rozjede."

"A kde tady jako budu spat?"

"U mě, mám prázdnej barák."

Takže mě Milan přemluvil a já už pak moc neřešil svůj odjezd, proto přišel první panák rumu. Skleničky na panáky chyběly, tak si Lucka nalila broskovou do jednodecovky, já ruma do dvoudecovky (ale jako ne, že bych to naplnil celý, nějak jsme zkušeli utrefit toho panáka, ale v závěru to asi byl spíš dvojpanák). Kopli jsme to do sebe a já už v tý chvíli měl pochopit, ať na to seru, že mi bude blbě. Neee, já si šel pro bílý víno.

Popíjeli jsme teda to bílý s Vojtou a najednou došlo, tak ať prej skočím pro další. Skočil jsem, šťastně svůj úlovek předal a sklidil jenom: "Hmm, Tome, dobrý, ale chtělo by to bílý, ne červený." Tak jsem se sklopenýma ušima odběhl opět do eeeehm myslivecké chaty? a všude leželo jenom červený. Milan mi přispěchal na pomoc a nakonec byla v ledničce ještě jedna hezky schovaná flaška veltlínu. Tu jsme pak v několika lidech brzo položili a začala sranda.

S Luckou jsme kecali a tak, já pak zavalil něco o tom, jestli se nebudou s Vojtou brát, takže sranda byla, páč jsem si tu odpověď vyvodil nějak jako: "Jasně, zítra se bereme!" tak jsem jim začal gratulovat a že jim jako svatební dar koupím myčku a že už bych asi měl začít šetřit, páč jsou myčky hrozně drahý, tak z toho měli oba radost, že budou mít myčku. Fakt hezkej pohled, ti dva a myčka. Potom jsem ještě řekl, že svýho syna pojmenujou Tomáš po mně a že jestli to bude jako normální svatba anebo jak znám Lucku, tak nějaká prostě hustá, tuším jsem dával za příklad něco třeba na skále jako horolezci nebo já už nevim co.

Když jsme načali červený víno a snědli další cigáro, šel jsem brnknout Tomovi jak se má na svatbě, jenže mi to nebral, tak jsem byl naštvanej, no ale jeho smůla, moh se pobavit, bych mu určitě navykládal dobrý kraviny. Na druhou stranu už tak mám na účtu napráskanejch peněz, že se zase bojím, až přijde vyúčtování. Když jsem se teda polozklamán vrátil na plac, už se tam pouštěli Queeni, který jako normálně neposlouchám, no ale ten večer se tam ze mě asi stal ortodoxní fanda. Tančilo se a zpívalo jak prase, už jsem chytal slinu a náladu, jazyk se mi motal jako prase a červený víno furt jelo a jelo.

Pak už jsem přestal mít pojem o čase, protože jsem odešel do klidu na lavku a zkusil ještě jednou telefon a napsal domů, že spím u Milana a dojedu ráno. Na lavce jsem vydržel asi hodně dlouho, protože jsem postupem času zvažoval možnost, že si strčím prsty do krky a vybliju se, ať mi je ráno hej. Nemusel jsem nikam nic strkat, jelo to samo.

Tak si tak sedím nad poblutou lavkou a za chvíli volá Lucka, kde jsem. Tak jsem jí to řekl, oni oba s Vojtou došli, já na přivítanou vyhodil další šavličku a pak vůbec nevím, jak co trvalo dlouho, každopádně jsem ani nemohl sám chodit a museli mě chudáci podpírat, abych se vůbec někam pohnul. Nabrali jsme Milana a Lenku, já po cestě furt padal za začátku, pak to celkem šlo, protože to bylo z kopca... jenže Milan bydlí na kopcu, tak jsem myslel, že zdechnu. Lucka ale pořád hrdinně podpírala a dotáhli mě až k němu. Došli jsme do postele na letiště, Milan mi ustlal, pod postel položil kybl a já usnul spánkem blaženým.

Ráno se proberu a vedle mě zrovna sedí chlap v černým tričku na posteli. "Tyvole, to je Peter!" vzpomněl jsem si na scénu ještě ze Švédska, když jsme spali v F1 a úplně mě to dorazilo. Pak ale Peter vstal a ukázalo se, že je to Milan a po pár chvílích už jsem si uvědomil, jak jsem včera vypadal... a přitom ani nebylo z čeho mi přijde, že jsem ani moc nepil. I když toho vína bylo teda hodně.

