Po báječným večeru ve Formuli jsme o čtvrt na devět (sraz byl v devět, zase jsme došli pozdě) vyrazili na Peťanův proklamovaný kouzelný ostrov. Říkám to nerad, ale vedro jak v piči. Asi nějakejch třicet stupňů nebo co, no tyvole, tohle je Švédsko? Tady má být kosa, všude si musím nosit bundu a ne opalovací krém. Nestěžuju si, počasí je to výborný, ale kdo by to čekal, obzvlášť, když v domovině prší jak o život.
Nastoupili jsme na trajekt a ..... za dvě minuty vylezli na ostrově Marstrand. Trajekt na tři sta metrů, to je dobrá vymoženůstka. Prvně jsme navštívili hrad a za zídkou našli kešku a vyšli dál. Nad hradem jsem se odpojili "kousek" od Verči a Peti a vrátili se za půl hodiny. Keška číslo dvě byla schovaná poněkud dál, než jsme čekali. Peťa byl nasranej, ale statečně to schovával.
Jeho naplánovaný výlet musel kvůli našemu tempu poněkud zkrátit. I tak jsme ale nafotili dva miliony fotek, vyčvachtali si nohy ve studený moři, jako hobiti lezli bosky po skalách a opět hledali a hledali další kešky. Cestou z majáku jsme si ugrilovali kuřata a někdy v šest hodin odpoledne jsme odjížděli domů.
Ostrov Marstrand byl snad to nejkrásnější, co jsem kdy viděl, slova jsou málo, musí vám postačit fotky, který jsou tady!
Na koleji jsme si udělali krupici, nakradli si opět trochu másla a trochu kakaa a všichni spálení jsme se rychle mazali poopalovacím krémem. Prohlídli jsme fotky a šli spát. Ráno Tom a Lucka odjížděli o čtvrt na osm autobusem, jeli jsme je s Verčou vyprovodit a taky vrátit auto do půjčovny. Přecenil jsem očividně svoje síly, protože jsem pak celý dopoledne jenom pospával a nebyl schopnej nic udělat. Po skype hovoru s domovinou jsem se dozvěděl, že mi vychází trojka z latiny a vůbec, že se z těch písemek poseru, takže bůhví, co bude příští tejden.
Teď se tu jen poflakuju, před chvílí jsem se vrátil z obchodu (no, radši jsem si vzal GPSku, kdybych se náhodou ztratil) a uvažuju nad dalším dílem South Parku. Závěrečné vyhodnocení celýho výletu si chystám na zítřek, protože nevím, co budu těch dvacet hodin v autobuse dělat, to vážně nevím...
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat