Švédský deník: Odpočinek

Když spíte málo, druhý den vás nic nerozhodí. Já šel spát o čtvrt na šest ráno s tím, že se podívám na jednu epizodu South Parku a zalomím tvář do peřin.Vlastně jsem se podíval jen na první tři minuty South Parku a obličej se do polštáře zabořil naprosto samovolně. Ráno jsem se vzbudil v deset a byl připraven ke všem zlým věcem. Lucka a Verča odešly na tenis, Peši ještě chvíli spal, já se běžel mrknout na net, pokecat na icq, zjistit, co je novýho a že v mojí mateřské domovině se rozlil potok jako prase, že to tam vypadalo jak v Benátkách. Tak snad už je, sousedé gondoliéři, pohroma zažehnána.

Jakmile Peši vylezl z peřin, vlítli jsme do kuchyně zalít si čaj a kafe (až mi dojdou zásoby, přestanu ho pít, já to vím, ale zatím kafe : já - 1 : 0) a nadlábnout se švédskou ořechovou buchtou. Íráčanky zrovna umyly zem a uklidily kuchyň, takže jim to tam moc dlouho nevydrželo, každopádně jsem si k sobě napsal plusový body a před odjezdem holkám ušatým udělím bobříka píle. Všem osmi (nebo kolik jich tu je, mám pocit, že každej den se jich přistěhuje víc, každopádně jsou milý, takže je mám rád).

Pak jsme jenom zevlili na netu, čuměli na South Park a já pozjišťoval nějaký info ohledně lost srazu. No sranda to asi určitě byla, člověku to chybí. Druhá nasrávačka byl sraz titulky.com, kterej vypadal taky dost hrubě aspoň podle fotek a videa no a žranice musela bejt taky kůl. O to víc mě to sere, že narozdíl od Lost v Praze, tenhle sraz se konal v Brně. Člověk si nevybere. Ale vlastně mě to asi ani moc sráž nemůže vzhledem k tomu, že bych tam ani nemoh, páč v sobotu byla oslava Marky a Dany, na které jsem taky chyběl, což mě mrzí trojnásob. A v neděli byl koncert WIMS?! ve Slavkově, tedy konečně někde, kam se dostane normální člověk a nemusí dvakrát přestupovat z vlaku a třikrát měnit autobus. Takže zas nic. Sice asi mezi tím vším a Švédskem neexistuje pojem Sofiina volba, no ale srát mě to může, to, že je tady na severu všude prohibice, to mě fakt nezastaví.

Do jedné odpoledne jsem napsal šest pohledů a o půl druhé je odeslal. Přesně v tu dobu jsme běželi na oběd do univerzity. Zavíraj tam jídelnu ve dvě, tak jsme ke konci už maličko sprintovali, ale stihli jsme to. A jako poprvé za těch pár dní jsme konečně snědli něco pořádnýho, já osobně se narval tak moc, že jsme pak zůstali někde na univerzitních gaučích a na noťasu jsem hledal kešky v okolí, nemohl jsem se ani hnout, jak jsem byl přecpanej. Podle toho to taky pak vypadalo, když jsme šli za Vlastíkem do centra. Měli jsme být na místě do tři čtvrtě hodiny, nakonec to s naším tempem (a jednou keškou u kolejí) dopadlo tak, že nás Vlasťa dojel na kole do takovýho starobylýho městečka, do míst nejkouzelnějších v celým Linköpingu a možná i Švédsku. Byla tam stylová pošta, banka a obchod s čokoládama (!!!) a se vším takovým tím dobovým zbožím (!!!), takže jsem provedl velký nákupy a odjížděl z toho jakoby skanzenu jak kdybych nakoupil v Tescu.

No v centru to bylo fajn, dali jsme další jednu kešku (moje jubilejní #¨100) a unavení jsme nasedli na autobus a vyrazili zpátky do Rydu (to je to studentský městečko, jestli jsem se ještě nezmiňoval). Z toho původně "odpočinkovýho dnu" jsme nakonec byli všichni unavenější, než ze všech výletů, co se za tu dobu uskutečnily. Doma jsme se vrhli na palačinky a polívku, holky pak odešly na grilovačku a my s Pešim koukali na America's Best Dance Crew. Uznali jsme, že všichni Američani asi musí být totální houby vyždímaný, podle toho, jak se tam všichni chovali, no ubohost.

Ještě jsem stihl jedno kafe a o devíti jsme vyšli na barbecue. Ve dveřích jsme potkali Lucku, že je tam prej nuda a jestli nejdem na dvě kešky. Tak jsme šli. Jednu jsme dali u kostela, druhou u obchoďáku, kde nás míjel Peter, kterej nás zítra poveze do Göteborgu. Prohodili jsme nějaký ty slova, on odjel hrát frisbee a my ho po chvilce následovali, že si od nich všech půjčíme kola a pojedem k mekáči pro další poklad. Cestou nám bohužel zahradily houpačky. Říkám bohužel, páč mi při houpání vypadl mobil do písku a teď mi blbne potvrzovací tlačítko, grrr. Už tak by snad stačilo, že mám celej mobil ovázanej izolepou a čas od času se mi smažou kontakty...

Když jsme dorazili ke freesbařům, kolo nám byl ochotnej půjčit jen Peter, my jsme teda řekli, že půjdem pěšky, předtím jsme ale museli chytit signál na Lucčině GPSce, což se stále nedařilo. O dvacet minut a milion komářích štípanců později jsme to vzdali a šli zpátky domů. Verča se zrovna balila k Maxovi, aby byla nachystaná na dvoudenní výlet do [Jeteberí] (tak se to prý správně vyslovuje, Göteborg samozřejmě). Když odešla, zalogovali jsme na net dnešní čtyři úlovky a měli bychom se podívat na zítrejší a pozítřejší výletní kešky ... to je prostě furt jak na kolovrátku.

Před půlnocí nás zase chytla mlsná (včera to odnesl tuňák, paštika a marska) a tak jsme šli uvařit párky. Ty byly naše, jeden rohlík jsme ukradli ze skříňky Íráňanek, chtěli jsme taky štípnout normální (tzn. prostě náš, českej) chleba Francouzce, které dneska dojela rodina, jenže ty dva poslední krajíce by byly moc nápadný, proto jsme zaútočili na Polákovu špajzku a šlohli tousťák, z ledničky pak někomu kečup. Dobrej lov, rozhodně jo, jsme nemuseli ani nic kupovat. Nakonec tu stejně ještě doslova požíráme sušenky a Lucka do sebe před chvílí hodila polívku.

Měl bych si na zítra nachystat batoh, no ale znáte to, nechce se mi... Ještě omrknu fotky a asi zase usnu u South Parku. Aaaah, jak já nesnáším, když si musím chystat věci na cesty, to je fakt odporný. I přesto: Uvidíme se ve středu s dvojnásobným blogovým nášupem, platit za wifi ve Formuli 1, to fakt jako nee! Jo a jenom abyste počítali děti s tím, že vám asi nic nedovezu, protože všechno je tu drahý a nemají tu Vesuv, ze kterýho se dá ukrást plno šutrů zdarma. A nějakej typickej švédskej suvenýr - buď talíř s královskou rodinkou anebo cokoliv s motivem losa - už teď buď neseženu a nebo to stojí jmění. A do nosu mě zatím cvrnknul tak maximálně ten hajzl komár a toho jsem rozmáčkl palcem, po tom asi fakt netoužíte. No, uvidím, co se dá dělat, moji milí, na zázraky ale nevěřte, nejsem Ježíš. Já jenom kážu vodu balenou a piju tu z kohoutku.