Milana bolela hlava, já byl v cajku, hlava trochu taky, dokud jsem ale nevstal z postele, to se to začalo trochu kroutit všechno. "Poď rychle na vrch, ať nás nevidí bába a nejsou řeči," houkl na mě a dělal mi u schodů křoví, abych měl volnej průlet. Vyběhl jsem to jak postřelenej daněk a objevil kuchyň. Milan mi ještě ukázal záchod, tam jsem položil ukrutnej kabel, kterej jasně značil, jak dlouho se tam včera asi ještě kalilo a šel zpátky do kuchyně. Tam Milan ... ne, počkat, žádnej Milan, Milánek (a je celkem jedno, že je o dva metry větší, je mu asi 26 - to jsem se nějak nedozvěděl, kolikátý narozeniny slaví (jo a mimochodem slaví narozeniny v lednu nebo únoru, taky prdel, dělat oslavu v červnu) - a s mým tátou si vyká, protože mu táta něco dělá ve firmě, prostě je to dost komický, a to ani nemluvím o tom, jak jsme my dva museli v té posteli vypadat, malej a velkej, ožralej a ožralejší, škoda, že to nikdo nevyfotil, by mohlo být dobře komický). Takže Milánek, kterej se o mě tak hezky postaral nám uvařil zelenej čaj, nabídl něco k jídlu, což jsem radši odmítl a ještě jsem si dal skleničku citrónové hanačky. Babička odešla z domu a na mobilu mi svítí jedna přijatá zpráva.

Lucka: Cauky, zijes?

Já: Čao, žiju, musím jenom najít nějakej vlak dom :)

Lucka: Jede Ti az v 11.08, ale to Te muzu vzit i ja! Akorat jdeme od 10-11 do kostela... Pak pojedu.

Milánek šel taky do kostela. Já tam v životě nebyl, ale tak všechno se má zkusit, takže jsem šel do kostela. Na slunečním světle mi bylo ještě hůř, nabrali jsme celou Vojtovu rodinu a došli na mši o něco později. Sedli jsme si kdesi na balkóně a poslouchali, nic jsme neviděli. Já seděl v rožku a když se zpívalo, aspoň jsem snaživě otvíral pusu no a možná to trošku vypadalo jak slavná halelůja scénka s Mr. Beanem. Pan farář pořád mluvil a lidi stoupali a klekali a já byl úplně v prdeli, jsem byl rád, že sedím a furt jsem přemýšlel, jestli třeba není neslušný, když si aspoň podepřu hlavu anebo jestli si třeba můžu někomu lehnout na rameno. Nakonec jsem se aspoň opřel o zeď a Vojta se pořád ptal, jestli jsem v pohodě no a prostě všichni hrozně hodní na mě, měli mě vyliskat za tu estrádu. Do toho mi ještě volala Marky, ale to jsem duchapřítomně típnul, naštěstí dřív, než začala hrát melodie, takže jsem to dal jenom podle vibrací, jsem fakt šikula. Pořád jsem předstíral zpěv a poslouchal, co říká pan farář a nenápadně koukal na hodinky (jestli to třeba taky není neslušný dívat se při mši, kdy už to kurva skončí) a pak jsem úplně pohořel, když si všichni udělali takovej ten křížek, víte ne, co myslím, prostě jak se to nějak od hlavy udělá nebo já nevim, prostě jsem to neuměl. Furt jsem tam koukal na sochu Ježíše a jestli mi to třeba nepomůže, že se Bůh smiluje a bude mi líp, což by byl jasnej důkaz toho, že fakt existuje, ale bylo mi furt stejně blbě, takže aspoň vím, že mám svůj ateismus teďka podleženej faktama. Možná si ale Bůh vzpomněl, jak jsem mu na twitteru sliboval ty dárkový koše za hokej a furt jsem mu ještě neposlal, tak mě nechal trpět... No, tyvole, jsme zase na začátku! Před jedenáctou ale konečně vysvobození, já chvílema myslel, že jim tam zabliju varhany, ale vydržel jsem to. Cestou ven jsem si všiml, jak Vojta jako pro něco šahá do rožku, nešlo to vidět, ale byla tam kousek socha ukřižovanýho Ježíše, tak jsem myslel, jestli to jako není nějaký jak na Karlově mostě, že si šáhneš na palec pro štěstí, tak už jsem se chystal hledat na Ježíši to nejlesklejší místo, kam se všichni otírají na nějaký znamení, no jenže ono šlo o svěcenou vodu, tak jsem rychle chmátl do takové malé mističky a něco si jakože nabral a měl jsem se zase pokřižovat, tak jsem jako si tak dementně máchl před ksichtem jak kdybych odháněl vosu, no debil prostě jsem jak sviňa.

Před kostelem jsme chvíli kecali, já pak poděkoval za všechno Milánkovi, má to u mě schovaný na tisíc let dopředu a pak ještě Vojtovi a Lucce, vyvalil se tam na lavičce a pak mě Lucka hodila dom. Před barákem si zrovna s někým vykládal taťka, já vylezl z auta se zasranou mikinou od hořčice, špinavýma tříčtvrťákama od vína a ponožky jsem naštěstí stihl duchapřítomně srolovat, takže nikdo neviděl, že byly od krve (fakt nevim, co jsem dělal, že mám na pravým lýtku díru jak do pekla) a od vína. Boty jsem si jaksi zapomněl utřít, ty jsou poblitý durch, až na podrážku. Jenom jsem taťkovi ve dveřích sdělil: "Pozdravuje tě Milan" a zapadl jsem dovnitř. Podíval jsem se do zrcadla a tyvole, já pro ty lidi v kostele musel vypadat hrozně, takovej špinavej křovák, no hrůza, ostuda jak prase.

Mamka byla zrovna na zahradě a já si našel ve špajzu kofolu, páč jsem ještě v autě sděloval Lucce, jak si dám doma kofolu, že mi vždycky zklidní žaludek. Lokl jsem si řádně a pak jsem chtěl jít vyflusnout nějakej bordel z pusy do umyvadla, jenže jsem do pěti vteřin vyhodil celou blahodánou kofolu i s citrónovou hanáckou kyselkou a zeleným čajem do záchoda. Poprosil jsem bráchu, ať neříká mamce, že jsem tam blul. Slíbil, že neřekne, nakecal jsem mu, že jsem zapomněl, že není dobrý dávat si po ránu kofolu, že pak bliju.

Vběhl jsem do pokoja a učil se dějepis, najednou došel brácha prej že jsem do té kofoly nablil. Tak jsem furt nechápal, co je to za kec a ten malej skrček ještě dodal, že se ptal mamky, proč se nesmí pít ráno kofola, jestli se po ní může zvracet. On se prostě jak debil nevinně zeptá na takovou kravinu, takže to mamce hnedka došlo a byla na mě naštvaná, jsem myslel, že z něho udělám mletej baklažán. Sdělil jsem mu, že do kofoly jsem nenablil, že je to blbost a on furt, že tam plavou úplně noky. Šel jsem se teda podívat a ten vůl mi ukázal malou půllitrovku kofoly, co měl včera v letním kině. Jsem mu vytočeně vysvětlil, že z toho jsem nepil, že nemám zdání, co v té kofole plave a ať mě laskavě neobviňuje z něčeho, co jsem nedělal, že bych třeba nablul do kofoly (zkoušel jsem zachránit situaci) a ono z něho nakonec vypadlo, že si tam vlastně omylem nasypal nějaký brambůrky a ono to nabobtnal. Asshole!

Dal jsem si matonku, mlíko, snědl dvě polívky a oběd (rekord!) a pak už mi bylo dobře. Umím snad dějepis, viděl jsem Babičku, naučím se Máj a zeměpis a jsem snad připravenej zítra padnout za vlast. Tak mi držet palce. V sobotu jsou v Letonicích hody. Tak to mi je držte dvojnásob, kdo ví, co tam zas vyvedu.

Mají v Letonicích kostel? Doufám, že ne, další už bych tyvole nepřežil.